Už uprostřed hlavní zahajovací páteční noci přemýšlí nad tím, koho přivede příští rok – v zákulisí festivalu se scházejí kromě umělců taky manažeři a promotéři, takže ideální příležitost na networking: „Nejdříve se snažíme zajistit ta největší jména, pak to doplňujeme dalšími zajímavými umělci a umělkyněmi. A filozofie výběru je jednoduchá: chceme přivézt to nejlepší. I když ne vždy se to povede: přece jen je v létě víc festivalů, takže je to někdy souboj o to, kdo dá lepší nabídku.“
Sledujete nové trendy? Jak to ovlivňuje lineup?
Samozřejmě, bez toho to nejde. Sledujeme, kdo je aktivní hudebně, jak se prezentuje na sociálních sítích – to je dnes mimo jiné velmi důležitá součást celého balíčku. Drum’n’bass je poměrně široký hudební styl, který zahrnuje širokou škálu subžánrů: od pomalejších, zamyšlenějších věcí přes veselé taneční party až po tvrdý underground. Chceme, aby si každý návštěvník mohl na festivalu najít to svoje a aby si to užil.
Jak složité je vybalancovat seznam účinkujících od těch nejznámějších jmen až po ty třeba začínající tak, aby to byl prostě ten správný mix? Aby si to sedlo?
Je to hodně velká alchymie. Těch konceptů je několik: buď držíte celou noc na jedné stage jeden styl, nebo se zaměříte na jednotlivá vydavatelství a necháte hrát jen jejich umělce, kteří pak danou značku reprezentují.
Petr Kopačka. (zdroj: Zdeněk Strnad)
Nebo prostě máte hvězdy a tam je to zase o tom, jak to poskládat za sebou, aby to dávalo hudebně smysl, aby to gradovalo. Není to jednoduché: někteří umělci chtějí hrát jen v určitou dobu, někteří se nechtěj krejt se slavnějšími, prostě někdy musíte dělat kompromisy.
Berete do úvahy taky feedback od lidí? Ať už třeba z festivalu nebo ze sociálních sítí?
No jasně, bez toho by to nešlo. Po každém festivalu probíhá festivalový dotazník, kde bedlivě sledujeme výsledky: jak byli spokojení s hudbou, s areálem, se službami… je to pro nás velké a důležité vodítko, protože to je velmi důležitá zpětná vazba, která nám obratem řekne, jestli jsme odvedli dobrou práci, co máme zlepšit. A taky nám samozřejmě dávají lidi tipy na to, co by chtěli vidět.
Drum’n’bass se dostal z undergroundu až do mainstreamu. Dostane se úplně na každého? Když se podívám na letošní lineup, vidím tam opravdu známá jména jako Sigma nebo Wilkinson, spousta z nich je pro mě nová…
Let It Roll vlastně i v tomhle kopíruje vývoj žánru jako takového. V původně okrajovém žánru se začaly objevovat hvězdy, zajímavá jména, to stejné také u nás. Těší nás, že třeba kapela, která u nás hrála před 15 lety jako poměrně neznámá, je dnes velkým jménem.
Kapely se v backstage potkají se svými kamarády a známými, dalšími promotéry a agenty. Je to pro ně taková hezká dovolená, takový drum’n’bassový Vánoce.
Prostě kapely rostou s tím festivalem, a to nás těší opravdu hodně. A jinak co se zpětný vazby týče: vždycky nás těší od lidí, kteří jsou třeba na festivalu poprvé – objeví něco nového, pak nám píšou, že to bylo největší překvapení festivalu… to je přesně to, proč to děláme. Aby si ten svůj skvělý zážitek našel opravdu každý.
Je jasné, že o největší hvězdy je boj. Co ale ti ostatní? Hlásí se vám třeba i sami?
O hvězdy samozřejmě boj je, často ho ale vytvářejí spíš jejich booking agenti než umělci samotní. Agenti vám někdy s kamennou tváří řeknou, že je festival nezajímá, ale vy přitom víte, že to je hra. Čím jsou hvězdy větší, tím mají lepší management a zkušenější agenty. Stalo se mi samozřejmě, že už jsem se smířil s tím, že někoho, koho jsem chtěl, mít nebudu, a nakonec se ukázalo, že o to mají oni větší zájem než my, takže jsme nakonec dostali lepší podmínky, než jsme čekali.
Takový malý drum´n´bassový Vánoce... (zdroj: Michal Myška)
Pro kapely je prostě zajímavé se ukázat na nejdůležitějším žánrovém festivalu. Taky se potkají v backstage se svými kamarády a známými, dalšími promotéry a agenty, je to pro ně taková hezká dovolená, takový drum’n’bassový Vánoce.
O hvězdách se někdy říká, že mají náročné požadavky. Jak je to na Let It Rollu?
My jsme trochu specifický festival a kapely to většinou respektujou, takže je s nimi rozumná řeč. Když někdo chce vlastní backstage, tak to prostě tady není reálné udělat. Ale ty požadavky často mívá spíš management, který to zkouší: jestli o nás stojíte, tak ukažte, jestli dokážete splnit tyhle požadavky, a my to kolikrát splníme a kapela nebo interpret pak na to kouká a říká: tyjo, to vůbec nevím, proč to tady je?
Jste připraveni na logistické trable? Dnes se třeba Sigmě zpozdilo letadlo do Prahy…
Máme široký a zkušený profesionální tým, který se stará jen o transport. Jeden manažer a další 4 lidi sedí u počítače a sledují pohyb dodávek, letadel, jsou v komunikaci s umělci, řidiči, rezervují hotely, prostě zajišťují to, aby všechno sedělo časově. Ne vždycky to samozřejmě sedne na minutu, nepředvídané věci se dějí právě proto, že jsou nepředvídatelné, ale jsme připraveni v rámci možností na všechno.
Každý promotér a booking manažer má svůj sen, kapelu nebo účinkujícího, kterého chce na svém festivalu vidět. Koho máš ty?
Mně se letos povedlo dostat asi každého, na kom mi záleželo – za což samozřejmě vděčím i tomu, že si Let It Roll vybudoval za ty roky silnou pověst. Na příští rok se chci zaměřit ještě na trochu nadžánrovější jména a mám jedno opravdu obrovský přání, ale to fakt nemůžu říct. Ale sledujte naše sociální sítě, až to potvrdíme, bude to bomba!
foto: Jakub Doležal, Zdeněk Strnad, Michal Myška, zdroj: Autorský článek
