Od 50. let minulého století vyprodukovalo lidstvo více než 9 miliard tun plastu. Více než 7 miliard tun skončilo jako odpad. Pouze 9 % z tohoto odpadu bylo recyklováno a 19 % spáleno. To znamená, že na skládkách a v oceánech, řekách, půdě a ve vzduchu skončilo asi 5 miliard tun plastů.
Pro srovnání: Tenhle objem by naplnil téměř 50 milionů tramvají T3. Pokud by stály za sebou, vytvořily by řadu dlouhou 676 200 km, což je zhruba 17× více než obvod Země. Nebo to zkusme jinak. Řada tramvají by dosáhla na Měsíc, zpátky na Zemi a ještě jednou na Měsíc. Ano, tolik smetí jsme stačili vyprodukovat. Je třeba si uvědomit, že plasty se v přírodě rozkládají stovky let. A jen pro doplnění, mikroplasty byly nalezeny v lidské krvi, plicích a placentách.
Abyste vyvážili dopad papírové tašky na globální oteplování, musíte ji použít minimálně třikrát. U plastikové tašky stačí, abyste ji otočili jednou.
Proto není divu, že spousta zemí zakazuje používání jednorázových plastových tašek, v Česku jsme zatím od roku 2018 dospěli k zákazu rozdávání tašek zdarma (a jaký kvůli tomu byl řev). Alternativou se samozřejmě staly papírové tašky. Papír je na první pohled jasnou volbou, jsou na něm hezké symboly, obecně se považuje za přírodě prospěšný materiál, navíc se plastové tašky vyrábějí z fosilních zdrojů, a jsou tudíž jen o něco málo lepší než napalm.
Ovšem pozor, papírové tašky nemusí být vždy tou lepší volbou. Mají taky svá úskalí, stejně jako tašky na vícero použití. Pokud se chcete rozhodovat opravdu zodpovědně, čtěte dále, připravili jsme pro vás malý přehled věcí, které vám ve vaší chvályhodné snaze pomohou.
Není taška jako taška
Obecné srovnávat nelze, každá taška má jinou uhlíkovou stopu, a ta záleží na mnoha faktorech. Z čeho byla vyrobena, jak byla vyrobena, jak daleko putovala po Zemi na místo určení, kolik se spotřebovalo vody na její výrobu, jestli se využívalo dětské práce, zda byly ženy spravedlivě odměňovány… a další a další. Existuje ovšem pár vědeckých studií, z jejichž závěrů si můžeme vzít poučení.
Na výrobu papírových tašek se spotřebuje více energie než na výrobu plastových. Studie britské Environent Agency uvádí, že abyste vyvážili dopad papírové tašky na globální oteplování, musíte ji použít minimálně třikrát. U plastikové tašky stačí, abyste ji otočili jednou.
Studie dánské Environmental Protection Agency zjistila, že plastové tašky z polyethylenu s nízkou hustotou, což je univerzální a široce používaná forma plastu, mají nejmenší ekologickou stopu z osmi typů nákupních tašek, včetně papírových.
A co použité tašky? To, co se s nimi děje po použití, ovlivňuje globální oteplování relativně málo, nicméně stojí za to se o tom aspoň zmínit. Pouze 10 procent plastových tašek ve Spojených státech je recyklováno. U papírových tašek je to podstatně víc, asi 43 procent. Což ovšem znamená, že většina tašek končí na skládce, malá část pak ve spalovně. Papírové tašky na skládce produkují metan a oxid uhličitý, což jsou plyny s obřím dopadem na skleníkový efekt. Plastová taška na skládce neprodukuje nic, ovšem rozkládá se na mikroplasty a ty vydrží v přírodě stovky let.
A pak je tady evergreen, plastové tašky jsou součástí průmyslu zpracování fosilních zdrojů, „a tento systém musíme opustit, pokud chceme, aby lidstvo mělo nějakou budoucnost,“ jak říká Samantha MacBride, odbornice na odpadky na Baruch College na univerzitě v New Yorku.
Otoč mě, kolikrát chceš
Tašky na více použití se začaly propagovat jako zdravější alternativa. Problém nastal v okamžiku, kdy se z nich stala korporátní móda, a tašky s logy firem se staly nepostradatelnými „dárky“ na konferencích a firemních večírcích a také prostředek k odlišení jednotlivých prodejců. Pokud se v domácnosti hromadí více tašek, než je možno použít, pak jsou veškeré argumenty o snižování celkové spotřeby liché – na to si vzpomeňte prosím vy všichni, kterým se doma hromadí tašky z Rohlíku a kteří je používáte jako odpadkové koše, protože už je nemáte kam dávat. Navíc tašky na jedno použití potřebují více materiálu, více energie, více všeho, protože jsou prostě pevné.
Pokud použijete bavlněnou tašku stokrát, může se zašpinit, ale můžete ji vyprat. A to znamená, že 100 papírových nebo plastových tašek vůbec nemuselo vzniknout. Takhle jednoduché to je.
A na materiálu záleží nejvíc. Britská Environment Agendy zjistila, že bavlněnou tašku bychom museli použít 131krát, aby se vyrovnala uhlíková stopa jedné jediné plastové tašky. Jiná studie, tentokrát z Dánska, došla dokonce k číslu 149. Musíme totiž započítat spotřebu půdy, vody, hnojiva, které se spotřebují k pěstování bavlny, energii potřebnou k přeměně na vlákno a také nezapomínejme na to, že většina bavlněných tašek se vyrábí v Číně a v Indii. Samantha McBride doporučuje kupovat tašky na více použití, které se vyrábějí ve vaší zemi a které jsou vyrobeny z udržitelných vláken, jako je třeba bambus nebo konopí. A úplně nejlepší jsou zbytky látek.
Buďte taškově monogamní
Ať už máte tašky z čehokoliv, odborníci se shodnou na tom, že je potřeba je používat až do roztrhání. Jinak enviromentální stopu nesnížíme. A právě proto jsou papírové tašky nejhorší, protože toho vydrží nejmíň, říká Steven Cohen, odborník na environmentální politiku na Columbia University. Schválně, kolikrát se vám stalo, že se vám taška z Lidlu roztrhla a jogurty rozlily na chodník?
Pokud to s ochranou přírody myslíte vážně, pak nejlepší budou asi pevné tašky z recyklované látky. Jen ať jich doma nemáte hromadu. Michael Overcash, chemik a výkonný ředitel Environmental Genome Initiative, což je neziskovka měřící environmentální stopu produktů, zmiňuje výsledky své vlastní studie z roku 2020. Ve srovnání 20 různých výrobků z toho ty na vícero použití vycházely výrazně lépe než jednorázové.
A to samé platí i o taškách. „Pokud použijete bavlněnou tašku stokrát, může se zašpinit, ale můžete ji vyprat. A to znamená, že 100 papírových nebo plastových tašek vůbec nemuselo vzniknout. Takhle jednoduché to je,“ říká Dr. Overcash.
foto: Midjourney / Zdeněk Strnad, zdroj: New York Times
