Než si nad čtením základního sdělení výzkumu, který vypovídá o významu padáků, začnete ťukat na čelo, je třeba se seznámit s celým pozadím jednoho nesmírně zajímavého příběhu z vědeckého prostředí. Standardem pro lékařský výzkum je obvyklý přístup, kdy je něco testováno na skupině dobrovolníků a druhá skupina například daný lék nebo pomůcku nepoužívá. Ze srovnání výsledků obou skupin je pak možné vyvozovat závěry...
Z nějakého důvodu ovšem padáky tímto způsobem lékařsky zatím testovány nebyly. Lékaři často používají právě příklad padáku, když tvrdí, že nepotřebují studovat něco, o čem vědí, že funguje. To dává smysl. Na co dávat jedné skupině v letadle padák a druhé ne, když si myslíme, že víme, jak to všechno dopadne, že.
Jak sehnat dobrovolníky
Kardiolog Robert Yeh, docent lékařské fakulty na Harvardu a ošetřující lékař v Beth Israel Deaconess Medical Center, dostal podivný nápad. Pokusil se s kolegy na „padákový výzkum“ podívat z jiné, docela praktické strany. Chtěli tak zabojovat proti nástrahám výzkumných zkratek a zjednodušení. Při cestách letadlem proto začali na studii pracovat. Jejich studijním materiálem se přitom stali náhodní spolucestující.
Teď možná přišel ten pravý čas prozradit jeden důležitý detail – skok měřil asi dvě stopy (tedy půl metru).
Ptali se jich na docela zákeřné věci: Byli byste ochotni zúčastnit se studie, ve které byste měli padesátiprocentní šanci vyskočit z tohoto letadla s padákem nebo bez padáku? Jen málo lidí na tuto otázku odpovědělo jednoznačně ano a i ty výzkumníci z experimentu vyloučili kvůli pochybnostem o jejich duševním zdraví. Větší úspěch s náborem měli ale vědci mezi svými kolegy a přáteli na jiných univerzitách, nakonec se podařilo sehnat 23 dobrovolníků. Ti souhlasili, že dostanou náhodně buď padák, nebo prázdný batoh, a budou skákat z dvojplošníku na ostrově Martha's Vineyard v Massachusetts nebo z vrtulníku v Michiganu.
Jak se dělá výzkum
Spoléhat se na dvě místa a pouze dva druhy letadel znamenaly pro výzkumníky docela úzký vzorek. Zajímavé je, že fotky z experimentů ukázaly, že se dobrovolníci cestou na zem usmívali a vypadali šťastně. Teď možná přišel ten pravý čas prozradit jeden důležitý detail – skok měřil asi dvě stopy (tedy půl metru), letadlo a vrtulník byly totiž celou dobu zaparkované na zemi. Nikdo se nezranil, žádné překvapení. Experiment ale ukázal, že padák nenabízí větší ochranu než prázdný batoh.
Vědci prý často čtou pouze konec, tedy výsledek studie, a pak vyvozují své vlastní závěry, které jsou daleko rozsáhlejší a neodůvodněné skutečnými zjištěními.
Přijde vám tenhle příběh nesmyslný a zbytečný? Má prostě demonstrovat jen to, co se děje v každodenním (a nejen) lékařském výzkumu. Vědci si to dělají snadné, výzkumy mají očekávané výsledky, jsou vybíráni vzoroví pacienti a vzorové okolnosti. Tato na první pohled nesmyslná studie měla prostě ukázat extrémním způsobem podmínky, jež ve výzkumu panují.
Výukový materiál
Výsledky studie byly publikovány v tradičně odlehčeném vánočním vydání lékařského časopisu BMJ. Doktor Yeh studii popsal jako nápodobu výzkumu s důrazem na potřebu správné interpretace lékařských studií. Vědci prý často čtou pouze konec, tedy výsledek studie, a pak vyvozují své vlastní závěry, které jsou daleko rozsáhlejší a neodůvodněné skutečnými zjištěními. A to je prý skutečný problém vědy.
Reklama
„Vím, že lidé se často nedívají dostatečně podrobně na to, co se zkoumá, aby pak mohli interpretovat výsledky studie,“ říká Cecile Janssensová, profesorka epidemiologie na Emory University. Zobecňování nelze použít vždy, například u experimentu s padáky je třeba uvést, že platí jen tehdy, když je inkriminovaná výška do pár desítek centimetrů. Studii hodlá svým studentům předložit s vážnou tváří a slibuje si od toho, že je zasvětí do důležitosti vědecké metodologie. Kardiolog Robert Yeh je každopádně nadšený, že se mu podařilo kolegy vědce a snad i laickou veřejnost pobavit. Svou studii se pokusil podstrčit do seriózního registru na Srí Lance. Naštěstí byl odmítnut.
foto: Shutterstock, zdroj: NPR.org
