Někdy v roce 2013 jsem na netu našel citáty připisované Karlu Gottovi, který mluvil o tom, že světu ve skutečnosti vládnou skupiny mocných, které veřejnost nezná, a že tomu tak bylo odjakživa. Mluvil o tom, že elity Východu a Západu se před rokem 1989 na všem domluvily a že ani dnes svět neřídí demokraticky zvolení politici.
„Politika se odvíjí podle přesných scénářů, nic se neděje náhodou ani to nejhorší jako války. Vždy je o vítězích rozhodnuto dávno předtím. Stejné banky podporovaly toho, kdo války rozpoutal, a vyjednávaly s tím, kdo byl napaden. Domlouvaly se, čím budou platit, až jim budou posílat zbraně,“ řekl Karel Gott a pak to pořádně rozjel: „Běh světa řídí tyto vysoké nadstátní kruhy, takzvaní ilumináti nebo osvícenci, a také svaté řády a lóže až po mysticko-okultní organizace.“
Cosi jako jasnozřivost
Při bližším ohledání zdroje jsem ke svému nemalému údivu zjistil, že se jednalo o přetištěné interview pro magazín Pátek Lidových novin z roku 2001, kdy jsem tento časopis vedl. Náhle jsem si vzpomněl, jak jsme ten podivuhodný text tehdy připravovali a fotili Karla Gotta v černých brýlích a proužkovaném obleku. Mnoha čtenářům musel text připadat výstřední.
Časem zjistíme, že jsme se stali objektem nejenom kontroly, ale i manipulace s myšlením.
Gottovi se nicméně nedá upřít, že v některých momentech rozhovoru projevil cosi jako jasnozřivost. Dávno před masivním rozvojem internetového bankovnictví a chytrých mobilů mluvil o „bezhotovostním platebním systému pomocí mikročipů“, s nimiž bude „možné z jednoho vládního centra získat o každém informaci a každého kontrolovat“. V roce 2001, tedy tři roky před vznikem Facebooku a 17 let před skandálem s ovlivňováním amerických voleb přes facebookové účty, zpěvák mluvil o komunikačních technologiích: „Zatím je to velmi příjemné a i další vývoj v tomto směru nám bude připadat praktický, výhodný a hlavně pohodlný, ale časem zjistíme, že jsme se stali objektem nejenom kontroly, ale i manipulace s myšlením.“
Karel Gott ve "zlatých šedesátých" s Janou Malknechtovou (vlevo) a Pavlínou Filipovskou jako kovboj Woody
Zajímavou předpověď učinil také ohledně války s terorismem. „Studená válka skončila, ale narůstá ekonomická nerovnováha mezi křesťanským a islámským světem,“ řekl zlatý slavík tři měsíce před útoky 11. září.
|
Rádce pro časy krize Tento text vyšel v knize Jana Müllera Průvodce budoucností aneb Jak si užít globální krizi. Kniha z roku 2018 popisuje, jak může dojít k náhlé globální ekonomické krizi a jak jí čelit. Dovíte se |
Dnes najdeme desítky webů, které rozvíjejí konspirační teorie, a hlásí se k nim částečně i někteří politici, intelektuálové a celebrity. Ale v roce 2001 byl Karel Gott se svými názory vskutku ojedinělým zjevem. Což by klidně mohlo být vnímáno tak, že Karel prostě zešílel dřív než ostatní. Jenže on byl schopen zajímavě předvídat technologické krize i problémy Evropské unie. A to v době, kdy byl svět ještě v pořádku, žádná válka s terorismem, žádný brexit, žádný Islámský stát, žádná data leaks nehrozily.
Kávu nám osladil
V Lidových novinách o něm v 90. letech vyšla esej na téma jeho písničky Kávu si osladím. Lidovky psaly, jak Gott ladil noty s komunistickým režimem, když lidem říkal, ať si hledí svého, a když je něco štve, prostě si „kávu osladí o trochu víc, své banjo naladí, a jinak nic“.
Ano, slavík vyzýval k poslušnosti, ale dá se na něj nahlížet i méně příkře. Nabízel tóny smíření. Ne každý dokázal za minulého režimu stát vzpřímeně a platit za to životem v disentu. Pro těchto devětadevadesát lidí ze sta jsou Gottovy písničky konstatováním, že svět je, jaký je, já nejsem žádný hrdina, a když je mi zle na duši, kávu si osladím o trochu víc. Trubadúr (a vyučený elektromontér) z pražských periferií Čechům pomáhal, aby se vyrovnali sami se sebou – tedy obyčejným Čechům, jako byl on. Zda to byla služba režimu, nebo vlastně logický a morálně obhajitelný postoj nechám na posouzení čtenáři.
V onom rozhovoru pro magazín Pátek svou vlastní životní roli popsal takto: „Největší radostí pro mě je, když se mi podaří dostat publikum do té správné nálady, až do meditativní polohy, v níž se přenesou do fiktivního světa příjemných pocitů.“ V soukromí ale Karel růžové brýle odkládal. Jak jsem se dozvěděl od lidí z jeho okolí (například od jeho dlouholeté manažerky Vlastimily Herzerů), o politice i tajných mocnářích s nimi hovořil často a s velkým zápalem.
Temná strana hnízda
Je to jako v nějaké bajce: Přes den zlatý slavík zářil, velebil pohodičku, oslavoval jas slunce. Jak se ale smráká, slavík odlétá do samoty svého hnízda, kde ho nikdo neslyší, a tam běduje nad prodlužujícími se stíny. Temnou mocí, která si uzurpuje vládu nad světem, aniž by to ten svět dostatečně reflektoval. Zlatý slavík varuje, že je jen otázkou času, kdy zlo udeří znovu.
Pozoruje staršího gentlemana, který k muži přichází a povídá: Já vás roztlačím. Ten hlas mu byl povědomý, seběhl k dodávce a vidí, že ji tlačí Karel Gott.
Ale tento příběh známe všichni, že ano? Prodlužující se stíny, které dnes nikdo nechce vidět, ale každým dnem jsou silnější, jsou podstatou řady populárních mytologií. Ve Hvězdných válkách rytíři řádu Jedi bojují proti zprvu skryté, postupně však stále viditelnější temné straně síly. V Pánu prstenů nejprve nikdo nevěří Gandalfovi, že Sauron znovu povstal, brzy však mají všichni honičku, aby zničili prsten moci, který by jinak „všechny do temnoty svázal“. I Harry Potter v sobě nejdříve musí najít odvahu, aby vyslovil jméno Voldemort. A Neo v Matrixu je pěkně v šoku, když zjistí, že jeho život je pouhý počítačový program, skrze nějž vysávají temné kovové obludy lidskou energii.
Muž několika talentů. Zpěvák a příležitostný malíř byl svým způsobem i vizionář
Jak se říká, „má v tom prsty ďábel“. A jestli to nepociťujeme dnes, zítra už udeří naplno. Temná síla roste. Rejdy elity mocných, jejich plány na vytvoření Nového světového pořádku, jediného superstátu s orwellovskými zákony, jsou námětem množství produktů popkultury – a taky předmětem obav mnoha lidí. Odrážejí rostoucí nedůvěru v klasickou politiku a zároveň tuto skepsi živí. Konspirační weby s „alternativními fakty“ a fake news rostou jako houby po dešti – a s nimi nedůvěra v „mainstream“ čili tradiční média. Kolegové z novin je mohou stokrát označit za produkty poblázněných amatérů, v horším případě za práci Kremlem placených trollů. Ale na popularitě jim to moc neubere.
Já nic, to ilumináti
Ale zpátky k našemu Bohovi. Karel Gott zpíval za Husáka, zpíval za sametové revoluce hymnu s Karlem Krylem, zpíval až téměř do svých posledních dnů. Zřejmě neprožíval žádný vnitřní konflikt, protože socialismus a demokracie, Západ a Východ, to jsou jen nálepky, každá skutečná hra o trůny se hraje podle jiných, tajných pravidel. Noviny prý popisují pouhé kulisy loutkového divadla. V takovém myšlenkovém rámci se jeho postoj za obou režimů jeví jako konzistentní. Pokud si tedy Karel ilumináty nepřisvojil až později, aby jimi ospravedlnil schopnost prosperovat za všech okolností.
Přijměme variantu, že Karel Gott opravdu věřil na spiknutí mocných. Ostatně, měl doma na to téma celou knihovnu. Jak řekl v našem rozhovoru: „Bojím se o tento svět.“ Rozhodl se vyburcovat lid, který jinak uvádí „do fiktivního světa příjemných pocitů“, aby se probral.
Proč to ale zlatý slavík vlastně dělal? Pouze z přátelství k bližnímu? Slyšel jsem od řady lidí, že se „Mistr“ choval ke svému okolí s úžasnou laskavostí. Herec Tomáš Hanák mi vyprávěl, jak si při jednom gala večeru ve Státní opeře šel zakouřit na zadní schodiště pro účinkující. Pod schody vidí muže, jak bezradně postává u dodávky, která nechce naskočit. A pozoruje staršího gentlemana, který k muži přichází a povídá: Já vás roztlačím. Ten hlas mu byl povědomý, seběhl k dodávce a vidí, že ji tlačí Karel Gott.
V roce 2014 ve Státní opeře při přebírání ocenění Zlatý slavík. Tenkrát to byl slavík s pořadovým číslem 39
Avšak dovolím si též hádat, že Gottovi bylo téma moci zkrátka a dobře blízké. Věděl, jak chutná. Zpíval, jemně se pohupuje v bocích, a hypnotizoval dav pod sebou i diváky v obýváku. Karel Gott. Nomen omen. Bůh sestupující mezi smrtelníky na konci každé velké televizní estrády v posledním půlstoletí. Ze schodů navozujících dojem, že přichází z výšin. Zábavná televizní show fungovala v naší zemi za socialismu i dnes jako klíčový rituál potvrzující kulturní status quo. Vyvrcholením obřadu, který se odehrával s uklidňující pravidelností, byla píseň v podání Mistra.
Nevýznamný prezident za Karlovy éry
O Karlově vlivu mě definitivně přesvědčila moje dcera, když jí byly asi čtyři roky. Tehdy z mateřské školky přinesla říkanku, při níž z jejích úst poprvé zaznělo jméno jiného člověka než členů naší rodiny: „Zpíval jednou Karel Gott / chtělo se mu na záchod.“ Nebo anekdota, jež se dávala k dobru za socialismu: „Historici jednou o Gustávu Husákovi budou mluvit jako o nevýznamném prezidentovi za éry Karla Gotta.“ A slyšel jsem i verzi z dob, kdy Pražský hrad obýval Václav Klaus.
Náhle Kájovi ztvrdly rysy a varoval před spiknutím ďábelských kruhů, které plánují, kdy a kde budou zabity miliony lidí v další připravené válce.
Karel Gott si potřásal pravicí s tolika mocnými lidmi na Západě a Východě jako málokdo v naší zemi. Měl výjimečnou možnost pozorovat svět z různých úhlů. V roce 1967 celý rok zpíval v Las Vegas, a měl tak zkušenost se životem na Západě (jehož součástí už byly také nejrůznější konspirace) dříve než například pozdější prezident Václav Havel. V 70. a 80. letech koncertoval po Evropě i Asii. Přelétával železnou oponu s lehkostí vyhrazenou pro zlatého slavíka.
Až do onoho rozhovoru jsme ho znali jako „Boha, který nám sladí kávu“. A náhle Kájovi ztvrdly rysy a varoval před spiknutím ďábelských kruhů, které plánují, kdy a kde budou zabity miliony lidí v další připravené válce. Byl tedy Karel šílený? Anebo díky své jednostranné genialitě cítil rejdy temných sil ve vzduchu?
Všechno je jinak
Víra v temná spiknutí je možná jen výsledkem spojení několika „kognitivních zkreslení“ (psychologové jich evidují asi 120), což jsou vrozené vady rozumu, kvůli nimž při hledání pravdy většinou nedorazíme do cíle. Všichni v sobě tuto dispozici máme. A také si ji občas užíváme, třeba při sledování hororů, jež rovněž fungují na principu, že „všechno je jinak“, že pravá skutečnost má skrytou povahu. Jsou to noční můry, které tajně sní celá planeta.
Co když zahalené ženy vážně kradou děti v obchodních domech? Co když byl korán vskutku zkonstruován s cílem učinit z nebohých orientálců vraždící bestie? Takto vznikaly nejprve „městské legendy“, které se s nástupem masmédií postupně přetavily v konspirační teorie. „Všechno je jinak, že je to tak?“ smál se kdysi John Lennon. Jeden z Murphyho zákonů říká: Moudrý člověk je nejraději, když nalezne pravdu, hlupák je šťastný, když odhalí podvod.
Přívlastek „konspirační“ má dnes hanlivý význam, přestože jeho latinská etymologie vyjadřuje především „domluvu“ a až ve druhém významu spiknutí.
Na slepé uličky rozumu nás už řadu let upozorňují autoři jako Daniel Kahneman nebo Leonard Mlodinow. Zajímavý pohled přináší také kniha Enigma of Reason (Záhada rozumu) od kognitivních vědců Hugo Merciera a Dana Sperbera. Vypráví, že rozum se vyvíjel na afrických savanách podobně jako chůze, přičemž evoluce si jej rozhodla ponechat nikoliv kvůli schopnosti řešit logické a abstraktní úlohy, nýbrž coby nástroj lepší kooperace v kolektivu. Kritické myšlení bylo lovcům a sběračům celkem k ničemu – schopnost zvítězit v jakémkoliv sporu byla naopak užitečná.
Rozum je dodnes evoluční výhodou proto, že lovcům a sběračům umožnil věřit legendám, které kolektivu dodávají sílu. A také nenechat druhy, aby mě zneužívali (autoři píší „getting screwed“). Tedy nenasazovat život v první linii při lovu na mamuta, zatímco se různí příživníci (freeloaders) ulejvají v jeskyni.
Je ovšem pravda, že některá alternativní vysvětlení různých záhad se opírají o zajímavé indicie. Odmítat je a priori by bylo i proti pravidlům kritického myšlení, které z principu musí vzít v úvahu vše. Přívlastek „konspirační“ má dnes hanlivý význam, přestože jeho latinská etymologie vyjadřuje především „domluvu“ a až ve druhém významu spiknutí. Slovo spiknutí zase vyjadřuje, že daná událost sloužila ve prospěch někoho, o kom veřejnost buď nic neví, nebo nezná jeho pravé záměry. Není od věci se u každé významné politické události „konspiračně“ zeptat: Cui bono?
V čí prospěch?
Jenže o moc dál než k prozkoumání možné motivace aktérů se s tímto přístupem nedostanete. Protože v současné expertní době jsou politické události obestřeny nesmírně složitým komplexem informací. Není v silách jednotlivce ověřit, jestli Američané opravdu přistáli na Měsíci, zda Lee Harvey Oswald nezastřelil JFK na něčí objednávku anebo jestli letadlo dokáže zbořit budovu WTC a jako doutnající sirku sfouknout i přilehlou „budovu č. 7“. Je docela legitimní vzít v potaz názor tří tisíc architektů, inženýrů, mechaniků, techniků a hasičů, že „dvojčata“ spadla jinak, než říká oficiální vyšetřovací verze. V USA se (na rozdíl od Ruska) nakonec téměř každý dokument do dvaceti let odtajní, takže v roce 2021 se možná ještě budeme divit.
Zrovna tak legitimní ovšem je ptát se na možnou (tedy i skrytou) agendu těch, kdo alternativní vysvětlení šíří. Není to jen snaha po zviditelnění se, poslední šance, jak se proslavit? Globální oteplování vyvolané člověkem (a zrovna tak útoky 11. září) je tak jednoduché zpochybnit – při troše šikovnosti lze z různých anomálií v souboru dat vyrobit téměř neprůstřelnou teorii, která „objeviteli“ těchto překvapivých tvrzení obstará živobytí na řadu let.
Ble, ble, ble
Dokonce i paranoik má skutečné nepřátele – traduje se od časů Freuda. Dnes existuje tolik informací o pozadí politiky a byznysu, že když si dáte trochu práci, najdete pokaždé pár dobrých důvodů všímat si, jak svět často vskrytu řídí vlivné kruhy. Různá finančně-průmyslově-farmaceuticko-technologicko-vojensko-kriminální lobby ovlivňují politiku a jeden lobbista zápolí proti druhému. Jenže něco docela jiného je, když si mnozí naši spoluobčané osvojili představu, že „ti nahoře“ se vždycky nějak dohodnou a našinec má smůlu, což se ostatně projevuje třeba dnes tak populárním odmítáním údajného „diktátu Bruselu“.
Karel Gott býval pionýrem konspiračních teorií. V poslední době tento majitel rozsáhlé knihovny sám čerpal inspiraci z webu.
Majitel zlatého hlasu, který konejšivě zazníval z éteru již čtvrté generaci, si ale už v posledních letech žádný disharmonický tón nepřál. O politice přestal mluvit, i když si z vlastní autocenzury umí udělat legraci. Existuje scénka z jedné televizní estrády, v níž se Gott snaží říct, že největším nebezpečím pro naši planetu jsou ilumináti, a Jiřina Bohdalová s Jaroslavem Uhlířem si z něj dělají legraci se slovy „ble ble ble...“
Pokusil jsem se ho přesvědčit, ale zdvořile mě odmítl, že už nic říkat nebude. Hned se nicméně rozpovídal o jakési kauze na jistém „alternativním“ webu. Role se obrátily. Karel Gott býval pionýrem konspiračních teorií. V poslední době tento majitel rozsáhlé knihovny sám čerpal inspiraci z webu. Algoritmy sociálních sítí rozšířily originální výklady pozadí politiky na nemalou část veřejnosti. Ilumináti jsou společnost tak tajná, že už o ní ví každý. Byla by to docela legrace, kdyby si ovšem část čtenářů nebrala konspirační teorie jako výzvu k násilí a skoncování s demokracií. Gottovy myšlenky, kdysi tak výstřední, se v poslední době staly velmi populární. Je otázka, zda z tohoto vývoje měl tak laskavý člověk, jakým Karel Gott bezesporu byl, radost.
Text pochází z knihy Jana Müllera nazvané Průvodce budoucností aneb Jak si užít globální krizi.
Reklama
foto: Profimedia, zdroj: Průvodce budoucností
