Princip Pokémonu Go znali už nacisti, píše Slavoj Žižek

V roce 2017 vyšla v nakladatelství MIT poslední kniha slovinského světově uznávaného filozofa Slavoje Žižeka nazvaná Incontinence of the Void (Inkontinence prázdnoty). Vědecký magazín Nautilus, který k nakladatelství patří, zveřejnil jednu z kapitol. Žižek v ní srovnává princip takzvané rozšířené reality s (nejen) nacistickou ideologií. Jako příklad oné rozšířené reality Žižekovi posloužila oblíbená aplikace Pokémon Go. Flowee vám nyní zásadní myšlenky této kapitoly přináší.

Reklama

Videohra Pokémon Go, která byla populární v roce 2016, je založená na principu rozšířené reality. Hráč používá GPS svého telefonu a fotoaparát k tomu, aby chytal, soupeřil a trénoval virtuální stvoření (pokémony), která se mu objevují na obrazovce tak, jako kdyby s ním byla v reálném světě. A jak hráč cestuje prostředím, různí pokémoni se pohybují na mapě s ním. Ti podléhají nejrůznějším pravidlům, mořští pokémoni například mohou být nalezeni v blízkosti vody a podobně.

Rozšířená realita hry nás jednoduše řečeno nutí hledat virtuální elementy v našem světě.

Rozšířená realita je to, co odlišuje Pokémon Go od ostatních her. Místo toho, aby nás vzala z reálného světa do toho virtuálního, umí tato aplikace oba světy spojit. Díváme se na realitu a interagujeme s ní skrze fantazijní okénko na digitální obrazovce. Fantastické doplňky dodávají realitě prvky, které bychom v ní jinak vůbec nehledali.

Prvopočátek ideologie

Tato rozšířená realita nás jednoduše řečeno nutí hledat virtuální elementy v našem světě, který by nás za normálních okolností nijak nevzrušoval. Přijde vám to povědomé? Samozřejmě, že ano. Co technologie Pokémonu Go zprostředkovává, je jednoduše základním mechanismem ideologie. Ve svém prvopočátku je totiž veškerá ideologie vlastně „rozšířenou realitou“.

Úplně prvním krokem k technologii imitující ideologii nebyl Pokémon Go – byl to hardware zvaný „SixthSense“. Tento přístroj se skládá z malé webkamery, kapesního projektoru a zrcátka. To vše bezdrátově napojené na smartphone. Příklad toho, jak přístroj funguje: vezmu si v obchodě knihu, přístroj ji „vyfotí“ a na jejím obalu se okamžitě začnou promítat její recenze a hodnocení.

Nebo nakreslím ve vzduchu prsty znak @ a vzápětí se mi otevře na jakémkoliv blízkém povrchu (třeba na stěně místnosti) moje e-mailová schránka, a já tak mohu začít psát zprávu. V představách bychom pak mohli zajít mnohem dál: sexuální interakce by dostaly úplně nový rozměr. Naplněn by tak mohl být nejeden mužský sen: stačilo by se podívat na libovolnou ženu, udělat patřičné gesto rukou a přístroj by okamžitě promítl relevantní popis – rozvedená, lehce k mání, má ráda jazz a Dostojevského, dobrá v orálním sexu atd. atd. Celý svět by se tak změnil v multidotykový displej. 

Dokonalé propojení

Až dosud internet a počítače izolovaly uživatele od svého okolí – představte si stereotypní obrázek osamělého hráče sedícího před obrazovkou, nereagujícího na svět kolem sebe. Se SixthSense zůstáváte fyzicky napojeni na „reálný“ svět. Už si nemusíme vybírat mezi realitou a virtualitou, zde dochází k dokonalému propojení.

SixthSense ale nepřináší nic úplně nového, spíše uvádí na novou úroveň něco, co tu vždycky bylo. V našem každodenním vnímání reality také přece nějaký „big Other“ (neboli symbolická struktura znalostí, předsudků, očekávání atd.) plní mezery. Když například londýnský rasista narazí na chudého Araba na ulici, okamžitě se mu v hlavě „promítá“ komplexní série předsudků a očekávání, takže ho „vnímá“ určitým způsobem.

Tohle je důvod, proč je SixthSense jen další případ ideologie ve věku technologií. Přístroj imituje a zhmotňuje ideologický mechanismus (ne)poznání, který ovlivňuje veškeré naše každodenní vnímání a interakce.   

Smysluplná realita

Neděje se něco podobného v Pokémon Go? Pokud chceme věci co nejvíce zjednodušit, nenabídl Hitler Němcům stejný fantazijní rámeček nacistické ideologie, díky kterému viděli specifické pokémony – židy – vyskakující všude kolem a ukazující, proti komu se má bojovat?

A neplatí to samé pro všechny další ideologické pseudoentity, které musí být „vloženy“ do reality, aby ji učinily úplnou a smysluplnou? Můžeme si jednoduše představit současnou antiimigrantskou verzi Pokémona Go, kde hráč bloumá německými městy a je ohrožován muslimskými násilníky a zloději, kteří se vynořují z temných koutů.

Je antisemitská konspirační teorie odlišná od marxistického přístupu, který vydává život společnosti za bitevní pole ekonomických a silových konfliktů?

Zde se objevuje zásadní otázka. Je forma všech těchto případů stejná, nebo je antisemitská konspirační teorie, která nám ukazuje židy jako zdroj problémů, formálně odlišná od marxistického přístupu, který vydává život společnosti za bitevní pole ekonomických a silových konfliktů?

Mezi těmito dvěma případy je citelný rozdíl. V tom druhém je totiž tajemstvím zmatku života společnosti třídní antagonismus (jde tedy o konfliktní vztah mezi společenskými třídami, který podle marxistické teorie vyjadřuje rozpor mezi jejich základními zájmy a má perspektivní historické řešení pouze v sociální revoluci a vzniku beztřídní společnosti), ne individuální agenti, kteří mohou být personalizováni (v převleku za pokémonské figurky).

Najdi si nepřítele

V případě bankéřů, kteří nás ohrožují ze všech stran, není těžké zjistit, že tyhle postavy mohou být jednoduše přizpůsobené fašistické populistické ideologii plutokracie, tedy takové formě vlády, u níž je veškerá moc nebo většina moci soustředěna v rukou bohaté vrstvy lidí, respektive vyšší třídy. Většinou se jedná o formu oligarchie.

I když se Pokémon Go prezentuje jako něco nového se základem v nejmodernější technologii, je založen na ideologickém mechanismu.

Paralela mezi nacistickým antisemitismem a Pokémonem Go je tudíž velmi jednoduchá a jasná: I když se Pokémon Go prezentuje jako něco nového se základem v nejmodernější technologii, je založen na ideologickém mechanismu (najdi si nepřítele tam, kde reálně není). Ideologie je tedy praktika rozšířené reality.

foto: Shutterstock, zdroj: Slavoj Žižek