Většina z nás je pravděpodobně v roli rodiče. Vychováváme své děti nejlépe, jak to jde, a jistě máme někdy naloženo tolik, že si myslíme, že jsme jako rodiče selhali, děláme chyby, nechováme se vždy tak, jak bychom chtěli a měli. Prostě obecně bychom měli být lepší. Napadlo vás někdy podívat se na svět dětskýma očima?
Pojďme to vyzkoušet. Inspirací mi byl můj syn, který mi dost často přijde jako z jiného světa, a já jemu nepochybně taky. A možná i je! Díky tomu mi ale dovoluje přenést se zase zpět do dětství, vidět věci jinak, zadívat se na samu sebe jinýma očima. A pak vidíte věci! Náš svět je pro ten dětský, přímočarý, naprosto nepochopitelný.
„Jé, to je skvělé, že nemusíš pracovat, takže si se mnou budeš hrát!“ slýchám hodně často, když se vyskytne i ta sebemenší skulinka mezi všemi povinnostmi a výmluvami, proč si nechci stavět magnety a vláčky nebo proč si nechci kreslit… Prostě mě to nebaví. A syn to nechápe, vždyť co je lepšího než hra? To nudné klepání do klávesnice?
Dětský svět je plný her, smíchu a radosti. To ale neznamená, že v něm děti nemají svá trápení, výzvy, křivdy i velké bolesti. Naštěstí většinou jen na krátkou dobu, než je vyruší nějaký jiný zajímavý podnět anebo aktivita, která jim okamžitě dovolí tu „hrůzu“ před chvílí zapomenout. Jejich očima je to prostě fakt: Dospělí tráví své dny ve stresu (ten ale děti pojmenovat naštěstí neumějí), starostmi a povinnostmi.
Reklama
Jak na to děti pohlížejí? Proč si dospělí nehrají a nejsou šťastní? Zkusme si prostě jen tak na chvíli představit nás samé a okolní svět pohledem našich dětí.
Jednoduché otázky, těžké odpovědi
Každý z nás byl jednou dítětem a mnozí z nás si pamatují ty časy, kdy bylo naším největším problémem se rozhodnout, kterou hru si zahrát, s jakou hračkou, nebo jaké dobrodružství nás čeká za rohem. Ono ale i z toho jsme někdy měli těžkou hlavu, nemyslete.
Jakmile však dospějeme, náš pohled na svět se změní. Děti se často ptají: Proč se dospělí tak málo smějí? Proč si nehrají a proč jsou pořád tak vážní? Vždyť už Aristoteles tvrdil, „že štěstí je smysl a účel života, celý cíl a účel lidské existence“.
Studie z roku 2020 se ptá, co činí děti šťastnými? Jak děti hodnotí své štěstí a navíc, jak vnímají štěstí svých rodičů? Existuje souvislost mezi styly výchovy a důvody štěstí, které děti samy uvádějí? Studie se snažila prozkoumat, jak děti vnímají své vlastní štěstí a štěstí svých rodičů, a zkoumala potenciální korelace mezi rodičovskými styly a subjektivním štěstím dětí. A pozor! Jistěže studie ukázala, že děti (ve věku 5 až 8 let) velmi jasně vnímají štěstí své a svých rodičů.
Jak děti vnímají dospělé
Děti mají jedinečný pohled na svět. Nerozumějí, proč dospělí tráví tolik času prací, i když vědí, že ty barevné papírky, peníze, se pak směňují mimo jiné i za ty skvělé hračky! Hodnotu peněz ale pochopí až mnohem později. Proč dospělí platí ale i za něco jiného, prý i za vodu, za plyn, dokonce i za byt, kde bydlíme. Jak je to možné? A jak hloupé! A proč máme se vším problém. A hlavně, proč je pořád okřikujeme a dirigujeme a nenecháme je dělat si věci po svém, vždyť je to přece všechno jenom ta zábavná hra. Pro děti je dospělý svět záhadný a často nudný. Proč dospělí nechodí na prolézačky? Proč nemají radost z malých věcí, jako je louže nebo motýl?
Odborníci se shodují, že hra je důležitá nejen pro děti, ale i pro dospělé. Podle studie publikované v časopise Psychology Today je hra důležitým prostředkem pro snižování stresu a zlepšování duševního zdraví. „Hra může dospělým pomoci uvolnit se a zlepšit jejich kreativitu,“ říká Dr. John Smith, autor studie.
Míra štěstí v průběhu života kolísá a obecně se s věkem zvyšuje, avšak vnímání dětí je silně ovlivněno jejich bezprostředními zkušenostmi a emocionálním stavem rodičů.
Podle jedné studie z roku 2020, kterou provedla Americká pediatrická akademie, děti vnímají dospělé jako méně šťastné a více stresované. „Děti jsou schopné zachytit emocionální signály od dospělých a tyto signály mají vliv na jejich vlastní emocionální stav,“ říká doktor Peter Gray, autor studie. Podle jiné studie z roku 2020 si zase děti myslí, že dodržování rodinných pravidel je hlavním zdrojem štěstí rodičů. To je ale poměrně smutné, nemyslíte?
Zatímco dítě se směje 400x denně, dospělí jen 15x
Z dětské perspektivy je svět dospělých plný záhad. Proč sedí hodiny před počítačem, když venku svítí slunce? Proč se tolik starají o peníze, když by mohli být šťastní s tím, co mají? A co je nejdůležitější, proč se dospělí tak málo smějí a proč se neustále honí za něčím neviditelným?
Děti si všímají, že dospělí se smějí mnohem méně než ony. Zatímco děti se smějí až 400x denně, dospělí průměrně jen 15x, říká studie. Tento rozdíl je pro děti matoucí a nepochopitelný.
Zatímco děti vidí své dny naplněné hrou, dospělé vnímají jako neustále zatížené starostmi a povinnostmi. Navzdory absenci hypoték a pracovního tlaku se dětem špatné dny zdají stejně intenzivní jako špatné dny dospělých. A nepochopení toho vytváří propast v porozumění mezi oběma světy.
Dospělí často působí vystresovaně a zaujatě, což ostře kontrastuje se spontánní radostí dětství. Děti pozorují, jak se jejich rodiče potýkají s finančními starostmi, zdravotními problémy a společenskými povinnostmi, a snaží se pochopit, proč si dospělí nedopřejí prosté radosti z hraní a odpočinku. Studie ukazují, že míra štěstí v průběhu života kolísá a obecně se s věkem zvyšuje, avšak vnímání dětí je silně ovlivněno jejich bezprostředními zkušenostmi a emocionálním stavem rodičů.
Jsou však děti skutečně šťastnější než dospělí?
A podívejme se na to opačně, tedy ještě jednou opačně – nyní zpět našima očima. Z pohledu dospělého se dětství jeví jako období nekonečných radostí a minimálního stresu. Jenže špatné dny mohou děti prožívat stejně intenzivně a náročně jako dospělí.
Čelí vlastní sadě stresorů, jako jsou školní tlaky, vztahy s vrstevníky a rodinná dynamika, které mohou výrazně ovlivnit úroveň jejich štěstí. Zatímco dospělí si mohou myslet, že to děti mají snadné, realita z pohledu dítěte je zcela jiná. Výzkumy ukazují, že úroveň štěstí se v průběhu života mění, v období dospívání často klesá, ale s přibývajícím věkem se obecně zvyšuje. A nezapomeňme na to, že šťastnější rodiče často vychovávají šťastnější děti. Nicméně i naše děti čelí značnému stresu a jejich schopnost zvládat tyto stresory může ovlivnit jejich dlouhodobé štěstí.
Nezapomínejme na štěstí našich dětí
Je až děsivé, jak moc pohoda dítěte poukazuje na složitost měření štěstí v různých fázích života. A my bychom se měli zastavit a zamyslet. Vždyť přece naše děti jsou děti jen jednou. A my máme možnost jejich dětství udělat šťastné právě teď, jen v tento jeden moment.
„Když jsem byla malá, nechápala jsem, proč moje maminka nechce jít s námi na prolézačky,“ vzpomíná Jana (46 let), matka dvou dětí. „Teď, když jsem dospělá, vidím, že byla unavená z práce a starostí o domácnost, ale tehdy mi to připadalo jako konec světa. Já taky na prolézačky nechci, ale vím, že když to teď neudělám, jednou budu litovat.“
Jedna z kvót učení Montessori říká, že „děti vidí svět jednodušeji a nekomplikovaně. Pro ně je důležité žít v přítomnosti a těšit se z každého okamžiku, zatímco dospělí jsou často zaměřeni na budoucnost a řešení problémů“.
Takže co kdybychom to, nejen pro přicházející léto, zkusili dlouhodobě také tak? Smích má pozitivní vliv na zdraví, snižuje stres a zvyšuje pocit pohody. Možná bychom se měli od dětí něco naučit. Jejich schopnost užívat si života, smát se a být v přítomnosti je něco, co mnoho dospělých ztratilo. Možná je čas zpomalit, najít si čas na hru a znovu objevit radost z malých věcí. Děti nás mohou naučit, že život není jen o povinnostech a starostech, ale také o radosti a štěstí.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek
