Tolstoj ho měl za druhořadého pisálka, ale pro Anglii je nesmrtelný bard, nezpochybnitelný velikán. A najednou jediný počítačový program na odhalování plagiátorství studentů zmerčí, že v nejméně jedenácti(!) divadelních hrách Shakespeare používá popisy a texty z prací jiných autorů. To, že si půjčoval zápletky a jazyk, je známo dlouho, ale přímočaré „půjčování“?
Učenci, kteří se živí vysvětlováním Shakespeara, jsou jako na trní. Není jasné, jestli jejich dosavadní sebevědomé závěry a autoritativní studie nadále obstojí ve světle nových informací. Jeden z nich se hned ohradil: „Znamenalo by to, že Shakespeare psal úplně jiným způsobem, než se dosud soudilo!“
Ukázalo se totiž, že jistý George North, zanedbatelná figurka u dvora Alžběty I., je autorem více než dvaceti monologů, které slavný William štípl z jeho manuskriptu z 16. století a geniálně pak zasadil do svých vlastních děl.
Americký autor a lingvista Dennis McCarthy uznal, že se to expertům na dílo nejvýznamnějšího anglického dramatika nebude moc líbit, ale není pochyb o tom, že našli původní zdroj (Northův rukopis zvaný A Brief Discourse of Rebellion & Rebels) Shakespearových monologů.
Měli bychom ale mít na paměti, že před čtyřmi sty lety se proti plagiátorství nebrojilo. Recyklování kolegů bylo naopak spíše známkou sečtělosti, vzdělanosti autora. A je to logické. Člověk neměl Twitter, a když se někomu něco povedlo, bylo mu už tehdy líto neposlat to dál…
foto: The Guardian, zdroj: The Guardian
