Ve věku 66 let si Isabella Roselliniová užívá svou druhou, třetí nebo možná již čtvrtou kariéru. Herečka se proslavila v 80. letech díky temnému erotickému thrilleru Davida Lynche Blue Velvet. Stejně dlouho byla také uznávanou manekýnkou a sex symbolem. Modelkou vlastně ještě pořád je. V poslední době ale začala rozjíždět ještě další byznys: farmaření a studium zvířat. To ji pohltilo natolik, že se za zvířata začala převlékat a nyní vystupuje v poněkud bizarních show.
Reklama
Isabella na jaře 2018 publikovala knihu My Chickens and I o chovu drůbeže a opět zaujala. Na Instagramu zároveň baví přes 120 tisíc followerů především videi z krmení svého zvířectva. O tom, proč se herečka a modelka rozhodla přeběhnout k „cirkusu“, s ní mluvila novinářka Jo Ellison z magazínu Financial Times Weekend.
Modelčin revival
Isabella Roselliniová podepsala v roce 1982 smlouvu s Lancome, čímž se z ní stala nejlépe placená modelka na světě. Tváří značky byla po dlouhých 14 let, než ji vedení v jejích 43 letech vyhodilo pro údajně příliš starý vzhled. V červnu tohoto roku ji po 23 letech nabídli spolupráci znovu, firma prý už nechce zobrazovat ženy jen jako krásné, mladé a štíhlé, chce spíš zobrazovat kouzlo a eleganci. A to Isabelle nechybí, takže práci nakonec přijala.
Z filmu Blue Velvet režiséra Davida Lynche z roku 1986
Nová zvířecí kariéra je ale přednější. V době, kdy dělala rozhovor pro Financial Times, měla naplánovanou cestu do Londýna, kde měla účinkovat ve své one-woman show zvané Link Link. Během ní v převleku za různá zvířata se svým psím partnerem Panem předvádí vtipnou formou to, co se naučila o zvířecím chování.
Není to však poprvé, kdy se herečka začala přestrojovat za tvory ze zvířecí říše. Před deseti lety vydala sérii dvaačtyřicetiminutových filmů zvaných Green porno, která se zabývala pohlavním životem šneků, pavouků či hadů. Série se okamžitě stala hitem.
Přežití nejmilejších
Roselliniová stále hraje ve filmech, a dokonce přijímá i modelingové nabídky, ty však nejsou tím, co by ji činilo nejšťastnější. Zkuste se jí ale zeptat na to, proč jsou domestikovaná zvířata charakteristická jejich nápadně zbarvenou srstí, nebo na to, zda jsou zvířata schopná altruismu, a její obličej se rozzáří.
Smyslem mé show je vznést otázku, zda mezi námi a zvířaty není i mentální, kognitivní propojení.
„Lidé se mě často ptají, jaká zvířata studuji. Já říkám, že studuji všechna. Chci ukázat to, co nás učil Darwin, že kosti, které tvoří ruku, jsou podobné těm, které tvoří křídla ptáků nebo ploutve velryby. Protože když to pochopíme, uvidíme, že jsme všichni propojeni, že na sebe navazujeme. Takže smyslem mé show je vznést otázku, zda mezi námi není i mentální, kognitivní propojení.“
Isabella při křtu své kuřecí knihy v Německu
Pokud je živočišná a lidská říše propojena, rozumí tedy zvířata přátelství? „Představa spolupráce je velice zajímavá, protože se pořád mluví o ‚přežití těch nejsilnějších‘, ale třeba v případě vlka přežilo to nejpřátelštější, stal se z něj pes. Pojem přežití nejsilnějšího tedy používáme v souvislosti s tím, když je někdo agresivní nebo když chceme vysvětlit kapitalismus jako přirozenou cestu, ale takhle to prostě není.“
Dcera dvou umělců
Isabella je dcerou dvou největších talentů 20. století: herečky Ingrid Bergmanové a režiséra Roberta Roselliniho, sama je tak produktem velice výjimečného přirozeného výběru. Myslí si, že má komedianství vepsané do své DNA? „Nevím, co to znamená. Geneticky jsem dcerou dvou umělců, takže možná to ve mně bylo odjakživa. Ale moji rodiče nepracovali pro úspěch. Oni pracovali pro projekty, které jim připadaly zajímavé, a doufali, že budou moci tyto projekty sdílet. Někdy to tak funguje, někdy ne.“
Ingrid Bergmanová se svými čtyřmi dětmi na dovolené v New Yorku v roce 1967. Isabella je první zleva
Isabella věří v sílu sdílených instinktů. Myslí si, že důvod, proč se jí tak skvěle pracovalo třeba s Davidem Lynchem, je, že mezi nimi panovala skvělá chemie. Mystérie vztahů, chemie a komunikace jsou pro ni doteď zdrojem fascinace, ať už jde o tvorbu filmů, modeling nebo uklízení kurníku.
Vždy říkám, že pokud sympatie zavrhujeme, tak zavrhujeme i samotnou esenci spojení.
„Vědci tvrdí, že ‚sympatie‘ nejde kvantifikovat, a proto je zavrhují, ale já vždy říkám, že pokud sympatie zavrhujeme, tak zavrhujeme i samotnou esenci spojení.“ Možná, že v její kariéře mnoha tváří jsou to právě Isabelliny zvířecí instinkty, které odkrývají její nejlidštější stránku.
foto: Profimedia, zdroj: Financial Times
