Z průzkumu Národního ústavu duševního zdraví vyplývá, že víc než 50 % žáků devátých tříd v ČR projevuje známky zhoršeného well-beingu. Neustálý tlak na výkon a soutěživost ve školách si vybírá svou daň. Děti, které jsou odmala vedeny k tomu, že jejich hodnota závisí na jejich známkách a úspěších, mohou trpět nízkým sebevědomím, úzkostmi a strachem ze selhání. V dospělosti pak mohou mít problémy s navazováním zdravých vztahů, spoluprací a hledáním svého místa ve světě.
Co kdyby existoval jiný přístup, který by kladl důraz na spolupráci, respekt a rozvoj individuálního potenciálu každého dítěte?
Systemická pedagogika – klíč k porozumění
Systemická pedagogika je postavena na hlubokém porozumění lidským vztahům a dynamice skupin. Její pozornost se soustředí na odhalování skrytých dynamik ve třídě a hledání řešení, která berou ohled na potřeby všech zúčastněných – žáků, učitelů i rodičů. Vychází z myšlenky, že každý jednotlivec je součástí širšího systému – rodiny, třídy, školy, společnosti – a jeho chování je utvářeno vztahy a dynamikou v těchto systémech. Systemická pedagogika se snaží tyto skryté vztahy a dynamiku odhalit a aktivně s nimi pracovat s cílem vytvořit prostředí, kde se každý cítí být plnohodnotnou součástí a kde jsou potřeby všech respektovány. Nejde o nahrazení tradičních metod, ale o jejich doplnění a obohacení o nový rozměr.
„Patříš k nám“ – cesta k harmonickému prostředí
Základní myšlenkou konceptu „Patříš k nám“, který vytvořila a popsala ve své stejnojmenné knize Marianne Franke-Gricksch, je, že každý žák má právo cítit se součástí školní komunity, být respektován a uznáván. Franke-Gricksch tvrdí, že mnoho problémů, se kterými se ve škole setkáváme – od špatných známek po šikanu – pramení z pocitu nepřijetí. Tento předpoklad je podpořen řadou studií, které ukazují, že sociální vyloučení aktivuje v mozku stejné oblasti jako fyzická bolest.
Související…
Reklama
Koncept „Patříš k nám“ nabízí nový úhel pohledu na tyto problémy a ukazuje, jak je lze řešit systemickým přístupem. Nejde o náhradu tradičních metod, ale o jejich doplnění a obohacení. Systemická pedagogika se zaměřuje na pochopení skrytých dynamik ve třídě a na nalezení řešení, která respektují potřeby všech zúčastněných – žáků, učitelů i rodičů.
Jak to funguje v praxi?
Abychom lépe porozuměli, jak koncept „Patříš k nám“ funguje v praxi, pojďme se ponořit do konkrétních příkladů a situací, které mohou nastat ve školním prostředí.
- Izolovaný žák: Představme si žáka, který se straní kolektivu, tráví přestávky sám a nezapojuje se do společných aktivit. Učitel, který pracuje s konceptem „Patříš k nám“, by se nespokojil s pouhým konstatováním, že je žák introvertní nebo stydlivý. Místo toho by se snažil zjistit, co se za tímto chováním skrývá. Možná má žák strach z odmítnutí, možná se necítí být dostatečně dobrý, nebo možná má nějaké starosti mimo školu, které ho tíží. Učitel by se snažil navázat s žákem důvěryhodný vztah, nabídnout mu podporu a pomoci mu najít své místo ve třídě. Mohl by například vytvořit příležitosti pro spolupráci, kde by žák mohl uplatnit své silné stránky a získat uznání od spolužáků.
- Konflikt mezi žáky: Dalším častým problémem jsou konflikty mezi žáky. Učitel, který pracuje s konceptem „Patříš k nám“, by se nesnažil jen potrestat viníka a uklidnit situaci. Místo toho by se snažil pochopit, co konflikt způsobilo, jaké potřeby jednotlivých žáků zůstaly nenaplněné a jak jim pomoci najít konstruktivní řešení. Mohl by například využít techniky mediace, kde by žáci měli možnost vyjádřit své pocity a hledat společně přijatelný kompromis.
- Nezájem o učení: Co když žák ztratí motivaci a přestane se zajímat o učení? Učitel, který pracuje s konceptem „Patříš k nám“, by se nespokojil s pouhým kázeňským řešením. Místo toho by se snažil zjistit, co za tímto nezájmem stojí. Možná žák nechápe učivo, možná se nudí, nebo možná má pocit, že jeho úsilí nemá smysl. Učitel by se snažil najít způsob, jak žáka znovu zaujmout, například nabídnout mu individuální podporu, zapojit ho do projektů, které ho baví, nebo mu ukázat, jak se učivo vztahuje k jeho životu a zájmům.
Děti jsou velmi ovlivnitelné tím, co vidí a slyší kolem sebe. Proto je naší zodpovědností jako dospělých být jim příkladem lidskosti v každodenním životě. Není to vždy snadné, ale je to velmi důležité a smysluplné. Tím, že budeme lidskými, pomáháme vytvářet lepší svět pro nás i pro budoucí generace. Děti si totiž pamatují nejen to, co jim řekneme, ale hlavně to, co jim ukážeme svým chováním.
„Sounáležitost je základní lidskou potřebou – touhou být součástí něčeho většího, než jsme my sami.“ – Brené Brown
Důležité je si uvědomit, že koncept „Patříš k nám“ není jen o řešení problémů, ale především o vytváření pozitivního a podporujícího prostředí, kde se každý žák cítí být součástí kolektivu, je respektován a má možnost rozvíjet svůj potenciál naplno.
Základní principy systemické pedagogiky
Systemická pedagogika staví na několika klíčových principech, které společně vytvářejí prostředí, kde se každý žák cítí být součástí a kde se problémy řeší s respektem a porozuměním. Pojďme se na ně podívat blíže:
Řád a hranice ve výchově
Děti potřebují řád a jasně stanovené hranice, aby se cítily bezpečně a jistě. Tyto hranice jim pomáhají pochopit, co je přijatelné a co ne, a poskytují jim strukturu, ve které se mohou rozvíjet. Rodiče hrají klíčovou roli při vytváření takového prostředí, které podporuje jak bezpečí, tak individuální rozvoj dítěte.
Testování hranic je přirozenou součástí dětského vývoje. Děti tím zjišťují, jak fungují pravidla a řád světa kolem nich. Dospělí by měli na toto testování reagovat s pochopením a zároveň důsledně, aby děti získaly zkušenosti a zároveň se cítily bezpečně.
Škola, rodina a normy
Škola a rodina mají svá vlastní pravidla a normy. Neexistují lepší nebo horší normy, pouze různá prostředí mají odlišná očekávání. Učitel by měl respektovat rodinné normy svých žáků a zároveň jasně komunikovat pravidla platná ve škole. Žáci by měli dodržovat školní normy, ale není nutné, aby je přijímali za své vlastní.
„Láska neznamená, že od ní něco chci, ale pouze že ji uznávám takovou, jaká je. Bez toho, abych ji soudil... V momentu, kdy pozorujeme s láskou, jsme spojeni se silami, které přesahují obyčejné vnímání.“ – Bert Hellinger
Učitel by měl mít jasný a profesionální postoj vůči svým žákům. Měl by je učit a podporovat, ale zároveň udržovat zdravé hranice. Vztah učitel-žák není kamarádství, ale vztah založený na respektu a autoritě. Učitel by měl být schopen přijmout odpovědnost za svá rozhodnutí a nést jejich důsledky.
Role rodičů a učitelů
Rodiče mají primární odpovědnost za výchovu a citový rozvoj dítěte, zatímco učitel se zaměřuje na vzdělávání a předávání znalostí. Je důležité, aby učitelé respektovali roli rodičů a nesnažili se je nahrazovat.
Učitel by měl být pro své žáky vzorem a podporou, ale neměl by se snažit je "zachraňovat" nebo soudit jejich rodinné zázemí. Žáci budou učitele respektovat a naslouchat mu, pokud bude akceptovat jejich rodiny takové, jaké jsou.
Odpovědnost a řád
Dospělí mají odpovědnost za nastavení a dodržování řádu. Děti se učí zodpovědnosti tím, že pozorují, jak se dospělí rozhodují a jak nesou důsledky svých činů. Je důležité, aby děti měly možnost učit se z vlastních chyb a postupně přebírat odpovědnost za své jednání.
Tyto principy vytvářejí rámec pro systemickou pedagogiku, která se snaží o vytvoření školního prostředí, kde se každý žák cítí být součástí, kde jsou respektovány jeho potřeby a kde se problémy řeší s porozuměním a soucitem. Systemická pedagogika tak nabízí nadějnou cestu k překonání negativních dopadů soutěživého prostředí a k vytvoření škol, kde se každý žák cítí být přijatý a podporovaný.
Zkrátka a dobře
Systemická pedagogika je cesta, nikoli cíl. Je to neustálý proces učení, objevování a přizpůsobování se potřebám žáků i celé společnosti. Věřím, že tento přístup má potenciál přinést pozitivní změny do našich škol a pomoci nám vychovat generaci, která bude schopna spolupráce, respektu a porozumění. Budoucnost vzdělávání je v rukou nás: rodičů a učitelů. Systemická pedagogika jen nabízí nástroje, jak ji utvářet.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek
