Každý z nás se někdy ocitne na hranici zoufalství, které však v některých případech vyústí v tragédii. Ačkoliv podle zprávy České televize počet sebevražd u nás stoupl jen velmi mírně, situace, kdy si lidé sáhnou na život, jsou stálou hrozbou a jejich počet v posledních letech narůstá soustavně. Proč tomu tak je? Kdo je nejvíce ohrožen? A jak můžeme tuto temnou statistiku změnit?
Už nemůžu dál...
Sebevražda je složitý a mnohovrstevnatý fenomén, který se nedá redukovat na jeden jediný faktor. Odborníci z Národního ústavu duševního zdraví se shodují, že často jde o kombinaci několika vlivů, které jednotlivce přivedou k tomuto krajnímu rozhodnutí.
„Každý z nás se někdy dostane do těžké životní situace a někdo může nabýt dojmu, že neexistuje cesta ven, což vede k černým myšlenkám. Ve skutečnosti ale úplně všechny problémy mají řešení. Nejdůležitější je o tom, co nás trápí, mluvit a nebát se vyhledat oporu,“ řekla pro Flowee.cz psycholožka Martina Pavlíčková.
Sebevraždy často koření v dlouhodobých psychických potížích, které mohou být způsobeny řadou faktorů, včetně duševního onemocnění, závažných osobních ztrát, chronických onemocnění, finančních problémů nebo osamělosti. Odborníci také zdůrazňují význam genetické predispozice a vlivu rodinné historie. Přitom právě vzrůstající tendence u dětí a mladistvých sáhnout si na život je tím, co by nás mělo zajímat.
V ČR podobný report dosud chyběl
Ke všem těmto skutečnostem přihlédl i NUDZ. Ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví ČR a Ústavem zdravotnických informací a statistiky poté vyšel minulý měsíc první report k problematice prevence sebevražd s názvem Hledání světla v temnotě: Souhrnná zpráva o sebevražedném jednání a prevenci v České republice. Je trochu alarmující, že přestože je u nás sebevražda příčinou každého stého úmrtí, nový dokument je prvním svého druhu u nás. Měl by však již vycházet každý rok.
V pořadí má Česko 15. nejvyšší míru sebevražednosti ze 33 zemí EU, uvádí nový report od NUDZ.
Alexandr Kasal z NUDZ vysvětluje: „Považujeme za přínosné informovat odbornou i laickou veřejnost o vývoji tohoto fenoménu. Současně chceme vytvořit zdroj informací, ze kterého je možné čerpat ověřené informace o problematice. To koresponduje s aktivitami navázanými na náš web www.sebevrazdy.cz. V neposlední řadě by měl dokument sloužit jako průběžná evaluace Národního akčního plánu prevence sebevražd (NAPPS). MZČR sice vydává zprávy o jeho plnění, nicméně ty nereportují konkrétní indikátory, týkající se samotného fenoménu. V zahraničí je běžné, že jsou k národním strategiím vydávány podobné reporty, i v tom smyslu proto navazujeme na dobrou zahraniční praxi.“
K reportu se ještě vrátíme dále.
Sebevraždy ve světě, v Evropě a v Česku: Jak jsme na tom?
Statistiky sebevražd po celém světě ukazují na alarmující čísla. Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že každých 40 sekund si někdo na světě vezme život. V Evropě jsou statistiky podobně znepokojující, přičemž míra sebevražednosti se liší napříč jednotlivými státy.
V České republice se sebevraždy podílejí na každém stém úmrtí, což znamená, že denně zemřou vlastní rukou průměrně více než tři lidé. „V pořadí má Česko 15. nejvyšší míru sebevražednosti ze 33 zemí EU,“ uvádí nový report od NUDZ. Zatímco ve většině zemí Evropské unie míra sebevražednosti klesá, v Česku od roku 2019 mírně narůstá. Přes tento růst však odborníci věří, že je možné trend zvrátit.
Kdo je nejčastěji ohrožen
Sebevražda nezná věk ani pohlaví, ale některé skupiny jsou více ohrožené než jiné. Muži jsou podle statistik čtyřikrát častěji oběťmi sebevražd než ženy. To je částečně způsobeno tím, že muži volí radikálnější metody, ale také tím, že mají menší tendenci vyhledávat pomoc. „Muži často u pokusu o sebevraždu volí účinnější a radikálnější metody. Roli pak může hrát i impulzivita, která je u nich často vyšší než u žen,“ vysvětlil pro SeznamZprávy Ondřej Rýdlo z NUDZ.
Starší lidé, zejména muži nad 70 let a ženy nad 80 let, jsou také výrazně ohroženou skupinou. Dlouhodobé zdravotní problémy, osamělost a ztráta smyslu života mohou vést k zoufalým činům. Na druhém konci spektra jsou mladí lidé ve věku 15–29 let, u nichž je sebevražda příčinou každého čtvrtého úmrtí.
„Předběžná data za rok 2023 pak naznačují, že situace se stabilizovala a data o počtu sebevražd nevykazují oproti roku 2022 významný nárůst,“ dodává psycholožka Roksana Táborská z NUDZ pro epochtimes.cz. Odborníci ale odhadují, že pokusů o sebevraždu je několikanásobně více. Nejčastější metodou pro sebevraždy je v České republice oběšení.
Jak sebevraždám předcházet
Prevence je klíčová. Podle odborníků je nejúčinnější prevencí otevřený dialog o duševním zdraví a poskytování adekvátní podpory lidem v krizových situacích. „Předcházet sebevraždám znamená věnovat se duševnímu zdraví na všech úrovních společnosti,“ uvádí Roksana Táborská.
Reklama
Existují různé úrovně prevence od univerzálních opatření, jako je zlepšení přístupu k duševní péči, až po cílené intervence pro ohrožené skupiny. V českém kontextu je důležitým nástrojem Národní akční plán prevence sebevražd (NAPPS) na období 2020–2030, který zahrnuje široké spektrum preventivních opatření a aktivit.
V jakých letech byly počty sebevražd nejvyšší
Historicky se počet sebevražd v České republice měnil v závislosti na sociálních a ekonomických faktorech. Nejvyšší míra sebevražednosti byla zaznamenána v 70. letech minulého století, kdy na každý rok připadalo až 2 500 sebevražd. Naopak historicky nejmenší počet sebevražd byl v letech 1995–1996 a i po roce 1989 začala míra sebevražednosti klesat, a to zejména díky zlepšení ekonomických podmínek a přístupu k duševní péči.
V posledních letech však došlo k opětovnému nárůstu, zejména v období kolem roku 2020, kdy se svět potýkal s pandemií COVID-19. Ekonomické nejistoty, izolace a zhoršení duševního zdraví vedly k růstu počtu sebevražd, zejména u zranitelných skupin. Kromě pokusů o sebevraždu je u mladých lidí zaznamenán zvýšený počet případů sebepoškozování. „Nemáme úplně přesná data o pokusech, které se v České republice nesledují. Co se sleduje, jsou hospitalizace pro záměrná sebepoškození, a těch je ročně kolem 3 500,“ říká v rozhovoru na DVTV Alexandr Kasal z Národního ústavu duševního zdraví.
Jsou sebevraždy dětí a mladistvých nový zneklidňující fenomén?
Zatímco většina statistik se zaměřuje na dospělé, nelze opomenout rostoucí problém sebevražd mezi dětmi a dospívajícími. Podle údajů z Linky bezpečí počet pokusů o sebevraždu u dětí roste. Případ čtrnáctileté ukrajinské školačky ze Stříbra, která spáchala sebevraždu letos v dubnu, je jen jedním z mnoha tragických příběhů, které ukazují, jak vážná je situace. Sebevraždy jsou nyní nejčastěji diskutovaným tématem na Lince bezpečí, přičemž tyto hovory často souvisí s těžkými životními situacemi nebo duševními nemocemi, které byly zhoršeny dopady pandemie.
Podle dat z Linky bezpečí se psychické zdraví dětí a dospívajících od začátku pandemie COVID-19 výrazně zhoršilo, což vedlo k nárůstu sebevražedných tendencí a myšlenek. Kateřina Lišková, vedoucí odborných služeb Linky bezpečí, uvedla, že v roce 2021 bylo zaznamenáno 3014 kontaktů na téma sebevraždy, což je o 35 % více než v předchozím roce, a dokonce o 118 % více než v roce 2018.
Hledání světla v temnotě přináší komplexní analýzu sebevražedného chování a nabízí přehled preventivních aktivit. Report popisuje rozsah sebevražednosti v české populaci a ukazuje vývojové trendy v posledních deseti letech.
Lišková také poukazuje na to, že sebevražedné myšlenky často vznikají u obětí traumatu, šikany nebo po bolestných rozchodech. Kyberšikana může mít závažnější důsledky než tradiční formy šikany, protože oběť před ní nemůže uniknout. Rozchody, zejména první vážnější vztahy, mohou mladistvým připadat jako konec světa, což je umocněno tím, že jejich okolí často tuto ztrátu bagatelizuje. Mladí lidé pak cítí nepochopení a osamocení, což může vést k tomu, že vidí sebevraždu jako jediný únik z této situace.
První report o prevenci sebevražd: Světlo v temnotě
A nyní zpět k novému reportu. Dokument, nazvaný Hledání světla v temnotě, přináší komplexní analýzu sebevražedného chování a nabízí přehled preventivních aktivit. Report popisuje rozsah sebevražednosti v české populaci a ukazuje vývojové trendy v posledních deseti letech. Obsahuje data o sebevraždách podle pohlaví, věku, způsobu úmrtí a dalších demografických ukazatelů.
Jedním z klíčových zjištění reportu je nedostatečná návaznost péče po psychiatrické hospitalizaci. Vysoké procento lidí, kteří byli hospitalizováni kvůli sebepoškození, nemá do 30 dnů od propuštění kontrolu u psychiatra. To výrazně zvyšuje riziko opakované hospitalizace, nebo dokonce sebevraždy.
„Návaznost péče může být klíčovým faktorem snižujícím pravděpodobnost sebevraždy,“ vysvětluje Ondřej Rýdlo. Je nutné, aby každý pacient odcházel z hospitalizace s jasným plánem, jak bude jeho léčba pokračovat.
Co dál?
Sebeobrana proti síle sebevražd vyžaduje koordinovanou akci na všech úrovních společnosti. Prevence musí začínat na úrovni jednotlivce, rodiny a komunity a sahat až k národním strategiím a politikám. Jak říká nový report NUDZ, „nejdůležitější je o tom, co nás trápí, mluvit a nebát se vyhledat oporu.“
Je na nás všech, abychom šířili povědomí o tomto tématu, podporovali duševní zdraví a pomáhali těm, kteří to potřebují. Protože každá zachráněná duše je světlem, které rozjasní temnotu.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek