Pavel Coufal se celý život věnuje vzdělávání dětí. Do roku 2007 byl učitelem na gymnáziu. Pak ale přišel pocit vyhoření a potřeba změnit prostor. Místo toho, aby se stal nekvalitním učitelem, raději začal kolegům s výukou pomáhat. V současnosti je ředitelem libereckého science centra iQLANDIA. Věnuje se tak popularizaci předmětů zařazených do kolonky „neoblíbené“. Matematiky, chemie a fyziky.
Reklama
V IQLandii najdou děti, studenti i rodiče přes čtyři sta interaktivních exponátů, které si všichni mohou vyzkoušet. V deseti expozicích si můžete třeba promluvit s humanoidním robotem Thespianem, okusit sílu živlů, jako je například vichřice nebo zemětřesení, procestovat v Mars Roveru Rudou planetu nebo se posadit do přistávacího modulu Sojuz. My jsme si promluvili přímo s ředitelem obou center.
Jak jste se dostal od učení před tabulí k výukovému vědeckému centru?
Po šesti letech ve škole jsem cítil, že začínám pomalu vyhořívat. Měl jsem pocit, že mi začíná ujíždět vlak a že když ve školství zůstanu, tak se zakonzervuju, začnu brát učení jako zaměstnání, zahořknu, ztratím náhled na realitu. Ale nebylo vůbec lehké odejít. Jestli se po těch letech ještě někdy vrátím do školy, tak už určitě s nadhledem.
Zjistil jste, proč jsou předměty jako matematika, fyzika nebo chemie mezi žáky a studenty tak neoblíbené?
Matematika vyžaduje logické uvažování a toho, kdo ho nemá, matematika bolí. Také mě vždycky bolela. Zároveň je ale nezbytná pro rozvoj myšlení. Proto asi nikdy k oblíbeným předmětům patřit nebude. U mnoha lidí, především dospělých, proto končí Pythagorovou větou.
Chybí názornost a bez té těžko zaujmete mladé „puberťáky“. Teorie bez praxe je k ničemu.
A fyzika? Řekl bych, že naprosto záleží na osobě učitele, jak dokáže žáky motivovat. Fyzika patří k základům, které člověk používá celý život. Pokud se budeme bavit o chemii, bylo by skvělé, kdyby se děti místo cyklických prvků nebo memorování periodické tabulky raději naučily pořádně rozumět světu kolem sebe. Chemické procesy probíhají všude kolem nás, aniž bychom si to uvědomovali.
Pomohlo by třeba i lepší vybavení škol na výuku těchhle předmětů?
Samozřejmě, ale školy na pořádné vybavení prostě nemají. Chybí názornost a bez té těžko zaujmete mladé „puberťáky“. Teorie bez praxe je k ničemu. Navíc pro učitele je mnohdy složité pojmout výuku alespoň trochu zábavně. Je sice fajn, že žáci umí periodickou tabulku nazpaměť, ale také by potřebovali vědět, co jsou prvky zač a co umí. Zkrátka chybí „aha“ a „wow“ efekt, bez kterého se tyto obory neobejdou.
Je řada učitelů, pro které tady průchodem turniketu končí pracovní povinnost a mění se v kratochvíli u kávy.
My třeba v iQLANDII děláme tematické science show – naučné představení plné experimentů z oblasti fyziky nebo chemie. V našich laboratořích navíc disponujeme hi-tech vybavením, k dispozici máme sadu Gamabeta, která umí detekovat radioaktivní záření, ale třeba i částicovou kameru MX-10, termokamery či digitální mikroskopy.
Názornost a moderní výukové přístroje jsou skvělé. Zájem ale musí mít hlavně učitelé, říká Pavel Coufal
Tahle, ale i další zařízení využíváme během našich programů, které navštěvují všechny školy, od mateřských po střední. A v rámci workshopů samozřejmě i veřejnost. Ale správná výuka nezávisí jen na výbavě. Důležití jsou také samotní učitelé a jejich přístup. Jak jsem říkal, já sám jsem musel ze školy odejít, cítil jsem blížící se vyhoření.
To nejste určitě sám. Jak se takové vyhoření projevuje?
Já to vidím i v naší práci. Kvalitní učitelé nás se třídou navštíví, absolvují s dětmi program, rozdají jim pracovní listy, vyhodnotí je a návštěvu pak využijí k výuce. Je ale řada učitelů, pro které tady průchodem turniketu končí pracovní povinnost a mění se v kratochvíli u kávy. Ať si tu děti poběhají, hlavně že učitel má chvíli klid. Stejné je to s výukou ve škole. Zaměstnávat kvalitní učitele a dobře je zaplatit by přitom mělo být prioritou každé vyspělé společnosti.
Na technické školy se dětem moc nechce. Myslíte, že se zrovna matiku, fyziku a chemii povede popularizovat?
My se o to snažíme. V ideálním případě by měl na škole fungovat kariérní poradce, který by na základě dlouholeté práce s dítětem, znalosti trhu práce a nabídky škol dokázal dítě přesně nasměrovat a pomoci mu s volbou zaměstnání. Vystudovat technickou školu vyžaduje nadání, logické myšlení. Humanitní školu lze vysedět nad učebnicemi. Otázkou je, zda poměr studentů na humanitních a technických školách je dán malým počtem zájemců o techniku, nebo spíš obrovskou nabídkou nekvalitních humanitně zaměřených studijních oborů.
Sehnat dnes kvalitní absolventy třeba fyziky, chemie nebo biologie je i pro nás prakticky neřešitelný problém.
Dnešní vysoké školy často jedou na kvantitu, odpouštějí studentům, co se dá. Často se rezignuje na všeobecný rozhled, na pravidla psaní diplomových prací. Školy chrlí nové obory, nové absolventy, kteří pak nenajdou uplatnění. Zavedl bych registr, do kterého z jedné strany firmy zapisují své požadavky na absolventa a na základě toho přizpůsobí vysoké školy studijní obory a požadavky na studenty. Sehnat dnes kvalitní absolventy třeba fyziky, chemie nebo biologie je i pro nás prakticky neřešitelný problém.
Kromě toho, že by se měl zvýšit zájem o technické obory, vzkázal byste něco budoucí generaci?
Sorry za ty fosilní paliva. Kvůli naší pohodlnosti máte dnes, bohužel, půl Evropy pod vodou.
foto: iQLANDIA Liberec, zdroj: iQLANDIA Liberec