Na první pohled se to může zdát nelogické – vždyť přirozeně předpokládáme, že lidé by měli usilovat o radost a vyhýbat se utrpení. Přesto tomu tak není vždy. Někteří jedinci nacházejí uspokojení v aktivitách, které jsou spojené s bolestí. Ať už jde o běh, intenzivní masáže, tetování, piercing, či dokonce BDSM – tyto zážitky pro ně představují zvláštní formu potěšení.
Brána duchovnosti
Bolest byla v průběhu dějin vnímána různými způsoby. V mnoha tradičních společnostech měla hlubší, často rituální význam, který přesahoval pouhé fyzické utrpení. Byla považována za nástroj, který měl člověka očistit, posílit, nebo dokonce přiblížit k božskému principu. V některých kulturách byla bolest vnímána jako zkouška víry nebo prostředek k duchovnímu růstu.
Příkladem může být sebemrskačství ve středověku, kdy lidé věřili, že skrze bolest mohou očistit své tělo i duši a dosáhnout vyššího stupně duchovnosti. Podobně u domorodých kmenů po celém světě, například u některých severoamerických indiánů, byly bolestivé rituály součástí přechodových ceremonií, které symbolizovaly dospělost a odvahu.
V moderní době nacházíme projevy podobného vnímání bolesti i v současných trendech, jako jsou například tetování nebo piercing. Tyto praktiky často neslouží jen jako ozdoba těla, ale také jako symbol překonání bolesti a projev osobní identity. V určitých komunitách je bolest spojená s tetováním nebo jinými tělesnými modifikacemi vnímána jako akt odvahy, sebepřekonání a posílení individuality.
Reklama
Vyhledávání bolesti se projevuje i ve světě sportu a extrémních fyzických aktivit. Lidé po staletí podstupují náročné zkoušky, vyžadující obrovskou vytrvalost a odolnost vůči bolesti – od gladiátorských zápasů ve starověkém Římě po dnešní ultramaratony a extrémní závody. Bolest, ačkoli se běžně spojuje s nepohodlím a utrpením, může přinášet i hluboký pocit uspokojení.
Aktivuje chemické procesy v mozku
Bolest v nás vyvolává silné emoce podobné těm, které zažíváme při jídle, drogách nebo sexu. Spojitost mezi potěšením a bolestí se skrývá hluboko v našich tělesných mechanismech. Když nás něco bolí, centrální nervový systém uvolňuje endorfiny a bílkoviny, které tlumí bolest a mají podobné účinky jako morfin – vyvolávají euforii.
Tato reakce je známá zejména sportovcům. Během intenzivního cvičení tělo produkuje kyselinu mléčnou, která dráždí receptory bolesti ve svalech, což vnímáme jako pálení. Tyto signály jsou mozkem rozpoznány a zpracovány, dokud se neaktivuje hippocampus, který spustí produkci endorfinů.
Endorfiny se vážou na opioidní receptory v mozku, blokují chemikálie zodpovědné za bolest a zároveň stimulují části mozku, které reagují při zážitcích jako vášnivá láska nebo poslech hudby. Tato euforická vlna připomíná účinky drog jako morfin nebo heroin. Při fyzickém výkonu se navíc uvolňuje anandamid, přezdívaný „molekula blaženosti“, který působí podobně jako marihuana na kanabinoidní receptory v mozku – tiší bolest a navozuje příjemné pocity.
Adrenalin, který rovněž stoupá, rozproudí krev a zvýší tep. Pálení v nohou má ochranný účel, brání přitížení. A právě „běžecká euforie“ mohla kdysi pomáhat našim předkům vydržet útrapy při dlouhých lovech. Příjemné pocity, které následují po bolesti, jsou přirozenou reakcí těla. Tento vztah mezi bolestí a uvolněním příjemných látek ukazuje, jak tělo vytváří prožitek, který přesahuje fyzickou rovinu.
Jak blízko k sobě mají bolest a potěšení?
I když se na první pohled jeví jako protiklady – bolest jako něco nepříjemného a potěšení jako něco žádoucího – tyto dva fenomény mají mnoho společného, zejména pokud zohledníme neurobiologii a psychologii. Jejich propojení může být hlubší, než bychom očekávali.
Charakter nelze rozvíjet v klidu a pohodlí. Pouze prostřednictvím zkoušek a utrpení může být duše posílena, ambice inspirovány a úspěch dosažen.“ – Helen Kellerová, hluchoslepá americká spisovatelka a aktivistka
Jedním z hlavních důvodů, proč mají bolest a potěšení blízko k sobě, je to, že obě emoce aktivují podobné oblasti mozku. Konkrétně je to centrum odměny, které se podílí na regulaci emocí a motivace. Při prožitku silné bolesti se aktivují endorfiny – tělu vlastní látky, podobné opiátům – které nejenže snižují vnímání bolesti, ale také mohou vyvolávat pocity euforie.
Benigní masochismus
Fenomén benigního masochismu, charakterizovaný požitkem z bolesti bez poškození, je charakteristickým aspektem lidské psychologie. Tato jedinečná vlastnost umožňuje jednotlivcům hledat potěšení prostřednictvím averzivních zážitků, chování, které není pozorováno u jiných druhů.
Typickým příkladem je konzumace chilli papriček. Kapsaicin, účinná látka chilli, sice vyvolává bolest, ale není nebezpečný. Váže se na TRPV1 receptory na jazyku, které reagují na extrémní teploty, a do mozku vysílají stejné signály, jako kdyby se jazyk dotkl skutečného ohně.
Zajímavé je, že většina dětí nemá ráda pálivé jídlo, ale časem si ho zamilují, protože si uvědomí, že je bezpečné. Lidé závislí na chilli přitom nemají citlivější jazyky než ostatní – jde o něco jiného, o fascinující hru mezi bolestí a potěšením.
Teorie benigního masochismu navíc vysvětluje, proč vyhledáváme i další nepříjemné zážitky – nejen fyzické, ale i emocionální, jako je jízda na horské dráze nebo sledování smutných filmů, tím, že je rámuje jako příjemné, když jsou vnímány jako bezpečné.
Benigní masochismus v BDSM komunitě
V některých případech je bolest vyhledávána kvůli pocitu kontroly. Bolestivé zážitky mohou dát lidem možnost prozkoumat své fyzické a psychické hranice, čímž získávají pocit, že ovládají své tělo a jeho reakce. Například v BDSM praktikách hraje kontrola důležitou roli – jedinci vědomě volí bolest, což jim paradoxně umožňuje cítit větší svobodu a uvolnění. Tento proces vyjednané bolesti, kde jsou stanoveny jasné hranice a pravidla, může přinášet emocionální a psychické uvolnění. V některých kontextech, jako je BDSM, může být bolest formou řízené katarze, kde člověk zažívá fyzické i emocionální uvolnění prostřednictvím bezpečných a konsensuálních bolestivých praktik.
Termín „masochismus“, odvozený od jména Leopolda von Sacher-Masocha, se stal ústředním tématem jeho literárních děl. Ačkoli se od něj později distancoval, jeho práce inspirovala psychoanalýzu a ovlivnila vývoj erotické literatury. Tato literatura často zkoumá vztahy, kde dominantní ženy, často stylizované do kůže a kožešin, hledají vzrušení v ovládání, zatímco submisivní muži nacházejí uspokojení ve své závislosti.
Je zřejmé, že masochismus je mnohem komplexnější jev, než se na první pohled zdá. Jeho kořeny sahají hluboko do lidské psychiky a jeho projevy jsou různorodé. Od doby, kdy Sacher-Masoch poprvé popsal své zážitky, se naše chápání masochismu výrazně vyvinulo a přecházelo od úzké sexuální interpretace k širšímu psychologickému a sociálnímu konstruktu. Tento vývoj odráží hlubší zkoumání základních motivací a kulturních důsledků masochistického chování.
Otázka masochismu nás zavede do hlubin lidské duše a nutí nás přemýšlet o hranicích mezi potěšením a bolestí, mezi zdravím a patologií. Je to téma, které stále vyvolává vášnivé diskuse a které bude pravděpodobně nadále předmětem vědeckého zkoumání.
Zkrátka a dobře
Závěr vědců je jednoznačný: bolest a potěšení jsou u lidí neoddělitelně spjaty a jejich vnímání má společné neuronální dráhy. Výzkumy dokazují, že bolest a potěšení jsou v lidském těle hluboce propojeny a sdílejí společné biologické mechanismy. Ať už jde o reakci na kapsaicin z chilli papriček, euforii z intenzivního cvičení, nebo dokonce vyhledávání nepříjemných zážitků, náš mozek má schopnost měnit bolest ve slast. Tento jev je výsledkem složitých interakcí v našem nervovém systému a ukazuje, jak komplexní je naše vnímání světa.
foto: Freepik, zdroj: Autorský článek