Pátek Karla Křivana: Umělá inteligence není zlo

Umělá inteligence vtrhla do pracovního života kancelářských krys a postupuje rychleji než Slávie k titulu mistra. Lidé bezpečně „zašití“ ve všelijakých korporátních týmech a odděleních se stávají zbytečnými. Minulý rok se to tušilo, teď se to už ví.

Ti nejrychlejší z nejpřizpůsobivějších už dávají školení, kterak se obejít bez dosud nenahraditelných kolegyň a kolegů. Laťka náročnosti klesne, ale ziskovost vzroste. Je to stále stejná písnička, jak budeme mít víc času na smysluplnější práci či zábavu.

Totéž se mimochodem říkalo o digitalizaci jako takové. Přitom se bez ohledu na její rozšiřování počet úředníků zvyšuje. Mnozí asi prchají do klecí ve státní zoo, když v džungli volného trhu řádí nový predátor.

Roboti v kanclech

Zvěstovatelé konce světa mají nabito. Dokud se robotizace týkala manuální práce, byl to příklad užitečného pokroku. Když si roboti došlápli na kancelářské, najednou máme strach o podstatu lidství. Jenže je to naopak. To jen lidská tvořivost našla další prostor, kde může zahlédnout tajemství, které nemůže být popsáno, protože je neznáme, jen tušíme. A ti nejbystřejší z nás toto tajemství dokáží odhalit tu hudbou, tu malbou nebo matematickou rovnicí.

Nenechme se mýlit, politici nejsou tak chytří, aby měnili svět. Jen reagují, aniž si to uvědomují či vůbec připouštějí, na proměny skutečné.

Sledujeme novinky ze světa na displejích a obrazovkách, protože tam se děje přítomnost a budoucnost. Papír patří zprávám z minula. A myslíme si, že tam vidíme změny, které se nás dotýkají. Nenechme se mýlit, politici nejsou tak chytří, aby měnili svět. Jen reagují, aniž si to uvědomují či vůbec připouštějí, na ty proměny skutečné. Chaoticky, protože jim nerozumí, hlasitě, protože nechtějí, abychom slyšeli to ticho, kdyby měli opravdu říkat něco důležitého.

Politici jen interpretují, co někdo jiný vytvořil. Nemám na mysli tajná bratrstva zasvěcených, která z pozadí vše dirigují. Myslím na skutečné tvůrce, kteří posouvají krůček po krůčku lidské společenství blíž k doteku s velikým tajemstvím. Za každým novým obzorem se dosud objevil další, takže se zdá, že je to činnost marná či věčná. Záleží, zda jste životní pesimista, nebo optimista.

Zakázat si přemýšlet

Nové objevy nás nutí změnit způsob myšlení. To je důležitější než prostá skutečnost, že jinak nakupujeme nebo obsluhujeme svůj účet v bance či navrhujeme reklamní text. Nestačí opakovat, co jsme se naučili, víme, že na to musíme jinak.

Bolí to, protože myslet bolí stejně jako kopat jámu. Jen tak ale zjistíme, že kdesi v sobě máme schopnost být součástí lidské imaginace. Někdo bude rozbíjet stroje, v našem případě si zakazovat přemýšlet, aby mohl dělat vše tak jak dosud. Jiný uvěří v existenci nové pevniny za obzorem a vyrazí. Nedojede každý, budou potopené naděje, ale vítěz je znám předem.

Zlo se pozná

Jak napsal Mistr Sun: „Každá bitva je rozhodnutá, ještě než je vybojovaná.“ Můžete se jí vyhnout, ale důsledky se vás budou týkat stejně. Každá generace si staví život podle svých starých vědomostí k obrazu svému. Trvá to přesně do té chvíle, než někdo přijde a řekne: „A přece se točí.“

Připustíme-li, že umělá inteligence je jen podobný krůček, jako když jsme poznali, že země není placatá, dokážeme ji opravdu zahrnout do světa svého poznání. Chraňme se před zlými lidmi a jejich úmysly, nebojme se výsledků talentu těch nejchytřejších z nás. Jak víme, nepřítel není nůž, ale ruka, která ho drží, a mozek, který ji vede. Nejlépe zlo poznáte podle toho, že nikdy nic nevytvořilo. Jen ničilo. I proto zatím nakonec vždy prohrálo.