BigClown svým způsobem připomíná elektronické stavebnice pro více či méně zdatné radioamatéry, které jsme znali v dětství: hromada součástek s jednoduchými možnostmi propojení, ze kterých si postavíte třeba rádio nebo blikající majáček.
Reklama
Píše se ale rok 2018 a mezi stavebnicemi tehdejšími a nynějšími je rozdíl asi takový, jako mezi vytáčecím telefonem v budce a posledním modelem iPhonu. Od roku 2017 má každý možnost postavit si svůj vlastní internet věcí. A dokonce to ani nezruinuje peněženku tak jako výše zmíněný iPhone. Nejen o stavebnicích jsme se bavili s duchovním otcem BigClownu Alanem Fabikem.
Čím se vlastně BigClown liší od klasických elektronických stavebnic?
Snažili jsme se, aby výsledkem byl reálný produkt. Aby to neskončilo tak, že něco postavíte, ono to zasvítí – a konec. Chtěli jsme, aby z toho vznikl produkt, který je možno dále využívat. Nás často srovnávají s Legem, ale já říkám, že jsme spíše jako IKEA. Vy něco postavíte a má to užitnou hodnotu, není to jen hračka.
Tvrdíte, že jde vlastně o IoT stavebnici, což upomíná na „Internet of things“, tedy internet věcí. Jak s tím stavebnice souvisí?
To, co z BigClownu postavíte, by mělo vlastně být součástí internetu věcí. To je totiž takový buzzword – každý o tom mluví, ale málokdo si dokáže představit, o co se opravdu jedná.
Nás často srovnávají s Legem, ale já říkám, že jsme spíše jako IKEA.
Mobilní telefon má každý, ale ovládat s ním něco v domácnosti, to nedělá skoro nikdo. A my chceme, aby to, co si člověk postaví, bylo ještě víc.
A je to tím, že jsme v Česku, nebo je to globální trend? Je v zahraničí internet věcí také spíš vlhký sen technologických geeků?
Je to stejné jako u nás – tráva tam rozhodně není zelenější. Byli jsme na konferenci v Oxfordu, kde přednášela velmi velká jména, vědci, univerzitní profesoři – ale až na výjimky technologii věcí nikdo nepoužívá. Přitom by se začít dalo. Nová auta mají zabudované systémy, které vám třeba hlásí do mobilních telefonů, že je potřeba vyměnit olej, vyměnit zimní pneumatiky…
Když chcete udělat chytrý dům, tak z toho zešílíte dřív, než vůbec všechno nastudujete.
Touha dodavatelů a výrobců je vyrábět tyto věci ve statisícových sériích, což je zatím opravdu hudba budoucnosti. Trend je ale jasný – věcí pro internet stále přibývá a většina přístrojů, které si dnes můžete koupit, je nějakým způsobem na konektivitu připravena.
Co je tedy IoT ve vašem pojetí?
Vůbec neuvažujte o tom, že budete mít chytrý dům. Udělat z nuly chytrý dům je tak komplexní úloha, že na jejím konci většinou najdete zoufalého člověka. Jedna slečna měla touhu si chytrý dům udělat, všechny přístroje byly připojeny do cloudu a ona to skončila tím, že to nechce. Když si večer unavená sedla na pohovku, tak za ní přijel robotický vysavač a dožadoval se vysypání… Nejde o to, aby člověk sloužil věcem, ale internet věcí člověku. Když chci třeba dálkově otevírat bránu, protože třeba přijede kurýr, tak to dává smysl. Dokážeme si třeba zapnout na dálku topení na chatě. I na to už řešení je. A když vyřešíte každou takovou jednotlivou věc, tak máte radost a výsledek.
Když chcete ale udělat chytrý dům, tak z toho zešílíte dřív, než vůbec všechno nastudujete. A na konci zjistíte, že třeba nastavit žaluzie automaticky je daleko složitější než vstát a udělat to ručně. Navíc doteď většímu rozšíření internetu věcí bránila konektivita a spotřeba různých komponentů. Když jste chtěli udělat internet věcí před pár lety, využívali jste domácí wi-fi síť. Což znamenalo, že jste měli problémy s dosahem a taky s baterkami. Dnes už přicházejí nová a energeticky nenáročná řešení.
Jaké věci se z BigClownu vlastně dají postavit?
Záleží na tom, jakou verzi si koupíte. My jsme řekli lidem: Tady máte stavebnici a postavte si, co chcete. A lidi se nás ptali: A co? Oni chtějí inspiraci, takže jsme připravili startovní sadu. Díky ní můžete měřit například klimatické podmínky.
Vyrábět hardware je těžší než software. Třeba už jen proto, že u hardwaru neexistuje, že chybu prohlásíte za přirozenou vlastnost.
Lidi ale samozřejmě nejvíc baví samostatné projekty. Když u vás doma zazvoní pošťák a vám třeba do práce na mobilní telefon přijde upozornění, tak už je to projekt. Když postavíte teploměr, tak je to objekt, když s ním ale měříte teplotu v ledničce, pak dlouhodobě vyhodnocujete výsledky, a díky tomu ušetříte za spotřebu, tak to už je efektivní projekt. A my chceme do konce roku připravit takových „projektů“ čili věcí, které si ze součástek BigClownu můžete postavit, sto.
Mluvil jste o spotřebě energie. Jak dlouho u takové stavebnice nebo u jednoho „projektu“ vydrží baterky?
Záleží na tom, co daný modul dělá, ale většinou jsou to dva až tři roky. Máme tady třeba jednotku, která se instaluje na stromy do lesa, kde se měří teplota, a tam je doba výdrže baterky pět až šest let. Není to jen věc spotřeby, ale také toho, jak často měřím a jak často vysílám. Low-power sítě, které naše stavebnice využívá, to umožňují. Jsou pomalé a nepřenesou tolik dat, ale pro základní informaci, pro těch několik bytů, to stačí. Kdybychom fungovali přes GSM, tak to možné nebude.
Jak vlastně celý ten nápad na stavebnici spojenou s internetem věcí vznikl? Vymýšleli jste třeba hračku pro své děti?
Pocházíme z Jablotronu a tam jsme s kolegou Pavlem Hybnerem řídili tým, který měl hledat startupy a trendy. Majitelé se to ovšem rozhodli ukončit a soustředit se na core business. V naší oblasti se ovšem veškeré startupy zabývaly právě internetem věcí. Pak jsme jeli do Ameriky na veletrh CES a tam jsme viděli patra plná IoT systémů.
Chceme také zasazovat věci do souvislostí, aby děti pochopily, proč se měří CO2, proč se měří teplota a podobně.
Tehdy jsme si říkali, že na jedné straně je internet věcí, na druhé straně jsou lidé, kteří ho nemají, protože hotové výrobky jsou prostě hrozně drahé. A taky vyrábět hardware je těžší než software. Třeba už jen proto, že u hardwaru neexistuje, že chybu prohlásíte za přirozenou vlastnost.
Takže jste chtěli, aby BigClown byla taková vstupenka do světa internetu věcí?
Ve filmu Kulový blesk chce Ladislav Smoljak hostům nalít slivovici, a protože se chce ukázat, tak ta slivovice vyjede na vláčku. On tu slivovici mohl nalít, ale chtěl se pochlubit tím, co postavil sám. A stejná touha vedla k vytvoření BigClownu.
Alan Fabik
Spoluzakladatel startupu HARDWARIO. Na různých řídicích a obchodních pozicích působí přes 25 let, většinou ve společnostech vyrábějících zabezpečovací a komunikační systémy. Byl obchodním ředitelem JABLOTRON ALARMS a výkonným ředitelem JABLOTRON PROJECTS. V roce 2016 Jablotron opustil a založil HARDWARIO - startup, který vyvíjí "IoT stavebnici pro mejkry" BigClown, a pomáhá dalším firmám a organizacím s jejich IoT projekty.
My jsme si řekli, že by bylo fajn, kdyby si lidé mohli ty věci sami skládat. Je tu spousta lidí, kteří umí programovat, hromada kutilů. Tak jsme vymysleli stavebnici právě v tom stylu IKEA: dostanu rozložený přístroj a smontuju si ho sám.
Na koho tedy se stavebnicí cílíte? Na kutily?
Na děti od 12 let výš. A samozřejmě na školy. Ty zájem mají, ale naráží to na problémy. Učitelé jsou přepracovaní a nemají ani moc času se s těmito věcmi seznámit. Takže jsme si nechali akreditovat kurz internetu věcí pro učitele. Chceme také zasazovat věci do souvislostí, aby děti pochopily, proč se měří CO2, proč se měří teplota a podobně. No a na konci může být projekt, který si děti postaví samy.
foto: Flowee a archiv BigClown, zdroj: BigClown