Od poloviny loňského listopadu zaplavují protesty Mouvement des gilets jaunes, tedy takzvaných žlutých vest, velká francouzská města. Demonstrace přerostly ve stavění barikád, ničení a rabování. Podobné akce u nás jsou daleko klidnější. Ale i my si zanedlouho připomeneme padesáté výročí poněkud bujarých oslav vítězství československých hokejistů nad těmi sovětskými, které vyvrcholily vyprovokovaným útokem na kancelář letecké společnosti Aeroflot na Václavském náměstí.
Co vede skupinu lidí, kteří by se jako jednotlivci zřejmě nikdy takto násilně nechovali, k tomu, aby rozbíjeli výlohy, převraceli či zapalovali auta a hlavně – lze přerodu poklidné demonstrace ve skupinové násilí nějak zabránit? Co je tím klíčovým okamžikem, v němž se všechno zvrtne? To nyní nově zkoumají drony a výkonné počítače.
Rozum a nadhled stranou
Dav je vlastně v počátku neorganizovaným seskupením jedinců, kteří společně prožívají podobné emoce, jež jsou vyvolány stejně vnímanými podněty. U jednotlivců se však v davu začíná potlačovat jedinečnost, individualita a navíc se konkrétně určitelná individua stávají anonymními součástkami celku. Společně sdílené emoce ovládnou vůli a jedinec se oprošťuje od pocitu zodpovědnosti, nebrzdí ho nějaké společenské normy nebo etika.
Chování se tak zjednodušuje, stává se primitivnějším, rozum a nadhled jsou odsunuty na vedlejší kolej. Jsou pochopitelně jedinci, kteří takovou situaci znají, dokážou se s ní vypořádat, a dokonce z ní těžit, ovšem normálnímu člověku v takovéto situaci chybí zkušenost, a tudíž i vzorec chování.
Abychom mohli zabránit násilí davu, které je častým doprovodným jevem výrazového či agresivního davu, musíme nastupující příznaky rozeznat v reálném čase.
I kdyby ho však měl, emoce prostě převládnou a jedinec tímto stavem frustrovaný začne projevovat agresivitu. Dav může vzniknout z plánovaného shromáždění, ale většinou se utvoří nečekaně na základě podnětů, které vedou k hromadným projevům emocí. Dav také nemá definici například podle počtu jedinců, kteří ho tvoří. Tím určujícím je mimo jiné takzvané hromadné chování.
Změna hodnotového systému
Psychologické projevy davu a dopad jeho jednání na psychiku i žebříček etických a morálních hodnot jedince je už dlouho předmětem bádání a rozborů, ovšem bez nějakého podstatnějšího výsledku. Úspěch nepřichází kvůli množství vstupních informací.
Nicméně studie popisují dav jako dav výrazový v případě manifestací a demonstrací v zásadě pokojného charakteru, dav unikající, zachvácený panikou v případě nějaké katastrofy, jako je třeba požár, dav získávající, v nějž se může proměnit třeba dav výrazový, jenž začne například rabovat obchody, a konečně dav agresivní, jenž v zásadě bezmyšlenkovitě ničí nebo i zabíjí.
Jde o rychlost
Výzkum davu a hromadného chování je metodologicky velmi náročný a většinou se uskutečňuje až ex post pozorováním a analýzou získaných videozáznamů, fotografií či dotazováním (ba i přímo výslechy) účastníků. Získávání poznatků se soustřeďuje na velikost a tvar davu, jeho vnitřní strukturu, jak se pohybuje a zda jsou jeho okraje propustné (jestli z něj lidé mohou odcházet a naopak do něj přicházet), jak se v něm šíří informace, jeho proměnlivost a popudlivost i v neposlední řadě jeho sugestibilitu.
Základem je umělá inteligence, která dokáže rozpoznat, kdy už dochází k násilnému chování.
Abychom však mohli zabránit násilí davu, které je častým doprovodným jevem výrazového či agresivního davu, musíme nastupující příznaky rozeznat v reálném čase. Výzkumníci Amarjot Singh, Devendra Patil a S. N. Omkar zkusili využít dronů k rozpoznání jedinců, kteří se v davu jako první dopouštějí násilí. Jejich práce má název „Eye in the Sky: Real-time Drone Surveillance System (DSS) for Violent Individuals Identification using ScatterNet Hybrid Deep Learning Network“, tedy něco jako „Systém sledování v reálném čase pro identifikaci násilníků pomocí sítě ScatterNet Hybrid Deep Learning Network“.
Zatím to stačí na deset lidí
Násilí je a bude problém, pokud se zjitří emoce uskupení s různými názory, tento systém by ho měl pomoci odhalit i tam, kde nejsou k dispozici pevné kamery. Základem je umělá inteligence, která dokáže rozpoznat, kdy už dochází k násilnému chování. Detekce násilí funguje i tam, kde se vyskytuje velký počet lidí, tedy dejme tomu náš dav. Dron s kamerou navíc může kroužit kolem davu lidí a záběry z různých úhlů minimalizují falešnou detekci.
Počítač dokáže analyzovat obraz rychleji než člověk, který je na psychologii davu cvičený. Rozloží si lidské tělo i jeho končetiny na jednotlivé body a díky tomu dovede rozeznat například pěstní souboje, kopání, bodání, či dokonce střelbu. S vyšším počtem jednotlivců v davu přesnost detekce klesá, ale ve skupině deseti lidí systém rozezná pět základních typů násilí téměř s pětadevadesátiprocentní úspěšností. Musíme si uvědomit, že celý program byl představen teprve před několika měsíci a jeho vývoj je tedy na počátku. Jeho přesnost se bude zvyšovat, ale už dnes je prospěšný tím, že dokáže sledovat i rychle se pohybující dav a bezpečnostní složky dostávají velice rychle relevantní informace.
Využít, ale nezneužít
Jestliže budeme moci v budoucnu tento systém využít spolu s těmi stávajícími, budeme moct násilí nejen včas odhalit, ale jeho původce i identifikovat. Kamerové systémy, na něž jsou napojeny počítače, už dávno dokážou určit jednotlivce podle jeho tváře. Čínská společnost Watrix už dokonce vyvinula rozpoznání osob podle chůze a nainstalovala jej pro potřeby policie v Pekingu a Šanghaji.
Reklama
Nyní půjde o to, aby se to, co má sloužit bezpečnosti ve městech, nestalo nástrojem pronásledování jednotlivce. Že se to snadno může stát, dokládá i zájem čínských bezpečnostních složek o systém společnosti Watrix pro provincii Xinjang, kde žijí především členové pronásledované etnické menšiny Ujgurů.
foto: Shutterstock a Profimedia, zdroj: TechXplore