V anketě prestižního britského serveru Drum’n’bass Arena zvítězil Let It Roll již čtyřikrát v kategorii Nejlepší festival. Jeho duchovním otcem je Suki (Zdeněk Souček), který kromě hudby miluje také sci-fi a roboty. A na vizuální stránce festivalu je to znát.
Začínal jste hrát v roce 1997. Kdo byly vaše hudební vzory?
V zahraničí to byli třeba Roni Size, Ganja Crew, Playa Recordings nebo legendární DJ Hype a DJ Zinc… to se ale bavíme o d’n’b (drum and bass), jinak první elektronika byli Prodigy, někdy na začátku devadesátých let.
Na tu dobu vzpomíná spousta lidí s nostalgií...
Celá scéna prošla generační obměnou, což není nic divného. Partylife část života netrvá tak dlouho, lidé postupně odpadávají a nahrazují je nové tváře. Pro d’n’b scénu je to super, protože ji tak udržujete mladou a čerstvou. Hodně se ale změnila celková nálada, vibe. V devadesátých letech bylo všechno nové a úžasné, dnes to návštěvníci míň prožívají. Všichni žijí svůj příběh a snaží se ho ukázat na sociálních médiích, takže se snaží dobře vypadat. V devadesátých letech to bylo každému jedno. Atmosféra byla přátelská, všichni byli napojeni na jednu vlnu. Dnes je jedno, co hraje za hudbu, hlavně že tam jdou kamarádi.
Za těch posledních 20 let se zde pokoušelo etablovat více velkých elektronických festivalů, které záhy skončily (například Creamfields). Co drží nad vodou Let It Roll?
Creamfields je velká importovaná značka s obrovskou produkcí a to v Česku moc nefunguje. U nás mají lidé raději příběh, něco, co tady vyrostlo. Podobně to je třeba se současným Aerodrome, což sice není taneční festival, ale princip je stejný – vezměte hodně peněz, vytvořte bombastický lineup a hurá a všichni se musíte přijít podívat. To ale takhle nefunguje. My jsme měli malý festival a budovali jsme komunitu kolem sebe postupně, až jsme překročili hranice republiky a dostali jsme se na globální vrchol.
Na první Let It Roll přišlo 500 kamarádů, dnes máte tisíce návštěvníků, 70 % je ze zahraničí. Kdy přišel zlom?
První festival jsem uspořádal v roce 1998, od roku 2001 k tomu přibyl malý reggae festival a v roce 2007 nám přišlo na festival v Modřanech asi 4000 lidí. Tehdy jsme si řekli: pojďme to zkusit venku, stejně je to pod širým nebem nejlepší. Ovšem přišlo jen 2500 lidí, takže jsme prodělali, ale měli jsme skvělý feedback. Další rok přijelo o 1000 lidí víc a dál už to jen rostlo. Tehdy jsme byli ve Ždánicích, jezdilo tam ve špičkách 6000 lidí a víc už se jich tam nevlezlo. Velký zlom přišel v roce 2013, kdy jsme poprvé využili speciální stage design. Tehdy to v našem žánru nikdo nedělal. Fotky a videa obletěly celý svět a od té doby nám začala prudce růst návštěvnost.
D’n’b je žánr, který si dost zakládá na ne-komerčnosti…
Ano, a nám to dost pomohlo. Na velkých tanečních festivalech najdete často jednu d’n’b stage, ale u nás jako u jediných si mohl fanoušek d’n’b užít svůj styl vždy naplno. A co se ne-komerčnosti týče: spektrum d’n’b je obrovské. Od komplikovaných věcí, které většina lidí nemá šanci vůbec pochopit, až po rádiové hity, jako je třeba Sigma, NetSky, které se hrají na komerčních rádiích. Nejsem si vůbec jistý, jestli posluchači vědí, že to je d’n’b…
Dekorace hlavní scény připomínají divadelní kulisy, tedy pokud by se hrála zrovna nějaká vědeckofantastická hra. Kdo je navrhuje?
Děláme to inhouse, ta scéna má až 90 metrů. Stavět jsme ji začali ale až později. V prvních ročnících jsme vždy měnili téma, například styl „pláž“, všude byly palmy, DJ hrál z hlídkové věže jako Baywatch… A pak jsme si v roce 2013 řekli, že bychom měli téma sjednotit. Tehdy se projevila moje láska ke sci-fi, takže jsme se rozhodli, že to téma budou roboti.
Můžete ho popsat?
Zdroj energie a života robotů jsou vibrace. Hudba jsou vibrace. Roboti přišli z jiné planety, kde se vyvinuli z živých bytostí. Na své planetě už nemohli žít, tak skončili na Zemi. Roboti představují paralelu našeho současného života – oni také zničili svoji planetu a Let It Roll je místo, kde se nabijou každý rok energií. My plánujeme dopředu, takže víme, jak se bude příběh vyvíjet do dalších let a jak bude vypadat design – včetně highlightu, kterým je autorská opening show. Tam se snažíme příběh vyprávět a lidem část poodkrýt.
Sociální sítě dopomohly k boomu, ale lidé se často věnují mobilům než hudbě a komunikaci... není někdy škoda, že místo toho, aby vnímali zážitky a bavili se, tak jsou na mobilech?
Já jsem stará škola… já třeba rád cestuju. Vadí mi, když přijedu na krásné místo, a turisti fotí sebe a věc za sebou. Kdežto mě zajímá právě ta věc, co je za nimi. Na festivalu jsme se pokoušeli vyzývat, ať nekoukají do telefonu, ale nemá to cenu. Doufám, že za pár let to bude jinak. Že se ta potřeba ukazovat sám sebe zase změní.
Jste největší d’n’b festival na světě. Perou se DJ’s o to, aby mohli na LIR vystoupit?
Je to jednodušší, než to bylo na začátku. Záleží to na profilu daného umělce. Máme spoustu DJ’s, kteří nám přijedou za letenku, někdy si ji i sami zaplatí a vědí, že si u nás chtějí zahrát. S těmi známějšími se nám jedná dobře, rádi k nám jezdí a čekají za to obvyklý honorář. A co se těch špiček týče: to je boj jako na začátku. Dostáváme se do konkurence s jinými festivaly, které třeba nejsou žánrové, ale můžou si dovolit zaplatit víc. Máme ještě jedno specifikum: díky tomu, že jsme největší festival, tak manažeři kladou důraz na pořadí na plakátě. Pro nás je to několikaměsíční boj o to, jak koho napsat a kam. Poslední dva roky jsme prostě dali abecední pořadí, protože neexistuje možnost, jak se dohodnout, kdo je větší a kdo menší, kdo je vlevo a kdo je vpravo… už se nám stalo, že jsme museli rušit umělce, protože jsme se nedokázali dohodnout, kdo bude na jednom řádku vlevo a kdo vpravo.
Jaké jsou vaše vztahy s Milovicemi, kde se teď Let It Roll odehrává? Lidé si na venkovní festivaly často stěžují…
Korektní. Pravidelně s nimi jednáme o organizaci, jak minimalizovat zátěž pro místní občany. Návštěvníky většinou udržíme na letišti, kde se festival odehrává – tam mají různé doprovodné aktivity, mají tam velký výběr jídla a pití a nemají důvod cestovat po okolí. Hluk tam je, to se zrušit nedá. Každý rok je to jinak, záleží na vlhkosti a na větru – když je sucho, zvuk se nese třeba 20 km daleko. A také okolním obcím platíme peníze, ať už formou darů nebo poplatků ze vstupného. Lidé také více než před 10 lety chápou, že se ostatní chtějí bavit.
Máte rád scifi. Co konkrétně?
Jakékoliv filmy s roboty. Základem jsou Transformers a nejvíc ze všeho mě baví marvelovské filmy. Mám nakoukané všechny, co byly natočeny, a to hned několikrát.
foto: Jakub Doležal
