„Žila jsem dlouhá léta v arabské zemi, otec mého syna je Egypťan. Nikdy nechtěl žít v Evropě a samozřejmě ani nechtěl, aby tu žil jeho syn. O mě asi pak už moc nešlo,“ začíná svůj příběh Karla Velechovská, která před šesti lety syna sbalila, když se situace s jeho otcem stala neúnosnou, a odjela s ním do Čech.
Jak sama říká, asi by se nic moc nedělo a otec by se se situací smířil, kdyby ovšem ona sama nechtěla uvést věci právně do pořádku. Chtěla svěření syna do péče, rozvod a jednou provždy tuto kapitolu uzavřít. Ale ukázalo se, že to není tak jednoduché.
Když rozvod, tak rozvod. Ale jak?
„Brali jsme se v Egyptě na úřadech, žádná honosná svatba. Jen formalita. Ani jsem nebyla zamilovaná, prostě jsem otěhotněla. Bylo potřeba se vzít, aby syn dostal rodný list, nemanželské děti se v těchto zemích „nepěstují“. Chtěla jsem, aby měl české občanství, což po matce automaticky má, ale aby získal český rodný list a s ním český pas, musel mít ten egyptský. Získal ho, takže první cestě do Česka nic nebránilo,“ vzpomíná Karla.
V Čechách si ale Karla uvědomila spoustu věcí, mimo jiné i to, že takhle, bez lásky a s obavami o nejistou budoucnost svoji ani svého syna žít nechce. Práci v Egyptě legálně neměla, otec dítěte moc zájmu nejevil, stejně plánoval vzít si i druhou ženu, Egypťanku. Její život by byl jako špatně napsaná telenovela.
Karla se nakonec rozhodla se synem zůstat v Čechách, rozvést se a vše skončit. Jenže začala narážet na spoustu překážek.
Aby se mohla rozvést, musela mít vyřešené svěření dítěte do péče i majetkové vypořádání. To poslední nebyl problém, o vše přišla, věděla, že dům ani majetek z Egypta už nikdy neuvidí. Svěření do péče, myslela si, nebude problém. A to se dost mýlila.
Ve výhradní péči… koho?
„Na soud jsem čekala přes rok od podání žádosti o svěření syna do péče. Nikdy jsem nečekala, že by tehdy ještě manžel přiletěl. Dostat se do Čech není tak snadné, česká ambasáda v Káhiře má striktní pravidla, nemyslela jsem, že to půjde tak jednoduše. Neznala jsem ani adresu jeho pobytu, takže jsem nepředpokládala, že by mu přišlo předvolání k soudu. Ale evidentně přišlo. Krve by se ve mně nedořezal, když jsem na prvním stání (ano, bylo jich více) ho skutečně po roce a něco spatřila,“ vzpomíná Karla.
Reklama
Její manžel přijel. Měl na sobě oblek, jako kdyby se přijel ženit, přivezl kytici růží. Asi na usmířenou. Tu však Karla nepřijala, věděla, že za ní musel dát peníze, které od něj za celou dobu jejich společného soužití neviděla. A nevěděla, že ani nikdy neuvidí. Neměl ani na tlumočníka, o právním zástupci ani nemluvě. Přesto se vše začalo odvíjet zcela jinak, než byste čekali.
První stání bylo odročeno a soud přidělil egyptskému zploditeli soudního tlumočníka. Na druhém stání už vše probíhalo, jak má. Ale jen zdánlivě. „Ukázalo se, že manžel sice nechce syna svěřit do péče, ale požaduje po českém soudu, aby mě i jeho poslal zpět a dál bychom tam spokojeně žili, zřejmě už i s jeho další ženou,“ říká Karla, dnes už s menším stresem. „Nakonec z toho bylo pět stání. A ještě mé odvolání a další tahanice.“
Syn byl po pátém stání sice svěřen do Karliny péče, ale s tím, že otec smí do Čech čtyřikrát ročně přijet a strávit se synem týden. Bylo mu stanoveno výživné, které však ani jednou nezaplatil. A to i zpětně, za dobu v Egyptě, kdy se nijak na společném životě nepodílel.
„Zbytečná snaha,“ říká Karla. „Horší bylo, že manžel chtěl, aby nám soudkyně nařídila každé léto strávit v Egyptě. Dušoval se, že zaplatí letenky i zajistí pobyt. Věděla jsem přesně, dost znalá místních poměrů, jak by to vypadalo. Žili bychom někde v nějaké špeluňce za pár šupů od jeho kamaráda, aby on to měl blízko, a on by vzal malého ven v pátek, aby se blýsknul před kamarády, jak je skvělý otec a jak se stará. To jsem už znala. To se naštěstí po mém nervovém zhroucení u soudu nestalo, soudkyni jsem vysvětlila na mnoha příkladech, že kdybychom do Egypta přijeli, já bych se sice asi vrátila, ale syn ne. Má egyptský rodný list, kdyby si otec postavil hlavu a někam ho „uklidil“ anebo nesouhlasil s jeho odjezdem, i když je to už dávno zakázáno, nikdy by neodletěl. Egypt je pro nás zkrátka země zapovězená. A to jsem všechno ještě před odjezdem z Egypta konzultovala s ÚMPOD, zajímala se o mezinárodněprávní ochranu dětí a všechny možnosti a rizika,“ vysvětluje Karla.
Výhradní péči tedy měla, i když s mnoha velmi nepříjemnými dodatky, o nichž nechce hovořit. Následně se odvolala, vyhrála. Ale co ten rozvod?
Rozvod – hned dvakrát!
Svěření syna do Karliny péče nakonec proběhlo, styk i výživné byly stanoveny. Teď následoval další krok, rozvod. Myslela jsem si, že to byla hračka, protože manžel se se mnou v Egyptě rozvedl hned po návratu od českého soudu, papír mi ale odmítl vydat, abych to neměla tak jednoduché. Stačilo se tedy rozvést jen u nás.
Musela bych jen doufat, že na letišti bude někdo striktní dělat sovu práci dobře, a pokud by v egyptském pase mého syna nebylo vstupní razítko do Čech, nenechali by ho odjet s čistým pasem.
„Větší komedii jste nezažili. Podala jsem tedy žádost o rozvod, zaplatila příslušný poplatek a čekala. Bohužel jsem pak zjistila po telefonátu ze soudu, že nelze rozvést to, co už je rozvedené. Chtěli po mně papír od manžela, který by stačilo pouze legalizovat na matrice v Brně, a bylo by. Jenže ten jsem neměla. Stálo mě to několik měsíců přemlouvání, že tedy pojedeme druhý rozvod paralelně v Čechách, kde byl i sňatek uznán. Stálo mě to více peněz, nakonec se ale povedlo i to. Vlastně jsem i ten papír o egyptském rozvodu získala, ale to se mě neptejte jak, tomu byste nevěřili,“ směje se Karla, která odmítá líčit historku o tom, jak její rozvodový papír v Egyptě vyzvedla její kamarádka, zahalená šátkem, která se vydávala za ni samotnou…
Nakonec rozvod proběhl po vlastní ose tady v Čechách. Je tedy rozvedená vlastně dvakrát z jednoho manželství s tímtéž mužem… Karla se cítila dle jejích slov jako znovuzrozená. Ale strachu o únos syna se nezbavila.
Co by se stalo, kdyby přijel?
Po výsledku soudu o svěření syna do péče se Karla odvolala k Městskému soudu v Praze, který nakonec vyhrála. Nemusela se tedy bát, že by mohl otec dítěte se synem odcestovat, kdyby přece jen přiletěl. To v předchozím rozsudku chybělo. Nyní byl styk stanoven jen na území České republiky a Karle bylo doporučeno zažádat o předběžné opatření.
Na koho se obrátit
V případě hrozby mezinárodního únosu je důležité kontaktovat:
- Právníka, specializujícího se na mezinárodní rodinné právo
- ÚMPOD (Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí), který poskytuje podporu a rady v těchto případech.
- Policii ČR, pokud se únos zdá být bezprostřední, aby mohla podniknout okamžité kroky.
Mít dítě s cizincem může přinést mnoho radostí, ale i náročné situace, zejména pokud jde o otázky mezinárodní péče a hrozbu únosu. Je důležité být informovaný, chránit svá práva a včas podniknout potřebné kroky. Ať už jde o právní prevenci nebo psychologickou podporu, vědomí, že existují instituce, které vám mohou pomoci, může být klíčové pro zvládnutí této obtížné situace. Ale stejně tak si buďte vědomi, že této problematice se v České republice mnoho právníků nevěnuje. Ženám tak hrozí, že si budou muset zabalit kufry a odjet o své dítě bojovat i tam, kde kdysi bylo počato…
Bylo toho na ni trochu moc. Věděla, že kdyby se její nyní už dvakrát bývalý manžel objevil, určitě i se synovým egyptským pasem, pravděpodobně by s ním odletěl. Jak to?
„V Egyptě otci vydají pas dítěte jen s jeho fotkou, rodný list si může nechat vystavit všude na počkání, je přece otec. Mohl by si jeho fotku odkudkoli stáhnout, proto jsem jeho i všechny jeho kamarády na sociálních sítích dávno zablokovala. Aby neměl mimo jiné přístup k synovým fotkám, které skoro nezveřejňuji. Kdyby sem pak se synovým pasem přiletěl, pořád je jeho otec. Musela bych jen doufat, že na letišti bude někdo striktní dělat sovu práci dobře, a pokud by v egyptském pase mého syna nebylo vstupní razítko do Čech, nenechali by ho odjet s čistým pasem. Ale takových případů, kdy se tak stalo a otec si syna odvezl, několik znám. Proto pořád doufám, že sem nikdy nepřiletí. Udělala jsem pro to všechny kroky, je na něj podáno trestní řízení ve věci neplacení výživného a mnoho dalšího. Přesto si ale nikdy nebudu jistá. My nesmíme do Egypta, já doufám, že on nepřiletí sem. Nechala bych ho zavřít, pokud by to jen trochu šlo. Ale strach? Ten budu mít až do synových osmnáctin,“ končí svůj příběh Karla.
Právní ochrana a rizika únosu
„Když má žena dítě s cizincem a dochází ke konfliktům ohledně péče o dítě, zejména pokud je druhý rodič z jiné země s odlišnými právními normami, situace se může stát velmi komplikovanou a stresující. Pokud se například jedná o otce z Egypta, který hrozí únosem dítěte, je důležité, aby žena byla dobře informována o svých právech a možnostech ochrany. Faktem ale je, že se mezinárodnímu právu o únosech dětí do těchto zemí nikdo moc nevěnuje ani věnovat nechce,“ řekl pro Flowee advokát Martin Bureš. „Neplatí zde Haagská úmluva a z případů, které znám, je pak většinou na ženě, když je dítě uneseno, aby situaci řešila přímo v té dané zemi za pomoci místních právníků.“
Víte, ono se říká, že tyto národy jsou líné a vždycky zůstane jen u slov. A většinou to tak je. Ale navždycky se budete bát, co když je opravdu „ten váš Mohamed“ jiný...
V České republice je možné požádat soud o výlučnou péči o dítě, a pokud je dítě svěřeno do výhradní péče jednoho z rodičů, druhý rodič má obvykle povoleny pouze omezené návštěvy.
„I přesto však existuje riziko únosu, zejména pokud otec pochází ze země, která nepodepsala Haagskou úmluvu o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí. Tato úmluva zajišťuje, že děti unesené do jiné země, jsou rychle navráceny do země, kde mají obvyklé bydliště. Pokud dítěti hrozí únos do země, která není signatářem této úmluvy (jako například Egypt), možnosti právní ochrany jsou omezenější. Proto je důležité, aby matka podnikla preventivní kroky k minimalizaci rizika,“ informuje Bureš.
Co dělat při hrozbě únosu
Pokud byste se ocitli v podobné situaci jako paní Karla, pak zde je několik kroků, jak postupovat.
- Vyhledání okamžité právní pomoci: Pokud otec vyhrožuje únosem dítěte, je nutné ihned kontaktovat právníka, specializujícího se na rodinné právo, ideálně na mezinárodní únosy dětí. Právník může požádat soud o předběžné opatření, jako je zákaz vydání cestovního pasu dítěte nebo zákaz jeho vycestování z České republiky bez souhlasu matky. Z Karliny zkušenosti je ale těmto předběžným opatřením jen málokdy vyhověno, protože nelze stanovit, zda skutečně hrozí opodstatněné riziko, nebo ne.
- Zabránění vydání pasu: Pokud dítě ještě nemá pas, může matka požádat soud o zákaz jeho vydání. Pokud již pas má, lze požádat o jeho odebrání. Tím se zamezí tomu, aby otec mohl dítě nelegálně vyvézt do zahraničí. Je to ale značně nekomfortní řešení, zejména pokud matka se synem sama cestuje.
- Zapojení Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí (ÚMPOD): ÚMPOD může poskytnout rady a asistenci v případech mezinárodních únosů dětí. Tento úřad funguje jako centrální orgán pro záležitosti týkající se dětí, které překračují hranice. Mohou vám pomoci jak s preventivními opatřeními, tak s řešením situací, kdy již k únosu došlo. Jak ale vypovídá paní Karla, ÚMPOD pomáhá oběma stranám, tedy i otci dítěte, pomoci se zde tedy nedovoláte.
- Zákaz vycestování: Matka může požádat soud o zákaz vycestování dítěte do určité země, pokud existuje reálné riziko únosu. Soud může také uložit, aby otec odevzdal svůj pas, pokud je to nutné pro ochranu dítěte.
- Informování ambasád a letištních úřadů: V případě, že existuje bezprostřední riziko únosu, je vhodné informovat ambasády a letištní úřady, aby byly na tuto situaci připraveny. Mohou tak zablokovat pokus o nelegální odlet dítěte.
- Psychologická podpora: Situace, kdy matka čelí hrozbě únosu svého dítěte, je extrémně stresující. Proto je důležité nejen právní, ale i psychologické poradenství, aby matka zvládla tento náročný čas.
V každém případě je ale situace, kdy se musíte stále obávat o bezpečnost svého dítěte, značně nekomfortní. „Víte, ono se říká, že tyto národy jsou líné a vždycky zůstane jen u slov. A většinou to tak je. Ale navždycky se budete bát, co když je opravdu „ten váš Mohamed“ jiný, a něco se mu převrátí v hlavě, přijede a s dítětem se mu povede vycestovat?“ Tak končí svůj výstražný příběh paní Karla.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek
