Žijeme v době, v níž se spoléháme na kouče a technologie. Technologie za nás ale neudělají ta nejdůležitější rozhodnutí. A pokud ano, pak se staneme zbytečnými. Rozhodnout se bývá těžké. Nesnadnost některé obzvlášť náročné volby vyvolá nelibé stavy. Nejen v hlavě a žaludku. Před kolika různými zkouškami, ať ve škole, v práci či ve vztahu, jste doslova nebo v přeneseném slova smyslu nespali?
Takže sláva, máme AI, rozhodne to za mě. Začneme u maličkostí. A život je hned snazší. Na technologie postupně přenášíme další a další úkoly. Umíme ale poznat ten moment, kdy ztratíme schopnost ovládat sebe sama, protože se staneme závislými na „radách“ nepocházejících z našeho rozumu či srdce?
Nelidský nástroj
Umělá inteligence nám má jako každý jiný nástroj či služba pomáhat. A jde jí to skvěle, učí se rychleji než vítězové matematických olympiád. Předáme-li ale na ni svoji svobodnou vůli se rozhodovat, pak se stáváme my nástrojem či součástí něčeho jiného, než je člověk.
To, co spojuje naše marná očekávání od technologií či koučů, je snaha přenést odpovědnost za vlastní jednání na někoho jiného.
Duši či své vnitřní já ale jen tak odhodit nemůžeme. Můžeme sami sebe popřít, zradit, prodat, zabít. Existovat a nebýt naplno člověkem, tedy nerozhodovat se, má to vůbec smysl?
Když přijde kouč
A proč jsem na začátku přidal k technologiím kouče? Protože se jedná o podobné jevy. Je dobré mít v životě někoho, kdo vám pomůže rozpoznat chyby či zažil podobné situace, kterými si procházíte, a může vám tedy poradit.
Mít moudrého člověka na blízku je k nezaplacení. To, co nyní zažíváme s nadvýrobou koučingů k úspěchu, bohatství a štěstí, je něco jiného. Mnozí očekávají, že dobrá rada za ně udělá správné rozhodnutí. Jenže rozhodnutí je čin. Měl by mu předcházet určitý myšlenkový proces, ale rozhodnutí je pak jednání každého samostatně.
Chce to i odolnost
A záleží na povaze, charakteru, vnitřní síle a mnoha dalších jednotlivostech. Dobrá rada má k rozhodnutí dál než dnes Sparta k mistrovskému titulu. Znám slovní mistry řešení situací, lidi ostré jako skalpel a tvrdší než trest za pěstování trávy. Pokud tedy radí někomu jinému. Sami se ale při náznaku skutečného problému změní v model pro sochu zbabělosti.
To, co spojuje naše marná očekávání od technologií či koučů, je snaha přenést odpovědnost za vlastní jednání na někoho jiného. S výmluvou, že nemáme dost dat, informací, znalostí, a já nevím, čeho všeho ještě dalšího. Většinou nám chybí něco zcela jiného. Charakter a jeho nezbytná součást, které se říká odolnost.
Utrácíme spousty peněz a času na výrobu berliček, jen abychom se nemuseli setkat s vlastními slabostmi a chybami. Není důvod se bát umělé inteligence a inovací, pokud se stejnou vervou budeme pracovat sami na sobě. „Dejme tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ je známá věta z jedné staré knihy. Stačí tedy dát technologii, co patří jí, a ponechat si, co náleží člověku. Což znamená, že život zde se nestane lehčím, ale budeme to my, kdo o něm bude rozhodovat.
