Existuje zvláštní a pro mě i nepochopitelné rčení, že těhotenství je nejšťastnějším obdobím života ženy. Jak které, řekla bych. Samotné zakulacování se a nejrůznější nevolnosti a omezení rozhodně nepatří k tomu, co by mnohé z nás označily za štěstí. Mateřský pud ale obvykle zapracuje a přebije negativní pocity i negativní fyzické prožitky a obavy, jak to všechno zvládneme.
Stejně tomu bylo i v případě našich žen, alespoň u tří z nich. I ony si myslely, že prožijí spokojené těhotenství a s nadějí budou čekat a připravovat se na společný život ve třech. Ale ouha! Druhá strana se prostě sbalila a odešla. Co ale dělat, když máte místo břicha balón, čekáte své první miminko a muž, s nímž jste si malovala rodinu i se psem, zahradou a bílým plaňkovým plotem, odejde právě v této chvíli?
Ze stovky rovnou na nulu
Představa o šťastném očekávání a růžovém životě se u některých žen změní v noční můru jako mávnutím kouzelného proutku zlé čarodějnice. Na vině je přitom ten, kdo by jim měl být největší oporou. Jaké důvody ale vedou muže k tomu, aby odešli během těhotenství, jak se s tímto zklamáním ženy vyrovnávají a co říkají odborníci? Příběhy čtyř žen ukazují různé podoby odvahy a nové životní cesty.
Měli jsme být tři, zůstala jsem sama
Skutečnosti, které vedou muže k tomu opustit svou těhotnou partnerku, jsou rozličné, stejně jako jsme jiný i každý z nás. Pro mnoho žen je ale právě těhotenství obdobím, kdy se cítí více zranitelné, což jde ruku v ruce s mnoha očekáváními a nadějí, které mají.
Reklama
Monika, Kristýna, Lucie a Aneta si však prožily úplně jinou zkušenost – jejich partneři je opustili, když čekaly dítě. „Nečekala jsem, že by mě opustil zrovna teď,“ říká Monika Marková (31 let, syn 6 let), která plánovala společný život se svým partnerem. „Byla to neuvěřitelná rána. Najednou jsem se ocitla sama, plná strachu a pochybností.“ Podle odborníků je taková zkušenost pro ženu nesmírně traumatizující a může mít vliv na její sebevědomí i psychické zdraví.
Studie ukazují, že opuštění ženy během těhotenství často vede k psychickým problémům, jako je deprese a úzkost, stejně jako pozdější single rodičovství může velmi ovlivnit život dítěte. Odborníci upozorňují, že ženy, které se ocitnou v této těžké situaci, potřebují nejen emoční podporu, ale i zajištění základních potřeb, které mnohé z nich musí zvládat samy. Navíc ženy, jejichž partneři odcházejí během těhotenství, mají 2krát vyšší pravděpodobnost, že se u nich objeví poporodní deprese.
Proč muži opouští své těhotné partnerky?
Statistika z března roku 2022 ukazuje, že téměř polovina všech těhotenství, celkem 121 milionů ročně na celém světě, je neplánovaná. Pro ženy a dívky, které jsou tímto problémem postiženy, je nejzávažnější reprodukční volbou, zda otěhotnět či nikoliv, žádná volba, vysvětluje zpráva State of World Population 2022, kterou zveřejnila UNFPA, agentura OSN pro sexuální a reprodukční zdraví.
Právě nechtěná početí jsou velmi často důvodem, že nepřipravený a leckdy i mentálně nezralý partner svou dívku opustí. Hlavní důvody se často točí kolem strachu ze zodpovědnosti a finanční nejistoty. Sociologická studie zveřejněná v Psychology Today uvádí, že muži, kteří jsou emocionálně nezralí nebo si nejsou jistí svou schopností být otci, mají vyšší pravděpodobnost, že svou partnerku opustí během těhotenství. Jak říká psycholožka Emma Healy: „Mnoho mužů se cítí zatížených představou, že by měli nést odpovědnost za dítě, což je vede k tomu, že utíkají, místo aby čelili skutečnosti.“
Příběh první: Monika
Moničin příběh je příběhem čirého zoufalství a dlouhodobého hledání vlastní síly, kterou ale naštěstí nakonec našla. Monika byla v sedmém měsíci těhotenství, když zjistila, že její partner odešel k jiné, kterou si za pár týdnů poté vzal. „Byla jsem zdrcená a měla pocit, že se můj svět zhroutil. Vůbec jsem tomu nerozuměla, ale věděla jsem, že pro mého syna nemám jinou možnost, než se s tím vyrovnat. Dnes je Toníkovi 6 let a jsme skvělí parťáci,“ přiznává Monika, která ale první týdny strávila celé dny v depresích a pochybách sama o sobě. „Nevěděla jsem, jak to sama zvládnu. Neměla jsem nikoho, na koho bych se mohla obrátit, rodiče jsem už neměla a byla jsem na všechno opravdu sama.“
35 % mužů jako důvod odchodu uvádí, že se cítí přetíženi zodpovědností, a až 30 % mužů, kteří odcházejí od partnerky během těhotenství, uvádí jako hlavní důvod finanční stres.
Dnes, o šest let později, je hrdou svobodnou maminkou. „No, zvládla jsem to, co jsem měla dělat. Pravda je, že už si asi nikoho do života nepustím, ale dítě mi dalo sílu. Naučila jsem se, že dokážu zvládnout víc, než jsem si kdy myslela. A je nám spolu fajn. Občas slýchám, jak jsem nezodpovědná, že synovi nedopřeju tatínka. Ale on ho měl a ten ho prostě ze dne na den navždycky pohřbil,“ říká Monika, jejíž příběh jen potvrzuje, že i v největším zoufalství lze najít sílu a novou radost.
Příběh druhý: Karolína
Dnes čtyřicetiletá Karolína Koutná prožila stejnou bolestnou zkušenost, když její partner odešel krátce po oznámení těhotenství. „Byl to šok. Myslela jsem, že se těšíme na společnou budoucnost,“ vzpomíná Karolína, která se nakonec sebrala, protože potkala někoho jiného. Po několika měsících se v jejím životě objevil Ondřej, který ji podporoval a přijal její dítě jako své vlastní. „Díky Ondřejovi jsem znovu našla naději a uvěřila, že rodina může mít různé podoby. Naše dcera ho přijala jako tátu a její biologický otec se nikdy ani neozval. Jsem vděčná, že má Klárka mužský vzor, který je zodpovědný a starostlivý. A dokonce má i bráchu.“ Karolínin příběh, na rozdíl od Moničina ukazuje, že i po zradě lze najít nové štěstí a bezpečí a že rozhodně není třeba házet všechny do jednoho pytle.
Jaké jsou hlavní důvody odchodu od „rozdělané práce“?
I další číselné statistky jsou dost alarmující. Jak uvádí letošní Gitnus Report, asi 20 % mužů opouští své partnerky během těhotenství. Podle téhož reportu jsou tito muži až s třikrát vyšší pravděpodobností těmi, kteří sami zažili trauma v dětství. 35 % mužů jako důvod odchodu uvádí, že se cítí přetíženi zodpovědností, a až 30 % mužů, kteří odcházejí od partnerky během těhotenství, uvádí jako hlavní důvod finanční stres. A 50 % mužů uvádí, že se cítí nepřipraveni na otcovství, pro 25 % mužů jsou důvodem problémy ve vztahu, u 15 %, jako u Karolíny, je důvodem nevěra.
Už kojenci vnímají emoční projevy jiných lidí, zejména matky. Pokud se tedy ze strany rodičů objevují negativní emoce, dítě dokáže zaznamenat, že se děje něco nežádoucího, a aktivizuje svoje obranné reakce.
Odborníci také zdůrazňují, že nezralost a nedostatek emoční stability jsou dalšími faktory, které vedou k tomu, že muži opouštějí své těhotné partnerky. Patří sem kromě již zmíněného strachu z odpovědnosti, neschopnost vyrovnat se s finanční zátěží, nesoulad v životních prioritách i neschopnost řešit vztahové problémy.
Zajímavé dále je, že neplánovaná těhotenství představují 60 % případů, kdy muži během těhotenství odejdou, a to zejména muži, kteří jsou ve věku 18 až 24 let (2,5krát vyšší pravděpodobnost, že odejdou během těhotenství, než u mužů starších 30 let, říká výzkum).
Můžeme se ale jen domnívat, že pozitivnější zprávou ze stejného reportu je ta, že 40 % mužů, kteří odejdou během těhotenství, se vrátí během prvního roku po porodu. A to zažila i Martina.
Příběh třetí: Lucie
Lucie Pospíšilová (34 let) se po odchodu partnera ocitla v ekonomické nouzi a byla nucena spolehnout se na sociální pomoc. „Byla jsem úplně bez prostředků, nevěděla jsem, jak zabezpečím své dítě,“ říká Lucie, kterou její přítel ještě připravil o domov, který společně budovali, ale Lucie si nic nezajistila smluvně. Tím, jak byla ve stresu, u ní došlo i k předčasnému porodu, který se obešel naštěstí bez komplikací. Díky podpoře státu se jí nakonec podařilo udržet nad vodou, přesto žije skromně, a to dnes i s rok a půl starým Matyášem. „Na muže jsem zanevřela. Už nevěřím, že bych mohla někomu důvěřovat. A co je nejhorší, otec Matyáše se najednou začal ozývat. Chce testy otcovství a chce se starat. Jenže já už nechci, nikdy bych mu nevěřila, strašně mě zranil,“ přiznává pro Flowee. Její zkušenost ukazuje, jak je pro některé ženy složité vyrovnat se s odchodem partnera a přitom zvládat finanční zátěž.
Příběh čtvrtý, poslední: Aneta
Anetin příběh je poněkud odlišný. I když i ona byla opuštěna partnerem, s nímž osm let chodila, na začátku těhotenství, rozhodla se na situaci pohlížet pozitivně. „Dnes jsem šťastná, že svého syna vychovávám sama. Nenarazila jsem na muže, který by to chápal, a tak jsem se rozhodla být silnou ženou, na kterou bude můj syn jednou hrdý,“ říká Aneta Klečková (43 let). „Možná i proto, že jsem měla syna po čtyřicítce, jsem zvyklá se o sebe starat sama. A postarám se i o něj. Dneska se na všechno koukám tak, že jsem strašně ráda, že mě David opustil.“
Každý krok směrem vpřed je projevem odvahy.
A pokračuje. „Když jsem zjistila, že jsem těhotná, byla jsem štěstím bez sebe. S Davidem jsem byla osm let, a i když náš vztah nebyl dokonalý, věřila jsem, že spolu budujeme budoucnost. Jak ale měsíce ubíhaly, začala jsem na Davidovi pozorovat změnu. Začal být odtažitý, podrážděný a méně se v našem vztahu angažoval. Přikládala jsem to stresu a myslela jsem si, že jen potřebuje čas, aby si zvykl na myšlenku, že se stane otcem. Jenže postupně jeho odtažitost přerostla v něco mnohem temnějšího, až z něj nakonec vypadlo, že už nemůže a že není připraven být otcem, že se cítí v pasti a že musí odejít. Byl rozhodnutý a nezlomný a ještě téže noci se sbalil a odešel. Nejdřív jsem byla v šoku a nemohla jsem uvěřit, že muž, kterého jsem milovala, mě opustil. Bála jsem se, že to nezvládnu, a celá moje budoucnost se zhroutila. Ale s blížícím se termínem porodu se něco změnilo. Našla jsem nový cíl, nový smysl života a teď si vlastně neumím vůbec představit, že bych své dítě vychovávala s kýmkoli jiným, jsem strašně spokojená,“ dodává dnes Aneta.
Její příběh je ze všech čtyř nejšťastnější. Anetě se povedlo z toho, co se jí stalo, vytěžit maximum a znovu vstát z popela. A udělala dobře. Spíše než nutit nepřipraveného partnera stát se otcem, postarala se sama. Navíc by nechtěným otcovstvím mohlo trpět i dítě samotné.
„Už kojenci vnímají emoční projevy jiných lidí, zejména matky. Pokud se tedy ze strany rodičů objevují negativní emoce, dítě dokáže zaznamenat, že se děje něco nežádoucího, a aktivizuje svoje obranné reakce. Emoční výraz rodičů tedy ovlivňuje ladění samotného dítěte,“ vysvětluje dětská psycholožka Zdeňka Ráčková pro iDnes. A její slova pro týž web potvrzuje i vztahová koučka, poradkyně a terapeutka Lucie Zápotocká: „To, že spolu dva lidé nejsou šťastni a spokojeni a zůstávají spolu jen kvůli dětem (a to mnohdy dlouhé roky), má opravdu velký dopad na všechny zúčastněné. Po čase se mohou objevit dokonce somatické potíže u dětí i rodičů.“
Být s dítětem sama není selhání
Vyrovnat se s tím, že vás partner opustil během těhotenství, je jednou z nejtěžších zkoušek, které si lze představit. Je to ztráta nejen vztahu, který jste společně budovali a plánovali, ale často i důvěry v budoucnost. Už nejen svou, ale i vašeho dítěte.
„Přesto je důležité vědět, že i ve chvílích, kdy jste na všechno zůstala sama, lze najít sílu a vytvořit pro sebe a své dítě nový, stabilní svět. Oporu hledejte v blízkých, kteří vám mohou poskytnout emocionální i praktickou pomoc. Nebojte se vyhledat odbornou podporu, ať už formou terapie, nebo podpůrných skupin. Pamatujte, že být samoživitelkou není selhání, ale důkaz vaší odolnosti a lásky k dítěti. Každý krok směrem vpřed je projevem odvahy,“ končí pro Flowee koučka Zuzana Pieničková.
Ať už se tedy rozhodnete budovat svůj život zcela samostatně, nebo si časem najdete nového partnera, váš příběh nekončí. Naopak tím možná začíná jeho nová kapitola. Máte sílu ukázat sobě i světu, že zvládnete překonat jakoukoli překážku.
foto: Freepik, zdroj: Autorský článek