Pátek Karla Křivana: Korporátní sterilita bez emocí

Ikonická automobilka Jaguár předvedla nové logo a naprostou změnu výrazu svého brandu. Na českém X se to docela řešilo, a tak jsem to video pustil studentům. Žádné nadšení z nové image Jaguáru v učebně nenastalo. Další výplod korporátní kultury. Co máte dál? Co si máme připravit k zápočtům?

Na jaguáří změně – již bez jaguára – mě zaujaly dva momenty. Zaprvé zaměnitelnost. Tohle může být klidně reklama na módu, kosmetiku nebo minerálku. Zadruhé žádné emoce. Je to studené jak lednové ráno. Zatřetí je to plné lidí, ale bez jakékoliv myšlenky. Prázdnější než lahev po večírku.

Napadá mě, jak je to podobné mnohým kampaním současných politických stran. Mluví o sobě, ne o nás.

Jako by říkali: Jsme korporace a nás nezajímá, co vy cítíte. Podívejte se, jak jsme skvělí, moderní, progresivní. Že máme prodávat auta, ke kterým měly generace řidičů vztah a jejichž pouhé zjevení na silnici či na filmovém plátně v mnohých vyvolalo bušení srdce? To je pryč. Nyní prodáváme svoje selfie. Ne produkt a to, co lidem nabízí.

Zahledění do sebe

Napadá mě, jak je to podobné mnohým kampaním současných politických stran. Mluví o sobě, ne o nás. Jsme úžasní, čistí, se správnými názory, jiní než vy. Odrazují povýšenou a neskrývanou neochotou snížit se k lidem zašpiněným každodenními trampotami tak vzdálenými akademickým vykonstruovaným ideálním světům, kde není místo pro lidské slabosti, zábavu a vášně. Poučují.

Svět korporací a části politiky se natolik vzdálil lidem, kteří si chtějí svůj život určovat sami, že jim ten život začínají omezovat. A ženou je tak do náruče populistů, kteří nemají žádná řešení našich problémů, ale jsou vnímaví k pocitům naštvaných a jinými politiky nepochopených. „Rozčílení není program,“ napsal Masaryk, tento výjimečný člověk, který v sobě spojoval intelektuála, bojovníka a realistu. Jenže využití rozčílení veřejnosti může stačit k úspěchu u voleb.

Neznámí politici

Zaměnitelní, nevýrazní politici se opevňují v bezpečí konvenčních médií, která stejně jako oni ztrácejí vliv i důvěryhodnost. A přenechávají těm druhým prostor v rozmanitých nových „on-line platformách a single médiích“, kde se možná nemluví odborně přesně a politicky korektně, ale máte pocit, že slyšíte skutečné lidi s emocemi, chybami, přeřeky.

Doba politického marketingu, který měl image svěřenců zcela pod kontrolou a vypouštěl je na veřejnost jen s předem připravenými precizními sděleními, je pryč. Lidé chtějí vidět a poslouchat živé lidi. Když jsem se ptal studentů na současné politiky, tak krčili rameny. Ničím je nedokáží zaujmout. Když jsem se jich zeptal na Filipa Turka, věděli hned, o koho jde, a v místnosti začala živá diskuse.

Odtržení od reality

Přirozenost, autenticita, jedinečnost rebrandingu Jaguára chybí. A nejsou vlastní komunikaci většiny korporací, které ji asi převzaly od stejných či podobných tvůrců. Stejně jako politické strany.

Představují nám umělý svět, ve kterém by nás ale nebavilo žít. Je bez srdce, vášně, pochyb, není v něm místo pro lidské slabosti, které činí náš život pestrým a snesitelným. Část elit se vzdaluje obyčejným lidem víc, než je únosné. Je zajímavé, že ti lidé to vidí. A vzdělaní, bohatí formální lídři, kteří jsou obklopení týmy expertů, ne. To není dobrá zpráva. Ani pro jednu z těch skupin.