Historie válek ukazuje, jak důležitou roli hrály informace pro jejich vedení. Existuje mnoho příkladů využití informací k podpoře válečného úsilí (např. během studené války), první zmínky o dezinformačních bojích se datují dokonce do dob starověkého Říma. Jednadvacáté století ale zaznamenává bezprecedentní stav. Díky novým technologiím a celkové digitalizaci je tvorba a šíření manipulativního obsahu jednoduchá jako nikdy předtím. A s tím přicházejí i nové možnosti, jak takovou „invazi“ provést.
Reklama
Poprvé se ve větším měřítku začalo mluvit o informační válce v souvislosti s ukrajinskou krizí z roku 2014, tento způsob boje se už ale přenesl do Česka a zbytku Evropy. Kromě toho, že v Česku roste aktivita nejrůznějších webových portálů, které se snaží zpochybnit protiprávnost vojenského přepadení Československa v srpnu 1968, roste i počet lidí, které těmto dezinformacím věří.
Úkolem fake news není šířit lež, ale spíš v lidech vyvolat pocit, že pravda neexistuje.
Cíle dezinformačních kampaní jsou různé. Některé se snaží o navození nedůvěry ve stávající demokratický systém a v instituce, jež ho reprezentují, jiné mají sklony k hanění Západu či k vytváření image Ruska jako ochránce.
Ve válce už jsme
Příští válka může být typická tím, že nerozpoznáme její začátek, varoval již před rokem zástupce velitele nadnárodní divize NATO v Polsku český generál Karel Řehka. Na nebezpečí fake news upozorňuje ve své knize Průmysl lži také česká autorka Alexandra Alvarová. Úkolem fake news podle ní není šířit lež, ale spíš v lidech vyvolat pocit, že pravda neexistuje. Autorka jde ještě dál a tvrdí, že ve válce s Ruskem už dávno jsme. A prohráváme.
Cílem ruských snah je donutit české voliče k volbě proruských stran a zlikvidovat tak místní demokracii.
Podle Alvarové jde o takzvanou hybridní válku, ve které se nevyužívá tanků ani vojáků, ale počítačových odborníků a trollů. V rozhovoru pro irozhlas.cz uvedla, že cílem ruských snah je donutit české voliče k volbě proruských stran a zlikvidovat tak místní demokracii. Často ani nejde o práci ruských trollů, ale tuzemských sympatizantů nebo lidí v exekuci, kterým je za aktivity slíbena právní rada či přímluva u vymahače dluhu.
Levnější boj
Armádní elity a analytikové už podle autorky dobře vědí, že se o válku jedná, je však téměř nemožné o tom přesvědčit běžné obyvatelstvo. Pro ty je totiž válka v kognitivních procesech stále spojena se střelbou a vojáky. Tento moderní druh válčení zaměřený na zmatení populace však bohatě stačí. „Už nepotřebujete kupovat vojákům boty a střelivo, potřebujete platit programátory sociálních sítí, hackery a trolly,“ dodává.
Na české populaci se boj prostřednictvím fake news dobře testuje, protože je z hlediska hodnot podobná populaci Západu, jen trochu rasističtější a ustrašenější.
V knize Alvarová dále píše, že Česká republika je takovou pokusnou dezinformační laboratoří Ruska, a to především kvůli své strategické poloze, členství v EU a NATO, přátelskému vztahu k ruským bankám, laxnímu vztahu k ruské ambasádě a velkému množství „spřátelených spolupracovníků“. Na české populaci se prý boj prostřednictvím fake news dobře testuje, protože je z hlediska hodnot podobná populaci Západu, jen trochu rasističtější a ustrašenější. Tak jsme tedy už ve válce? A kdo ji zde nejvíc pomáhá podněcovat?
