Simon Kuper z Financial Times byl už od roku 1990 u každého mistrovství světa ve fotbale. Nechybí samozřejmě ani v Moskvě, ale jeho sedm tipů, jak ze sledování MS vyzískat to nejlepší, je určeno i pro televizní diváky. Některé body od ostříleného sportovního reportéra možná překvapí, protože jsou spíše sociologickou sondou než obyčejnou radou. Co tedy říká?
Reklama
1. Nečekejte kvalitu
První utkání letos svádějí týmy Ruska a Saúdské Arábie (dvě země totálně závislé na ropě, o nichž koluje vtip, že se liší jen v tom, že Rusové nejezdí na velbloudech a Saúdové nepijí vodku). Fotbalové velmoci to však rozhodně nejsou, patří mezi nejníže hodnocené týmy. Přestože se kvalifikovaly na mistrovství světa, jejich národní týmy jsou hodnoceny tak nízko, že podle odborníků mají daleko i k průměrným evropským klubům.
I dnešní čtyřicátníci až padesátníci mají vzpomínky lišící se podle toho, jestli viděli slavný Maradonův gól rukou v Mexiku v rodinném kruhu, anebo s tátou někde v hospodě.
Ty totiž absolvují nejméně 50 tréninků před sezonou, po nichž následuje 38 utkání. Za tu dobu se hráči dobře sehrají, zatímco národní týmy se sotva znají a čelí mnohem většímu tlaku. „Má to jen jednu výhodu, totiž tu, že protivník má úplně stejný problém,“ říká trenér belgického mužstva Roberto Martínez.
2. Druhou pro druhořadé zápasy
Této rady se často nedrží ani sami novináři. Většina jich ostatně souboj Rusů se Saúdy sledují online, a to i v případě, že jsou zrovna na stadionu, připouští Kuper. Dobrý divák by ale neměl vynechat žádný ze zápasů národního mužstva, stejně jako utkání špičkových týmů (např. Francie-Německo) ve vyřazovacích kolech. Takový mač má slušnou šanci, že se jednou zařadí mezi nejsilnější fotbalové vzpomínky, a rozhodně se jej vyplatí sledovat staromódně, tedy tak, jak jsme to dělávali před nástupem internetu.
3. Vybírejte si kumpány
Spoustu nejsilnějších momentů si budete pamatovat do konce života, včetně toho, kdo seděl vedle vás a co říkal. A to i v případě, že je vám teprve 13 let, takže pro děti je třeba vybrat místo sledování (i když třeba jen televize) s péčí.
Je pravda, že při důležitých zápasech klesá počet sebevražd, protože šampionát nakrátko vytvoří z národa celistvou komunitu, která do sebe nasákne i ty nejosamělejší jedince.
I dnešní čtyřicátníci až padesátníci mají vzpomínky lišící se podle toho, jestli viděli slavný Maradonův gól rukou v Mexiku v rodinném kruhu, anebo s tátou někde v hospodě. Dodnes žijí lidé, kteří dokážou Panenkovu „dloubáku“ v Bělehradě přiřadit přesné datum, den i hodinu.
4. Nepředvídejte výsledky
Při posledním šampionátu sázela většina bookmakerů na Brazílii (která nakonec utrpěla těžko uvěřitelnou porážku 1:7 od Německa). Jestliže má v ligovém utkání nějaký klub špatný den, může svou smůlu kompenzovat v dalších 37 zápasech.
Vyřazovací kola však často rozhodne jediný gól nebo penalta (nebo špatný rozhodčí). Málokteré sportovní klání závisí takovou měrou na pouhém štěstí či smůle, jako zápas na MS ve fotbale. V basketbale či baseballu se hraje o desítky bodů, v tenise dokonce o stovku bodů či více. Ve fotbale nezřídka rozhodne jediný šťastný útok a smolné mužstvo stráví zbytek zápasu před vlastní branou.
5. Prožívejte, ale neberte to vážně
„Zásadní absurdita fotbalu – totiž, že se stal tak důležitým – tvoří zároveň devadesát procent jeho kouzla,“ tvrdí Phil Ball v knize Morbo: příběh španělského fotbalu. Většina fanoušků chápe, že ten míč kulatý věc je záhadná, takže po vyřazení svého týmu druhý den normálně přijde do práce.
Michel Platini, organizátor šampionátu ve Francii roku 1998, před měsícem přiznal, že losování bylo zmanipulováno tak, aby se zvýšila šance finálového střetnutí Francie s Brazílií.
I když je pravda, že při důležitých zápasech klesá počet sebevražd, protože šampionát nakrátko vytvoří z národa celistvou komunitu, která do sebe nasákne i ty nejosamělejší jedince. A chuligánství poslední dobou také ubývá. Za poslední čtyři šampionáty se neodehrál ani jeden zaznamenání hodný incident.
6. MS nemá vliv na život
Mistrovství nedokáže udržet padajícího prezidenta u moci nebo nastolit rasovou či etnickou snášenlivost. Je to naopak, šampionát je jakýmsi snem, na jehož konci se člověk probudí. Dokáže reflektovat skutečné dění, ale vůbec jej neutváří.
7. Nevěřte všemu, co vidíte
Některé výsledky jsou prostě cinklé. Když Jižní Korea hostila MS v roce 2002, její vítězství nad Italy asi nebyl žádný zázrak. Byron Moreno, rozhodčí onoho utkání, byl krátce na to vyhoštěn ze své vlasti (Ekvádoru) a v roce 2011 zadržen na letišti JFK v New Yorku s heroinem ve spodním prádle.
Mimochodem, Michel Platini, organizátor šampionátu ve Francii roku 1998, před měsícem přiznal, že losování bylo zmanipulováno tak, aby se zvýšila šance finálového střetnutí Francie s Brazílií (k němuž nakonec došlo).
Nezbývá tedy než popřát hezkou podívanou. Češi, kteří svůj tým na mistrovství už potřetí za sebou nemají, se asi skutečně nezblázní. Možná jen z toho, až zjistí, že úroveň českého fotbalu je spíš v tom „cinkání“ než kopání do míče.
foto: Shutterstock, zdroj: Financial Times