Klitoris je sofistikovaný orgán. Kromě jiného může ovlivnit i početí dítěte

Když se mladý lékař Mortimer Granville ve filmu Vrtěti ženou (2011) pokoušel léčit diagnózu hysterie stimulací ženských genitálií, věřil, že tím pomáhá ženám zlepšit jejich psychický stav.

Diagnóza hysterie, kterou zavedli mužští lékaři, dříve zahrnovala širokou škálu emocionálních a psychických problémů a byla přisuzována výhradně ženám. Za symptomy byly považovány nespavost, nervozita, podrážděnost a deprese.

Mortimer po čase začne trpět značnými bolestmi rukou, a proto ve spolupráci s přítelem vytvoří elektrické zařízení – první prototyp vibrátoru, který byl skutečně vynalezen v 19. století. I když je film zpracován s trochou humoru, poukazuje na mnohem hlubší otázky týkající se sexuálního zdraví žen, genderové nerovnosti a faktu, že lékaři nejen v 19. století, ale i v současnosti nedávají ženské sexualitě důležitost, kterou si zaslouží. Jedním z takových příkladů je fakt, že diagnóza hysterie byla odstraněna z Mezinárodní klasifikace nemocí až v roce 1980.

Nebyl ani v učebnicích

Mýty kolem ženské rozkoše a klitorisu rozvířil na počátku 20. století také otec psychoanalýzy, rakouský lékař Sigmund Freud. Ve svých pracích rozlišoval klitoridální a vaginální orgasmus. První zmiňovaný označoval jako „nezralý“, spojený s dětstvím, zatímco vaginální vnímal jako znak sexuální zralosti ženy.

Zlomové okamžiky ve výzkumu ženské sexuality a fungování klitorisu přišly ve 20. letech 20. století. Feministická hnutí začala veřejně prosazovat osvětu a také někteří mužští vědci realizovali výzkumy, které potvrzovaly zásadní význam klitorisu pro dosažení orgasmu.

Klitoris může také ovlivnit snadnější početí dítěte. Orgasmus totiž podporuje kontrakce dělohy, což může usnadnit pohyb spermií směrem k vajíčku. Při vzrušení ženy dochází k uvolnění svalů a lubrikaci, což umožňuje pohodlnější pohlavní styk.

Klitoris byl ale stále často nesprávně zobrazován i v učebnicích anatomie po celou historií. V 19. a 20. století byl jeho detailnější popis z anatomických diagramů dokonce v mnoha případech úplně vynechán. Není se tak co divit, že lékaři, ale ani samy ženy nerozuměli tomu, jak funguje jejich tělo.

V 80. letech 20. století obsahovaly učebnice anatomie rozsáhlé kresby penisu, zatímco klitoris byl zmíněn jen jako poznámka pod čarou. V lékařské literatuře byl navíc vykreslován jako mnohem menší, protože se přesně nevědělo, jak vlastně vypadá. Ve skutečnosti má klitoris složitý tvar – jeho špička je jen malou viditelnou částí, která se rozprostírá pod stydkou kostí.

Boj za ženskou rozkoš

Významný objev, týkající se ženské anatomie včetně klitorisu, učinila uznávaná australská uroložka Helen O’Connell. Svou průlomovou studii publikovala v roce 1998. O sedm let později v roce 2005 provedla detailní studii ženské pánve pomocí magnetické rezonance, která zahrnovala její vnitřní části a nervové dráhy. Zjistila mimo jiné, že klitoris je mimořádně citlivý díky přibližně 8 000 nervovým zakončením.

Její práce definitivně potvrdila, že klitoridální stimulace je pro ženskou rozkoš naprosto zásadní, a výzkumy nakonec vedly k revizi některých anatomických učebnic. Freudovy teorie tím jednou provždy upadly v zapomnění. Publikované výsledky ale podle lékařky nevyvolaly téměř žádné reakce ze strany jejích kolegů. Zarazil ji také velký počet odborníků, kteří se stále zdráhají mluvit o ženské rozkoši. Jeden z hlavních problémů však je, že pokud lékaři nerozumí ženské sexualitě, jen obtížně mohou léčit jejich sexuální dysfunkce.

Ve skutečnosti má klitoris složitý tvar – jeho špička je jen malou viditelnou částí, která se rozprostírá pod stydkou kostí.

Nejnovější výzkumy ukazují, že klitoris kromě sexuálního potěšení plní i další důležité funkce, které jsou pro ženy zcela zásadní. Díky němu je tělo schopné reagovat na sexuální podněty zdravým způsobem, jako je touha nebo vzrušení. Tím ženy přirozeně posilují to, jak dobře se cítí ve vlastním těle. Může ale také ovlivnit snadnější početí dítěte. Orgasmus totiž podporuje kontrakce dělohy, což může usnadnit pohyb spermií směrem k vajíčku. Při vzrušení ženy dochází k uvolnění svalů a lubrikaci, což umožňuje pohodlnější pohlavní styk.

Bod, který neexistuje

Další nepřesnosti ohledně ženské sexuality jsou spjaté také s G-bodem. Tyto poznatky v roce 1950 publikoval v odborném časopise International Journal of Sexology německý gynekolog Ernst Gräfenberg. V článku popsal oblast v přední stěně vagíny, která podle něj hrála roli při stimulaci a orgasmu u žen. I když místo G-bodu nebylo nikdy jednoznačně anatomicky popsáno, vyvolalo velký zájem mezi vědci, terapeuty i veřejností.

Ve skutečnosti ale tento bod nepojmenoval sám Gräfenberg. Název vznikl až o třicet let později – v roce 1981. Trojice vědců publikovala knihu s názvem The G Spot and Other Discoveries About Human Sexuality (v překladu Bod G a další objevy o lidské sexualitě). Autoři pojmenovali G-bod na počest německého lékaře. Helen O’Connell však ve svých studiích naznačila, že bod G nemusí mít specifickou anatomickou strukturu. Spíše jde o část komplexní interakce mezi klitorisem, vagínou a dalšími strukturami. Přesná existence bodu G zůstává neprokázaná a stále je předmětem vášnivých diskusí.