Možná by bylo lepší se podobnými nesmysly vůbec nezabývat. Ostatně teorie Dutozemě je již překonaná jiným bludem – teorií Plochozemě. Je však zajímavé, jak se historie v mnohém sama po sobě opičí; jak lidé v průběhu staletí propadají zvláštním představám, moderně řečeno konspiračním teoriím.
Něco nám tají!
Teorie duté Země byla oblíbená zejména v 19. století (a začátku 20.) a někteří její popularizátoři si na ní tehdy vybudovali docela slušnou pseudonáboženskou kariéru.
Vyznavače Dutozemě, Plochozemě i hledače jiných konspirací zdvořile upozorňujeme na jiné klasické dílo české literatury: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Zejména pak na kapitolu Švejka vyhodili z blázince.
Možnost, jak by to taky mohlo vypadat, nabídl vynikající americký film s Jimem Carreym v hlavní roli – Truman show. To, že by život na Zemi byl ve skutečnosti do detailu propracovanou reality show, odehrávající se pod velkou kupolí, by vlastně leccos z dění kolem nás vysvětlovalo…
Dnes už ale Dutozemě tolik v kurzu není, místo toho je zde zjevná popularita „důkazů“ o tom, že je Země ve skutečnosti placatá.
Reklama
Jeden z předních tuzemských zastánců teorie ploché Země to před lety dotáhl dokonce do rozhlasu k rozhovoru Pro a proti s astrofyzikem Jiřím Grygarem (záznam je stále k dispozici na webu ČRo Plus zde.)
Podle vzoru „něco nám tají“, „média nám lžou“ a „sdílejte, než to smažou“ jsou pseudoargumenty typu: A jak víte, že je Země kulatá, když jste nebyl ve vesmíru, aha? Jak to nedávno předvedl jeden slovenský politik.
Člověka maně napadne Bohušova hláška (ve ztvárnění Bolka Polívky) z filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntag o tom, co člověk nemusí vidět a stejně ví, že to něco (konkretizovat zde nebudeme) existuje.
Svobodné místo pro každého
Nedávno slovutný magazín The Economist připomněl dílo Válka s mloky českého spisovatele Karla Čapka – coby recept k pochopení toho, kam až může zajít nebezpečí spojené s umělou inteligencí.
Vyznavače Dutozemě, Plochozemě i hledače jiných konspirací pak zdvořile upozorňujeme na jiné klasické dílo české literatury: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Zejména pak na kapitolu Švejka vyhodili z blázince.
Kromě toho, že si Švejk blázinec náramně pochvaloval jako svobodné místo, kde si „každej mohl mluvit, co chtěl a co mu slina právě přinesla na jazyk, jako by byl v parlamentě“, narazil tam i na teorii, která stále ještě čeká na to, až se jí někdo v dnešním světě pořádně chopí.
A to, že uvnitř zeměkoule je ještě jedna. Mnohem větší než ta vrchní!
....
Text byl publikován na HlídacíPes.org, převzato se svolením redakce. Autorem článku je Robert Břešťan.