Věra Jourová: Co je zakázané offline, musí být zakázané i online

V oblasti dezinformací a fake news řeší Evropská unie a Spojené státy stejné problémy. Rusko údajně vynakládá víc než jednu miliardu eur ročně na prokremelské sdělovací prostředky. A trollí farmu má v Petrohradě. Cíl? Proruský zájem.

„Když jsem slyšela Marka Zuckerberga říkat, jak během prezidentských voleb v USA ruské trollí farmy zneužívaly Facebook, myslela jsem na to, že tohle nechci zažít v Česku ani jinde v Evropě,“ říká Věra Jourová, evropská komisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví. Eurokomisařka byla i jednou z hlavních vystupujících na nedávné konferenci Dítě v síti, kterou pořádal magazín Flowee.

Evropská komise nedávno řekla, že Evropská unie potřebuje lepší detekci a kritiku dezinformací. Proč by podle vás měla řešit fake news právě Evropská komise?

My všichni, kteří pravidelně používáme sociální média, sledujeme mnoho videí, vidíme spoustu fotografií a čteme mnoho zpráv. A to většinou na našich telefonech. Často nemáme čas kontrolovat, odkud tyto informace pocházejí, a obávám se, že pokud máme důvěru v platformu, která tyto informace nabízí, jako je například Facebook, máme sklon důvěřovat i té zprávě.

Rozhodli jsme se, že tuto záležitost nebudeme regulovat, ale spíš budeme s online firmami pracovat.

Mnozí z nás si přitom neuvědomují, že až donedávna tyto platformy nenesly žádnou odpovědnost za jejich obsah. Tím vznikl prostor pro zneužití, například během amerických voleb, kde ruští trollové předstírali, že jsou americkými zpravodaji. Nebo nedávno během protestů žlutých vest v Paříži. Na Twitteru jsem viděla spoustu fotek násilí, ale některé z nich pocházely z úplně jiných protestů. Někdo chtěl udělat dojem, že je situace horší, než byla ve skutečnosti. Chceme, aby sociální média byla zkrátka transparentnější v tom, co reklama je a co není, odkud pochází a kdo ji zaplatil. A pokud zjistí, že se jedná o organizovanou akci z Ruska nebo odjinud, měla by sociální síť jednat.

Proč by to ale ta sociální média měla dělat? Bude je k tomu Evropská komise nějak nutit?

Prozatím je náš kodex dobrovolný. Online firmy nám hlásí, že se cítí být zodpovědné a že se chtějí samy zlepšit. Sociální média chtěla lidi propojit, aby spolu mohli konverzovat, navzájem si prohlížet fotky anebo sdílet společné zájmy, ne aby se stala nástrojem propagandy. Takže jsme se rozhodli, že tuto záležitost nebudeme regulovat, ale spíš budeme s těmito firmami pracovat. Tohle by mohlo přinést mnohem rychlejší a lepší výsledky než nějaká striktní legislativa. Také jsem při jednání v Evropské komisi byla velmi opatrná, protože samozřejmě chci, aby internet zůstal svobodný. Ale ta neodpovědnost za to, co se děje na online platformách, musí skončit.

Evropská komise představila Akční plán proti dezinformacím, sérii opatření pro ochranu evropských voleb před fake news. Myslíte, že to bude dostatečné?

Tento Akční plán není určen pouze pro volební období. Musíme mít na mysli, že je to poprvé, co se Evropská unie touto problematikou zabývá, a snaží se zodpovědět mnoho základních otázek. Kdo je za falešnými, organizovanými zprávami? Jak mohou různé vlády EU lépe spolupracovat na ochraně svých lidí? Co mohou dělat firmy? A jak se můžeme všichni nejlépe vyzbrojit při řešení tohoto problému? Sám o sobě samozřejmě tento Akční plán stačit nebude.

Samotné Rusko vynakládá víc než jednu miliardu eur ročně na prokremelské sdělovací prostředky a víme, že mají továrnu trollů v Petrohradě. Náš Akční plán zvýší rozpočet našeho týmu proti dezinformacím na pět milionů eur. Myšlenkou Akčního plánu je ukázat, že nejsme naivní a že můžeme být mnohem obtížnějším terčem. Nechceme vybudovat své vlastní továrny „antitrollů“. Chceme jen bojovat proti těm, kteří nás napadají.

Inspirovala se Evropská komise krokem, který před listopadovými volbami do amerického Kongresu udělaly Facebook, Twitter a další technologické giganty, když zveřejnily nástroje pro kontrolu transparentnosti reklamy?

V této záležitosti řeší Evropská unie a Spojené státy velmi podobné problémy. Proto bychom měli vzájemně sledovat, s jakými nápady a řešeními přichází druhá strana. Uvedené společnosti samy pociťovaly nutnost něco podniknout dřív, než se zákonodárci na obou stranách Atlantiku rozhodnou pro regulaci. Listopadové volby do Kongresu USA však ukázaly, že systémy těchto firem nejsou perfektní.

Já jsem pro úplnou transparentnost reklamy na internetu a politické reklamy obzvlášť.

Novinářům, kteří se vydávali za politiky, se stále jednoduše dařilo oklamat Facebook a agitovat pod falešnou identitou. Velké internetové firmy se tedy musí zlepšit. Je ale dobře, že už teď můžeme na každé facebookové stránce u reklam, které na ní zrovna běží, zkontrolovat, kdo je zadal. Jestli to byla Evropská komise, váš magazín Flowee nebo nějaká politická strana. Je to teprve začátek, ale já jsem pro úplnou transparentnost reklamy na internetu a politické reklamy obzvlášť. Volby mají být soubojem myšlenek a ne skrytých reklam placených ze špinavých peněz.

Dá se vůbec proti šíření dezinformací na internetu účinně bojovat, aniž bychom narušili svobodu internetu?

Dezinformace nejsou nic nového, nepřišly až s internetem. Nedávno jsem se třeba dívala na dokument o tom, jak sovětská tajná služba KGB šířila fámu, že AIDS vyvinula americká vláda. Mimo internetové prostředí máme však jistá pravidla. Média odpovídají za svůj obsah. Váš magazín prostě nemůže otisknout lež a pak se hájit stylem "já nic, já muzikant, to jen ten náš novinář...".

Tato základní pravidla nám v offline světě dovolují zachovávat všechny svobody, protože zvyšují naši důvěru. Na internetu je situace dost nekontrolovatelná, objevuje se tam dětská pornografie, teroristická propaganda a další věci, které jsou v reálném prostředí prostě a jednoduše nezákonné. Budu se zasazovat o to, aby internet byl svobodný, ale v žádném případě nesmí jít o prostor, kde neplatí zákony. Co je nedovolené ve světě offline, musí zůstat nedovolené i ve světě online.

Mě v tom Akčním plánu trochu děsí výzva společnostem provozujícím sociální média, aby od ledna do května poskytovaly komisi detailní měsíční hlášení s informacemi o tom, kdo koupil politickou reklamu, kdo je za fake news kampaněmi a kdo šíří dezinformace pomocí botů a trollích farem. Neleze to trochu už do té svobody internetu? A jak se dá dodržování takové výzvy vůbec kontrolovat? Je to zase čistě na dobrovolné bázi?

Především to je otázka transparentnosti. Společnosti provozující sociální média podnikly určité kroky k zajištění transparentnosti politické reklamy ještě předtím, než jsme Akční plán schválili. Prostě chceme zaručit, aby veřejnost byla o výsledcích těchto kroků informována. A nepokládám za přehnané požadovat, abychom my jako veřejnost věděli, jestli mluvíme s živou osobou, nebo s botem. Nebo jestli na Facebooku či Twitteru zrovna probíhá rozsáhlá kampaň organizovaná nebo financovaná cizí mocností.

Podle mého názoru by tajení těchto informací bylo zásahem do naší svobody. Většina mladších lidí si čte zprávy z internetu na telefonech. Myslím, že mají právo vědět, jestli někdo chce zneužít jejich důvěry. A jak správně podotýkáte, je to dobrovolný počin. Komise do něj nemůže nikoho nutit. Chceme především zjistit, jestli transparentnost v této podobě bude mít nějaký užitek, jaký je rozsah problému a jestli jsou nástroje, které tyto společnosti mají, účinné.

Není účinnějším způsobem boje proti dezinformacím práce na tom, aby byla společnost mediálně gramotnější? Vím, že je to běh na dlouhou trať, ale přijde mi to stále lepší způsob, než „kádrovat“ internet.

Mediální gramotnosti se náš plán také věnuje. Vyčleníme například finance na různé projekty a budeme spolupracovat jak s uvedenými společnostmi, tak s tradičními sdělovacími prostředky. Nesmíme zapomínat, že dezinformace se objevují i jinde, nejen na internetu. Skutečně si myslím, že akční plán je velmi jemná pobídka. Jednoduše se v něm požaduje, aby bohaté firmy s velkou mocí nesly větší odpovědnost za to, co se odehrává na jejich platformách.

Jsem přesvědčená, že celá situace se dá řešit i jinak než regulací, nebo, jak říkáte, „kádrováním“ internetu.

Když jsem slyšela Marka Zuckerberga vysvětlovat, jak během prezidentských voleb v USA ruské trollí farmy využívaly a zneužívaly Facebook, myslela jsem na to, že tohle nechci zažít ani v České republice, ani jinde v Evropě. Také mluvil o závodu v digitálním zbrojení a myslím, že v tom měl pravdu. Prostě bychom neměli být naivní.

Reklama

Zároveň jsem přesvědčená, že celá situace se dá řešit i jinak než regulací, nebo, jak říkáte, „kádrováním“ internetu. Pracujeme s internetovými společnostmi na dobrovolném základě, daří se nám lépe porozumět tomu, jak se naši nepřátelé pokoušejí zneužívat našich svobod, a investujeme do osvěty. Myslím, že je to dobrý začátek.

foto: Tomáš Železný, zdroj: Konference Dítě v síti