Hrdina mého dospívání byl mužem protikladů, a to z něj dělalo mého hrdinu. O Winstonu Churchillovi jsem za gymnaziálních časů spolu se spolužákem a pozdějším ministrem životního prostředí Tomášem Chalupou přečetl všechno, co knihkupectví a antikvariáty ukrývaly. I to, že muž s politickou jasnozřivostí, který dřív než ostatní pochopil Hitlerovy skutečné záměry, nebyl imunní vůči kombinaci nenasytnosti a naivity, která během "jazzového věku" ve 20. letech minulého století zachvátila Západ.
Krátce před krachem na newyorské burze v pátek 24. října 1929, který znamenal historicky největší pokles akciového trhu, cestoval Winston Churchill po Americe, aby propagoval svoje knihy.
Nadšen prudce rostoucími akciemi a radami přátel z řad milionářů začal nakupovat akcie. Své manželce se telegramem chlubil, že během pár týdnů chytrými investicemi pohádkově zbohatl. Po krachu přišel o 75 000 USD, v dnešních relacích přes milion dolarů. Byly to všechny jeho úspory, včetně zálohy za knihu o vévodovi z Marlborough, kterou ještě ani nezačal psát. Zpátky doma v Londýně na vlakovém nádraží se mu to paní Churchillové špatně vysvětlovalo.
Příliš mnoho předpovědí
Zdá se zvláštní, že někdo jako Churchill přišel na burze o peníze tak jako obyčejní smrtelníci. Nejenže měl v té době za sebou kariéru ministra financí britské vlády, ale patřil do smetánky všech smetánek – jako člen rodu vévody z Marlborough patřil do nejvyšších příček britské, respektive globální aristokracie. Těchto několik set lidí vládlo tehdejšímu světu. Nic to nepomohlo. Krach burzy ho zastihl v jeho měkoučkých, na míru ušitých nedbalkách.
Churchill byl po své smrti veleben jako největší osobnost 20. století, vyšla o něm stejnojmenná kniha a v přehledu časopisu Time o největší osobnost minulého století těsně prohrál s Einsteinem. Nejenže ubránil Evropu před nacismem, ale měl dar vidět věci v souvislostech. Po druhé světové válce například rychle pochopil rozdělení světa a začal mluvit o "železné oponě". Přesto i takového vizionáře krach burzy zaskočil.
Zdá se zvláštní, že někdo jako Churchill přišel na burze o peníze tak jako obyčejní smrtelníci.
Příběh popsaný v nedávno vydané knize "Jak Churchill získal a přišel o majetek" je zajímavý z toho důvodu, že současná deset let trvající konjunktura světové ekonomiky žene akciový trh do zatím netušených výšek. Existuje řada politiků, ekonomů a komentátorů, kteří jsou stejně optimističtí, jako byl kdysi Churchill. Ne že by proti nim nestáli stejně vážení oponenti, kteří vidí zásadní rizika. Potíž je v tom, že co vlivný člověk, to jiný vlivný názor.
Kdy světovou konjunkturu vystřídá krize? Jaká bude? Půjde čistě o ekonomickou krizi, nebo bude větší problém válka? Nebo ekologická krize? Stárnutí populace? Náboženská nesnášenlivost? Nebo snad nástup umělé inteligence?
Nový šéf, nový směr
Na Churchilla jsem si znovu vzpomněl při četbě Financial Times kde se spekulovalo, že příštím šéfem Evropské centrální banky ECB by mohl být guvernér německé Bundesbanky Jens Weidmann.
|
Rádce pro časy krize Tento text vyšel v knize Jana Müllera Průvodce budoucností aneb Jak si užít globální krizi. Kniha z roku 2018 popisuje, jak může dojít k náhlé globální ekonomické krizi a jak jí čelit. Dovíte se |
Tento gentleman má na ekonomiku v mnoha věcech výrazně jiný názor než současný šéf ECB Mario Draghi. Rozhodně by netiskl stovky miliard eur, tak jako v minulých letech Draghi, aby zachránil stabilitu evropského hospodářství.
Weidman je větší šetřílek. Věří, že evropská ekonomika nemůže své problémy odsouvat tím, že všechny slabé státy či slabé banky zachrání. Radši by nechal dojít k menší krizi a ozdravení ekonomiky, než ji stále sanovat. Člověk s takovým názorem by mohl výrazně ovlivnit evropskou ekonomiku. Ale co když se plete?
Na druhé straně Atlantiku se změnil šéf americké centrální banky FEDu. I tam se s napětím očekává, jak bude nový šéf postupovat, v čem naváže na předešlou šéfku Jane Yellenovou.
Experti na omyly
Svět médií chrlí informace čtyřiadvacet hodin bez přestání, nabízí nekonečné množství odpovědí na otázku, jak se bude vyvíjet ekonomika. Bude burza klesat či stoupat? I mezi největšími experty neustále hoří spory i v naprosto zásadních otázkách, jako např. jak úrokové míry ovlivňují stabilitu ekonomiky. Existují názorové proudy, které mají v danou chvíli větší či menší vliv, a podle toho se prosazují v rozhodnutích vlád, centrálních bank a korporací.
Kolik ministrů, guvernérů bank, komentátorů velkých médií a profesorů ekonomie předpovědělo finanční krizi, která udeřila v roce 2008, 90 let po Churchillově černém pátku?
A pak jsou tu ještě lekce z historie ekonomiky. Jedna docela nedávná: Kolik ministrů, guvernérů bank, komentátorů médií a profesorů ekonomie předpovědělo finanční krizi, která udeřila v roce 2008, 90 let po Churchillově černém pátku? Četba archivů vypovídá jen o několika osamělých varováních v moři bohorovnosti. Mnohokrát v historii se odborníci mýlili. A jejich špatný odhad odnesou všichni, kdo se na ně spolehli. Naopak řada ekonomů již několik posledních let po sobě věštila, že právě teď začne obrovská ekonomická katastrofa.
Nikdo neví, jak bude zítra. Ani když je to největší muž století.
Člověk je ohledně budoucnosti ekonomiky v zásadě odkázán sám na sebe. Vyhodnotí informace, udělá si sám obrázek. Použije selský rozum, instinkt. Má-li náhodou ekonomické vzdělání, jistě se mu hodí. Ale nikdo neví, jak bude zítra. Ani když je to největší muž století.
Churchill se po krachu burzy nicméně rychle otřepal. Napsal pár knih, začal šít do Hitlera a za chvilku měl se zachraňováním Evropy tolik práce, že si na den, kdy zchudnul, už jistě ani nevzpomněl. Schopnost překonávat krize z něj ostatně dělala to, čím byl.
Reklama
foto: Profimedia, zdroj: Průvodce budoucností
