Jak se má učit matika? Hejného metoda funguje jako skvělý byznys

Učím na jedné nejmenované střední škole v Teplicích matematiku. Většina děti k nám přichází s tím, že matematiku nemají rády. Některým už jen při vyslovení toho slova naskáčou pupínky. Obecně se děti snaží matematice za každou cenu vyhnout. Když z ní má někdo špatné známky, zpravidla si sežene potvrzení z pedagogicko-psychologické poradny, že je dyskalkulik, případně že má jakoukoliv jinou disabilitu, a je vystaráno. Výuka matematiky ovšem stojí především na osobnosti toho, kdo ji učí. Kvalitní učitel si své postupy dokáže najít sám.

Toporní učitelé a rodiče bez zájmu

Za silnou averzi vůči matematice mohou učitelé i rodiče. Ti první výuku často neumí moc odlehčit. Těm druhým je pak často jedno, jakých výsledků děti ve škole dosahují. Místo toho, aby s nimi doma pár příkladů procvičili, leckdy jen konstatují, že je ten učitel nic nenaučí, a tím to celé hasne. Děti takový přístup demotivuje a často ani nechodí na konzultace – což je de facto doučování zdarma. Když ale začne jít do tuhého, neváhají rodiče dětem doučování matematiky draze platit. Minuty, které dětem předtím nevěnovali, se nasčítají.

Pro středoškolskou matematiku je Hejného metoda zcela nepoužitelná.

Mohla bych si samozřejmě ulehčit práci, podat žákům standardní výklad a dál se nezajímat o to, zda látku pochopili či nikoli. Matematiku mám ale ráda, baví mě a chci, aby bavila i ty, kterým se vědomosti snažím předat. Děti musí vidět, že všechny ty „kejkle s čísly“ mají nějaký smysl, že se zkrátka neučí sčítat, odčítat, násobit, dělit, umocňovat, převádět z jedné strany rovnice na druhou jen tak pro nic za nic. A to je, kromě základů, další velký úkol pro učitele.

Pohádka o kvadratické rovnici?

V posledních měsících zintenzivnila propagace takzvané Hejného metody. Má to být způsob výuky, který děti naučí si matematické zákonitosti, souvislosti a vztahy odvodit. Pro středoškolskou matematiku je ovšem taková metoda zcela nepoužitelná. Nedovedu si představit, že přijdu před studenty a řeknu jim, že si zahrajeme pohádku – Jak Honzík odhadl první kořen kvadratické rovnice.

Hejného metoda výuky matematiky

Hejného metoda je alternativní přístup k výuce matematiky. Klade vyšší důraz na aktivní zapojení dětí žáků, kteří si zábavným způsobem vytvářejí modelové způsoby řešení příkladů. K řešení nedospívají direktivně, ale v diskuzi s ostatními dětmi, a takový způsob řešení jim má přecházet do krve lépe než informace, které jim učitel předkládá jako nezpochybnitelné axiomy. "Učitel nic nevysvětluje, děti neopravuje, je pouze moderátorem diskuse, ve které děti hledají nejlepší řešení, experimentují, objevují a to je přirozeně baví. Metoda učí děti především myslet, učitel jim žádná svá moudra nepředkládá, děti si je objeví samy," píše o Hejného metodě Mensa. (Na fotografii Milan Hejný, autor metody)

Vzpomínám, jak jsme jednou probírali násobení mnohočlenů. Otevřete-li jakoukoli učebnici matematiky, pak na vás vyběhne definice: „Mnohočleny vynásobíme tak, že vynásobíme každý člen prvního mnohočlenu každým členem druhého mnohočlenu a výsledné členy pak sečteme.“ Ruku na srdce, věděli byste, co se po vás vlastně chce? A jak to mají vědět děti, které se ze všech sil snaží matematice vyhnout? Pomůže jim v tom snad Hejného metoda? Nepomůže. Přitom stačí říct, že se pro násobení mnohočlenů použije stejný princip jako na swingers party – tedy vynásobíme každé číslo s každým a poté sečteme. V mé třídě tomu rázem (nikoli překvapivě) rozuměli všichni a matematiku začali odmítat o něco méně.

V tom vidím první problém Hejného metody – nejedná se o nic nového, už Jan Amos Komenský používal pro výuku hru. Další problém spočívá ve velmi úzkých limitech pro názorné ukázky. Například krájení koláče k vysvětlování zlomků lze aplikovat tehdy, když chcete ukázat, co je jedna polovina, čtvrtina či třetina. Jak ale nakrájíte správně koláč, když budete chtít dětem vysvětlovat, jak sečíst sedmnáct devatenáctin a jednadvacet pětadvacetin?

Hejného metoda je také velmi náročná na čas. Jestliže máte sčítání a odčítání předvádět na chůzi do schodů či ze schodů, chtě nechtě ztratíte drahocenné minuty. A to už neplatí jen pro střední, ale i pro základní školu. Tím se dostávám k asi nejproblematičtější stránce, která je s Hejného metodou spojena. Jestliže jsou děti zvyklé na základní škole počítat tímto způsobem, přechod na školu střední pro ně bude nejspíše velmi problematický. Budou si muset rychle osvojit zcela jiný postup vstřebávání matematických dovedností. A co když jim to hned nepůjde? Byl by div, pokud by na matematiku nezanevřely.

K dispozici je spousta placených seminářů, přikoupit můžete také učebnice a pomůcky.

Výčet pastí v Hejného metodě zdaleka nekončí. Aby se svými ratolestmi dokázali spolupracovat také jejich rodiče, musí se tu metodu vlastně naučit také. Bez toho prakticky nemají šanci matematické úlohy pochopit. Přesněji řečeno, pochopí je, ale svým vlastním způsobem. A teď chci vidět rodiče, který se snaží svému dítěti vysvětlit, jak se ta či ona úloha počítá, ale ono mu bude tvrdit, že takhle se to ve škole neučili a že mu to rodič vysvětluje špatně. Ostatně i já se svými dětmi občas bojuji při úkolech, protože paní učitelka jim třeba ukázala jiný postup, než na který jsem byla zvyklá já.

Semináře, učebnice a pomůcky za tisíce

V neposlední řadě je také třeba říci, že Hejného metoda je skvělý byznys. Jak jsem se dočetla ve velmi zajímavém dvojrozhovoru v časopisu TÝDEN mezi Milanem Hejným a ředitelem Matematického ústavu Akademie věd ČR Jiřím Rákosníkem, společnost H-mat nabízí řadu zpoplatněných seminářů, kde se lze Hejného metodu postupně naučit. K tomu si také můžete přikoupit učebnice a pomůcky. Snad se na mě pan Hejný nebude zlobit, ale celé mi to nápadně připomíná humbuk kolem takzvaného nespojitého písma comenia script, jež rovněž představovalo dobře promyšlený byznys model.

Ale abych Hejného metodu pouze nehanila. Ona jistě může být prospěšná. Jsem však přesvědčena, že pouze u žáků, kteří jsou trochu „pomalejší“ (aniž bych to myslela pejorativně). Hodí se také do přípravek. Drtivá většina dětí je ale matematiku schopna zvládnout pomocí standardní výuky. Nicméně právě u matematiky velmi, ale velmi záleží na osobnosti učitele, na jeho chuti a motivaci předat svým žákům s matematickými dovednostmi také radost z poznávání jejích krás.