Kde se v Anglii vzala vášeň pro nápoj z Číny a jak ho pít po ostrovním způsobu? Na to odpovídá Anastázie Harris ve svém sloupku London Calling.
Měla jsem za to, že mluví o drogách. Konkrétně o nějaké nové, neslýchaně úžasné. Průvodčí v londýnském vlaku slastně přivíral oči, popisoval jedné cestující, jak se těší, že si konečně po šichtě jeden připraví. Ona přesně věděla, o čem mluví, potěšeně vrněla: „Souhlasím s vámi – tomu se nic na světě nevyrovná!“ Ani po dvaceti letech si nemůžu zvyknout na nábožné vytržení, se kterým Angličani mluví o hrnku černého čaje ošplouchnutém trochou mléka. Nejracionálnější národ na světě, ale když přijde na hnědý nápoj, jsou jak v transu, oči hypnózou zakalené…
Může nastat konec světa, ale jakmile se objeví něco nového o čaji, má tato zpráva v hlavním vysílacím čase přednost. Doteď Angličané mysleli, že čaj se na jejich ostrově začal pít ve 2. polovině 17. století. Každý britský školák zná eminentního kronikáře Samuela Pepyse. Ten 6. září 1660 zaznamenal: „Nechal jsem si poslat pro čaj (čínský nápoj), který jsem nikdy předtím nepil.“
Ale letos poprvé se ve West Yorkshire archívu ve Wakefieldu objevil vzkaz pro lékárníka, aby zákazníkovi poslal láhev čaje. Byl to jistý sir Arthur Ingram a musel považovat čaj za léčivý. V prosinci si objednal další tři láhve. Historici se teď budou donekonečna přít, jestli to bylo proto, že jim tak chutnal, nebo proto, že byla jeho rodina tak nemocná.
Čaj pro fachmany
Angličani dnes módu popíjení čaje připisují portugalské princezně, která se provdala za Charlese II. a naučila místní aristokracii nejenom, jak tehdy nesmírně drahý čaj pít, ale taky vyhledávat nádherný čínský porcelán, ve kterém se připravoval. Pokud si chcete dát královsky servírovaný a mimořádně kvalitní čaj v Anglii dnes, nechejte se obsloužit v hotelu Savoy nebo Ritz. Normální Angličany ale zlaceným nebo průsvitným porcelánem nepotěšíte, spíš znervózníte. Oni mají rádi svůj čaj z hrnku.
Správná velikost hrnku, jeho tvar, zaoblení ucha, potisk i barva jsou pro Angličana stejně zásadní jako pro Čecha sklenice na pivo. A bez ohledu na nekonečné řady zelených, ovocných, míchaných, zdravotních čajů, prim pořád vede tzv. „builder‘s tea“. Dělníci tady nikdy nepili pivo, pijí čaj. A během šichty pijí jeden za druhým a ti, co je najímají, si vždycky stěžují, kolik hrnků za den spotřebují. Když je Angličan na návštěvě nebo v kavárně a chce černý čaj s mlékem, řekne jenom: Pro mě „builder’s tea”. A přitom obsluhující i obsluhovaný nasadí (cizinci tedy jen nepatrný) spiklenecký úsměv. Oni vědí, který čaj je nejlepší, vždyť už od roku 1644 si pro něj posílali do lékárny…
foto: Pexels.com
