Daň za superschopnosti: Jak stimulanty mění lidskou podstatu?

Už to zase běží na plné obrátky. Škola, testy, zkoušky, stres. Zítra vás čeká zkouška z matiky a vy jste se na to ani nepodívali. A navíc máte brigádu, kde vás hned po škole přivítá šéf s očekáváním vaší skvělé prezentace. Čeká vás tedy dlouhá noc. Naštěstí máte Adderall.

Stačí jedna pilulka a učení jde snadno, organizace času je zábava a neexistuje nic lepšího než tvorba prezentací. Dokážete se soustředit, jste rychlí, efektivní, nic vás nemůže vyvést z míry. Jste 100% ve flow, cítíte se jako superčlověk... Anebo jste se možná stali někým úplně jiným.

Co je vlastně fér

Dvacetiletý americký student Duncan v rozhovoru pro VICE na otázku, zda je užívání drog fér k ostatní studentům, uvedl, že braním Modafinilu pouze „optimalizuje své schopnosti“, a pokud by se to mělo považovat za nespravedlivé, pak by nefér muselo být i pití kávy při učení, připlácení si za doučování nebo studium ve skupině. Duncan věří, že braní drog má nulový dopad na ostatní studenty a nemyslí si, že by bylo neetické.

Stimulanty jako Adderall (u nás Ritalin) nebo nootropika Modafinil či Piracetam se těší velké oblibě především v USA a v západní Evropě, pomalu se už ale začínají dostávat i k nám.

Vlastnosti, které bývaly dříve normální, jsou nyní považovány za nedostatky, které by měly být vyléčeny.

Spisovatel a filozof Francis Fukuyama v knize Our Posthuman Future konstatuje, že chytré drogy nejsou jen příjemným povzbuzením v době, kdy je toho na člověka moc. Obává se, že pokud jsou zneužívány ve velkém měřítku, mohou představovat ohrožení toho, co považujeme za lidské.

Lidská přirozenost je komplexní koncept, neexistuje její jednotná definice. Jsou však nějaké základní genetické charakteristiky jako třeba výbušnost nebo nepozornost, které právě Adderall potlačuje. A v tom je ten problém. Adderall vlastně potlačuje naši lidskou přirozenost. Vlastnosti, které bývaly dříve normální, jsou nyní považovány za nedostatky, které by měly být vyléčeny.

Svět farmaceutik

Představte si svět, kde všechny naše „chyby“ mohou být setřeny, kde si můžete zvolit barvu očí, pohlaví nebo vlasy vašich dětí. Kde si můžete „vymazat“ nechtěné genetické vlastnosti, sklony a nemoci. Fukuyama si myslí, že nemusíme čekat x let na vědu a její perfektní genetické inženýrství – do tohoto světa se můžeme dostat skrze farmaceutika. Smaže takový svět veškeré rozdíly? Zúží naši definici „lidskosti“? A co víc, kdo rozhoduje, co je normální a co ne?

Asi nejděsivější je fakt, jak moc užitečný Adderall může být. Funguje totiž tak skvěle, že to někteří vědci nazývají „kosmetickou neurologií“.

Pokud váš nadřízený z ničeho nic zdvojnásobí vaše pracovní požadavky, musíte dělat vše, co je ve vašich silách, abyste novému standardu produktivity dostáli? A pokud to nedokážete, znamená to, že je s vámi něco špatně? Jste najednou špatným zaměstnancem, nebo dokonce špatným člověkem?

Jako všichni správní občané uděláme všechno pro to, abychom se stali nejlepší verzí sami sebe. Dostane se ale pak naše společnost do bodu, kdy drogy jako Ritalin či Modafinil začnou fungovat jako forma kontroly? Kdy začne sociální mechanismus diktovat měnící se standard pro „lidskost“?

Když to funguje tak skvěle

Asi nejděsivější je fakt, jak moc užitečný Adderall může být. Funguje totiž tak skvěle, že to někteří vědci nazývají „kosmetickou neurologií“. Bankéři z Wall Street ho šňupou, aby vydrželi celou noc vzhůru, fotbalisté ho berou, aby se dokázali soustředit na hřiště, studenti ho mají pro studium, některé ženy ho dokonce zneužívají na hubnutí (potlačuje totiž chuť k jídlu).

Podle Fukuyamy je problém v tom, že lék produkuje celou populaci lidí, kteří záměrně mění svoji podstatu proto, aby optimalizovali vlastní efektivitu ve společnosti. Z dlouhodobého hlediska se tak tvoří populace plná vilných individuí, která jsou snadno ovladatelná a kontrolovatelná. Jde o poslušné zaměstnance, kteří jsou schopni se soustředit až za hranice lidsky možného.

Lék produkuje celou populaci lidí, kteří záměrně mění svoji podstatu proto, aby optimalizovali vlastní efektivitu ve společnosti.

Mohlo by se to samé co o Adderallu a spol. říci o pití kávy, která vám nastartuje ráno? Nebo o vyexování panáka vodky před oslovením neznámé krásky v baru? O naspeedování energetickým drinkem před super výkonem v posilovně? Jak určíme hranici mezi neškodným suplementem a lidskost ohrožující drogou?

Co je „normální“

Rozdíl je v tom, že i když nám káva, alkohol či energeťáky asistují při provádění různých činností, neohrožují představu toho, co to znamená „normální“. Adderall je nebezpečný proto, že patologizuje „normální“ lidské vlastnosti. Fukuyama je slavný hlavně díky svým výrokům o konci historie, podle nichž nás pád Sovětského svazu zanechal s jediným funkčním systémem: globalizovaným kapitalismem a liberální demokracií.

Deset let po tomto prohlášení ale autor mění názor a myslí si, že tato farmaceuticky podpořená lidská evoluce se může stát hrozbou pro současnou demokracii. Pokud je lidská podstata zásadní pro tvorbu našeho pojetí spravedlnosti, morality a dobrého života, co se stane, až bude tato podstata neodvolatelně změněna? A zmizí s lidskou podstatou i liberální demokracie?