Z místa na místo se po celé zeměkouli přepravujeme pomocí mnoha dopravních prostředků. Autem přijedeme na letiště, kde ho za drahé peníze zaparkujeme v parkovacím domě, pak letíme letadlem do jiné země, tam si půjčíme další auto, po návratu domů zjistíme, že je na příjezdové cestě zácpa, tak auto zaparkujeme a jedeme metrem – nebo třeba na elektrokoloběžce, jak je dnes v Praze módní.
Reklama
Trendem budoucnosti je ale začít uvažovat o mobilitě jako celku a nezabývat se zas tolik jejími jednotlivými součástmi, říkají Jiří Voldán a Michal Hořava. Největší výzva zítřka spočívá v integraci partikulárních služeb do funkčních celků s uživatelsky příjemným rozhraním. Což je přesně to, čím se oba jmenovaní ve společnost Cleverlance zabývají.
Jak se budou obyvatelé dopravovat z místa na místo je rébus, který pro většinu velkých měst představuje jeden z klíčových problémů. Můžete uvést příklad „řešení budoucnosti“?
Michal Hořava: Známým příkladem jsou Helsinky, kde zavedli balíčky mobility. Zaplatíte určitou částku, ve které máte například 4x taxi, 30 km vlakem, 20 minut sharing auta… prostě všechno, co je skryto pod mobilitou. Vy si sestavíte balíček podle svých návyků, nebo v ideálním případě to za vás udělá aplikace, kterou si nainstalujete do mobilu.
Jiří Voldán: Když člověk přijede ráno do města, tak si říká, že jestli to takhle půjde dál, tak se nehneme. Jediná šance je, že se koncepce mobility podaří naplnit a že se lidé vzdají vlastnictví aut.
V budoucnosti už lidé nebudou auta vlastnit, ale sdílet, říká Jiří Voldán z Cleverlance
Hořava: V Helsinkách chtějí v blízké budoucnosti zrušit vlastnictví aut úplně. A vymýšlejí způsob, jak to udělat příjemně.
To je extrémně futuristická představa. Jak jsme na tom u nás v Česku?
Voldán: U nás se o tom začíná mluvit, ale jsme opravdu na začátku.
Hořava: Cleverlance spolupracuje na jednom projektu, který řeší konkrétní potřeby, ale pod jednou hlavičkou. Náš klient chce nejdříve identifikovat, co vlastně zákazník chce. A podle toho se taky jmenují dané služby: nabídnou vám třeba půjčení nebo koupi auta. Podílíme se na vývoji aplikace, která by váš ekosystém mobility sledovala, a pak by byla schopna vám nabízet ideální kombinaci. Třeba by věděla, že když často jezdíte do Prahy, tak by vám nabídla příměstský vlak, ale když jezdíte za babičkou do Brna, tak to už vlakem neušetříte a vyplatí se vám vzít auto na operativní leasing. Systém a priori nevylučuje vlastnictví auta, podobně jako v Helsinkách je to spíš pokus, aby lidi jezdili ve městě méně vlastními auty.
Opravte mě, jestli se mýlím, ale není carsharing původně peer-to-peer záležitostí? Jakože máte určitou věc, a když ji zrovna nepotřebujete, tak ji nabídnete k pronájmu – něco jako třeba původní idea AirBNB ještě předtím, než začaly firmy skupovat byty kvůli AirBNB pronájmům?
Hořava: Jistě, původně to tak bylo. Ostatně, první carsharing byl autostop. Jenže v budoucnu bude potřeba řešit mobilitu globálně, ne startupovými projekty s omezeným dosahem. Na to, aby byl nějaký projekt využitelný v masovém měřítku, musíte mít někoho, kdo bude garantovat kvalitu. A to jde bez silného partnera těžko.
Systém a priori nevylučuje vlastnictví auta, v Helsinkách je spíš pokus o to, aby lidi nejezdili ve městě vlastními auty.
Voldán: Tyhle projekty ukazují, že mladší generace nemá problém s tím, že se vzdá vlastnictví a bude platit za mobilitu jako za službu čili měsíční paušál. A jestli je to operativní leasing nebo jiná služba, případně jejich kombinace? To je jedno. Ten rozdíl v budoucnu zmizí.
Kdy se to u nás začne řešit tímto způsobem?
Voldán: To je opravdu hudba budoucnosti. Zatím je to ve stádiu interních konceptů a prototypů. Ve firmách se dnes již nerozhoduje direktivně. Rozhodování vypadá zhruba takto: máme skvělý nápad? Super. IT: zjistěte mi, jestli jsme schopni to technicky zrealizovat, finance: řekněte, jaké je to pro nás finanční riziko a do jaké míry je přijatelné. Koncepty dneška jsou neuvěřitelně komplikované a firmy přemýšlí na 10 let dopředu a pracují na tom, aby byly v danou dobu schopny tu službu poskytovat. Třeba ten projekt komplexní mobility, na kterém participujeme, není něco, co se tady objeví hned... nějaké střípky se ale začnou objevovat velice brzy. Například aplikace, kdy si objednáte taxíka, koupíte jízdenku… vy to zkrátka začnete sdružovat, nabízet výhodnější podmínky, další služby, třeba pojištění.
Je carsharing opravdu realistickou vizí?
Voldán: Jeho určitá forma určitě ano – aut přibývá a všechna se na ulice nevejdou. V jednu chvíli lidé zjistí, že je pro ně kvůli všem komplikacím výhodnější si auto pronajmout. Lidi se o věci nechtějí starat. Nechtějí vozit auta do servisu, kontrolovat pojištění… chtějí zaplatit měsíčně určitou částku, strčit klíč do zapalování, jet, pak to někde nechat stát a někdo jiný ať se postará o servis a vymění dvakrát za rok pneumatiky. Automobilky pouze drží trend s dobou. Už pochopily, že auta už musí prodávat i jinde než u obchodníků, ale třeba online, přes eshopy... To už je dnes realita, první eshop na nákup aut na operativní leasing v Evropě jsme letos pro jednu velkou automobilku vytvořili.
Hořava: Ty systémy se neustále vyvíjejí, v médiích to znáte velice dobře. Kdysi se prodávaly noviny na stánku, dnes se jich tam prodají zlomky. Pak se začalo publikovat online a přemýšlelo se, jak to zpoplatnit. A dnes vznikají zase úplně nové ekosystémy. Všechny oblasti průmyslu zkoušejí nové alternativy, to je zákon vývoje. Automobilky ani vydavatelé nejsou výjimkou.
Jednou z velkých nevýhod „půjčování“ věcí, ať už se jedná o leasing nebo sofistikovanou formu carsharingu, je fakt, že ve finále zaplatím za danou službu mnohem více.
Voldán: Všechny projekty, na kterých jsme pracovali, ukázaly jednu věc: když lidi přestanou přemýšlet o způsobu, jak zaplatit za konkrétní předmět, a začnou o tom uvažovat jako o nákladech za to, že se můžou každý den dostat tam, kam potřebují, nemají problém s cenou. Protože když dojedou na kraj města a zjistí, že je tam zácpa, tak tam to auto někde nechají, sednou na kolo a nic neřeší. Je to pro ně jedna služba – zajištění pohybu v jejich světě.
Když lidi přestanou přemýšlet o způsobu, jak zaplatit za konkrétní předmět, a začnou o tom uvažovat jako o nákladech za to, že se můžou každý den dostat tam, kam potřebují, nemají problém s cenou.
Hořava: Velké slovo v tomto budou mít města a municipality. Ty si budou diktovat, co si do svého prostoru pustí a co ne. Teď jsou trendem koloběžky, funguje sdílení kol… i když to ssebou nese jiné problémy. V Amsterdamu loví každý rok tisíce kol z kanálu. V Praze je problém ten, že kola zůstávají vždycky dole. Každý si je půjčí na Vinohradech a pak přijedete na Smíchov, tam jich jsou mraky. Ráno přijede parta lidí a musí to rozvézt.
Jenže těch firem, které poskytují služby v rámci zajištění mobility, jsou desítky, možná stovky.
Voldán: K tomu, aby měla daná služba šanci na úspěch a fungovala komplexně, potřebujete několik věcí. Zaprvé, naučit všechny zúčastněné subjekty spolu komunikovat a současně dodržovat zásady kvality, což je jedna z klíčových kompetencí Cleverlance – zapojit spoustu providerů do jedné sítě. A také potřebujete vytvořit uživatelsky příjemné aplikace, což je druhá z našich klíčových kompetencí. Byli jsme první, kteří udělali internetové bankovnictví a mobilní bankovnictví dávno předtím, než přišly smartphony. Teď jsme díky Michalovu týmu silní v tom, jak navrhnout zákaznickou zkušenost. Přemýšlíme o tom, jak by se daná aplikace měla chovat v kontextu určité služby, aby se to zákazníkům co nejvíc líbilo.
Nejsou na tohle tradiční obří firmy málo flexibilní? Nemohl by toto zajistit startup?
Hořava: Problém startupů je ten, že mívají slabou technologii. Mají představu, že se budou sdílet auta, což je v pohodě. Uživatel ale očekává, že za něj někdo bude domýšlet věci do důsledků, což startupy s jejich exit strategiemi ne vždy dokážou. Ten proces realizace vypadá jako pyramida – nahoře je nápad: chci sdílet kola. Pak je druhá vrstva – customer experience a pak to nejdůležitější: technologie, která to celé umí chytře propojit. Spousta startupů dojede na to, že má mizernou integraci. Proč třeba není sdílení kol propojeno s tím, jak jezdí autobusy? Příklad: přijede autobus, vyrojí se z něj hromady lidí a ta aplikace má už dnes všechna data a zná jízdní řady… Potřebujete silnou technologickou firmu, která je schopna původní ideu nejen naplnit, ale také integrovat. Právě integrace se třetími stranami, systémy a platformami je největší frajeřinou dneška.
Nahoře je nápad, pod ním vrstva customer experience a pak to nejdůležitější: technologie, která to celé umí chytře propojit.
Voldán: I u nás jsou startupy, které reagovaly na tyhle potřeby. Mají skvělé nápady, chybí jím ale často technologické zázemí. My si zakládáme na tom, že věci dotahujeme do konce. Začínali jsme v době, kdy nejrevolučnějším počinem bylo udělat aplikaci tak, aby byla pro uživatele příjemná. Ve smyslu „tyhle obrazovky nakreslete takhle, tahle tlačítka musejí být tady“, to byla tehdejší ergonomie. Pak se začalo přemýšlet o tom, že se musím zamyslet nad tím, jak celou službu poskytují. K čemu je mi superaplikace, když pak zákazník musí přijít k přepážce, vystát tam frontu a vyslechnout si: zapomněl jste si doma formulář, tak se vraťte, přineste ho a vystůjte znovu frontu. Tak k čemu je vám pak aplikace?
Pamatujete pravěk internetu. Uplynulo 20 let, máme chytré mobily s ještě chytřejšími aplikacemi. Jak bude vypadat svět v roce 2040?
Hořava: Budoucnost je autonomní řízení aut. Takhle si cvaknu v aplikaci, odejdu dolů do auta, to se bude vznášet metr nad zemí a odveze nás na chalupu.
Voldán: Lidé už nebudou používat zařízení, ale služby. A je úplně jedno, na jakém zařízení ta služba bude fungovat. Už dnes začíná být jedno, jestli pracuju na mobilu nebo na počítači. Pak přijdete do auta, pokračujete v autě nebo ve vlaku. Jednotlivá zařízení jako auto, vlak přestanou mít význam, budou součástí jedné velké služby – mobility. A v roce 2040 už to nebude problém.
