Všem hejtrům vlastně moc děkuju, vzkazuje Dominika Myslivcová

Dominiku Myslivcovou znají hltači sociálních sítí jako „růžovou blondýnu“, hvězdu Instagramu a známou blogerku a youtuberku. Osobně jsem ji měla možnost potkat během kampaně Den offline, ke které se (po lehkém nátlaku) přidala. Už tehdy říkala, že je na mobilu dost závislá, ale nakonec výzvu přijala a jednodenní digitální detox zvládla.

Rozhovor, který jsme spolu vedly, probíhal v pražské Kavárně, co hledá jméno. Dominika přišla celá růžová, a to včetně nálady. Po chvíli povídání se sympatickou blondýnkou mi přišlo, že vedle mě sedí úplně normální holka, která má své cíle a jde si za nimi. A že ta růžová je jen jakýsi převlek, který sundá ve chvíli, když člověku začne víc důvěřovat.

Zahrajeme si takovou hru. Kdybys byla tanec, zvíře, země světa, co by sis vybrala a proč?

Kdybych byla tanec, tak rozhodně twerk nebo hip hop. Mně se líbí ta hudba i styl. Dřív jsem závodně tančila disco, show dance a hip hop. A musím přiznat, že hip hop mě vždycky bavil nejvíc. Osm let jsem se profesionálně věnovala tanci a jsem dokonce i mistr světa a mistr Evropy.

Sice ráda cestuji, miluji poznávání nových kultur, ale nejradši jsem stejně doma.

Co se týče zvířete, tak bych se vtělila do čivavy. Mám ji doma, je strašně roztomilá, veselá, přátelská… Přesně jako já. Navíc ji oblékám do růžového. A kdybych si měla vybrat zemi světa, tak si vyberu Česko. Sice ráda cestuji, miluji poznávání nových kultur, ale nejradši jsem stejně doma. Z cizích zemí jsem si pak nejvíce zamilovala Maledivy, kde jsem byla na dovolené. Všem to místo doporučuju, nic krásnějšího jsem neviděla.

Kdyby přestaly existovat sociální sítě nebo internet vůbec, co bys dělala?

Na sociální sítě jsem dost zvyklá. Vydělávají mi. Trávím na nich opravdu spoustu času. Osm hodin, možná víc. Špatný pocit z toho ale nemám, protože sociální sítě jsou moje práce. A kdyby nebyly, tak bych měla spoustu volného času a pravděpodobně bych si hledala práci v televizi nebo v časopise.

Je ti 24 let. Kde se Dominika Myslivcová vidí za 10 let?

Myslím si, že ve 34 letech je ten správný čas mít po boku milujícího manžela či partnera a mít alespoň jedno dítě.

A co práce? Chtěla bys pokračovat na YouTube a Instagramu?

Určitě mám v plánu se sociálními sítěmi nadále živit. Naplňuje mě to. Dokud to lidi bude bavit, tak v tom budu pokračovat. A taky záleží i na mně. Kdoví, zda mě to za deset let bude ještě bavit. Teď jsem ve stadiu, že bych to dělala klidně i do šedesáti.

Co dalšího tě kromě sociálních sítí zaměstnává?

Zpívám a snažím se prorazit ve filmu. Taky dělám různé reklamy a organizuji soutěž pro malé holčičky Miss Princess…

Když jsme se poprvé viděly a já tě fotila pro akci Den offline, měla jsi namířeno na premiéru Po čem muži touží, kde sis i zahrála jednu z vedlejších rolí. Přišla od té doby další nabídka na roli ve filmu?

Ano, přišla. A já doufám, že to všechno klapne a vy mě brzy budete moci vidět v dalším filmu.

Některé mé vystupování v různých rozhovorech nebo v bulváru není autentické. Není všechno tak, jak to vypadá.

Ještě nemůžu prozradit, o jaký film se jedná. Můžu jen říct, že půjde o českou komedii. A podle scénáře to bude úplná pecka...

Jaká bys byla, kdybys sundala „svůj růžový převlek“?

Kdybych sundala svůj růžový převlek, tak bych byla Dominika, která na sobě nemá nic růžového, a bylo by to mé pravé já.

Růžová je tedy jen role?

Přiznávám, že některé mé vystupování v různých rozhovorech nebo v bulváru není autentické. Není všechno tak, jak to vypadá. Myslím si, že každý člověk v showbyznysu má svou určitou roli. A já jsem si svou roli vytvořila ve svých patnácti letech. Netvrdím, že lidi tady tahám za nos a je ze mě někdo jiný, ale některé věci, které jsem udělala, nejsou prostě tak, jak vypadají.

Dostala ses někdy v téhle „roli“ do fáze, že sis řekla a dost, končím s YouTube, končím se vším?

Pár takových chvilek jsem měla, ale nakonec jsem to vždycky rozdýchala a šla dál. Bohužel tu jsou a vždycky byli lidé, co člověku nebudou přát úspěchy a radši ho budou pomlouvat a psát urážející zprávy. Takoví lidé jsou podle mě nešťastní hlavně sami ze sebe.

Zrovna nedávno jsem přemýšlela, že bych měla trochu zvolnit a věnovat se víc rodině. 

Ti šťastní a vyrovnaní  nemají potřebu psát nehezké komentáře lidem, které neznají. Už jsem ale ve fázi, kdy jsou pro mě tihle lidé jakýmsi hnacím motorem, abych byla ještě lepší. A já vlastně všem antifanouškům a hejtrům moc děkuju, protože kdyby nebyli, tak já nejsem tam, kde jsem teď.

Kolik ti bylo, když jsi založila svůj první blog?

Bylo mi jedenáct. Internet teprve začínal. Instagram ani Facebook ještě neexistovaly. Youtube byl, ale nepamatuju si, že by existovali youtubeři. Tenkrát jsem brouzdala na internetu a přišla jsem na adresu Blog.cz. Dost mě to zaujalo, protože jsem byla odjakživa kreativní. Založila jsem si tedy blog, udělala jsem ho celý růžový, začala uveřejňovat svoje příspěvky, fotky, později jsem tam měla i poradnu, fotoromány... A myslím, že díky této blbé registraci vznikla Dominika Myslivcová, jak ji každý zná.

A co na to rodiče, když jsi tak mladá začala s blogem a natáčením?

Mamka mě vždycky podporovala. Je to moje nejlepší kámoška. Bavím se s ní úplně o všem. Vždycky za mnou stála, a když jsem na blogu dostala první negativní komentáře, podpořila mě. Taťka byl ze začátku vůči blogu skeptický. Už se to ale změnilo. Viděl, že mě to naplňuje, a taky mi fandí. Oba dva jsou na mě hrdí.

Jak vůbec vypadá tvůj všední den? Jaká je tvá hlavní náplň práce?

Určitě Instagram. Trávím tam spoustu času a momentálně mi vydělává nejvíc. Většinou mám schůzky, focení či natáčení. A strašně ráda sportuju, takže když stíhám, tak si zajdu do fitka nebo si jdu zaběhat. Během dne pak musí proběhnout kávička s kámoškami – to je pro mě nejlepší terapie. Další super terapie jsou pak nákupy. Strašně ráda nakupuju.

Ze sociálních sítí je vidět, že se hodně zaměřuješ na materiální svět. Co si myslíš o tom duchovním?

Máš určitě pravdu, že se hodně zaměřuju na materiální svět. Je to tím, v jaké době žiju a v jaké společnosti žiju – ono se to hodně vyžaduje. Myslím ale, že když lidi přestanou řešit tolik materiálno a začnou víc vnímat svět duchovní, tak budou mnohem šťastnější.

Budou volnější a nebudou je tolik tížit jejich problémy. Je to určitě osvobozující. Dneska je všude strašná rivalita. Lidi se snaží materiálnem dokázat, že jsou něco víc. A to je samozřejmě špatně… Věřím, že je něco mezi nebem a zemí. Nemám tím na mysli, že věřím v boha, ale vím, že „něco“ je.

Sama říkáš, že se zaměřuješ na materiální svět. Žiješ ve světě technologií. Jsou chvíle, kdy vyrazíš někam nenamalovaná v teplákovce?

Samozřejmě! Tohle fakt miluju. Úplně mi to pročistí hlavu. Vypnu telefon a vyrazím někam s lidmi, které mám ráda. Příroda, chvilky strávené s přáteli… To je nejvíc. Někdy mě zamrzí, že jsem pořád jen ve víru velkoměsta. Moje rodina pochází z Ostravy. Čas strávený s rodiči a ségrou je pro mě stále vzácnější. Zrovna nedávno jsem přemýšlela, že bych měla trochu zvolnit a věnovat se víc rodině.

Jak dlouho žiješ v Praze?

Už tři roky. Ze začátku, když jsem se přestěhovala z Ostravy do Prahy, to byl pro mě záhul. Ostrava byla klidná, den mi tam přišel strašně dlouhý. Ale když jsem se přestěhovala do Prahy, tak jsem první půlrok měla pocit, že je den strašně krátký. Když jsem někam jela, nonstop jsem stála v koloně, i hodinu dvě denně. Pak do toho schůzka za schůzkou, focení...

Naprosto šťastná budu ve chvíli, kdy k sobě najdu partnera, který ke mně stoprocentně padne.

V té době mi přišlo, že se pořád za něčím honím. A občas takový pocity přijdou i teď. Moje kariéra mě sice naplňuje, ale zas se to nesmí přehánět. To je také mé předsevzetí do roku 2019 – uberu v pracovním nasazení a častěji budu jezdit domů. Navíc ségra teď porodila dvojčátka, takže se budu více věnovat i jim.

Našla jsi v Praze štěstí?

U mě je to komplikovaný. Beru to tak, že naprosto šťastná budu ve chvíli, kdy k sobě najdu partnera, který ke mně stoprocentně padne. A asi to bude v době, až budu mít dítě. Rodina je pro mě nejvíc. Kariéra je sice fajn, ale když nemáš rodinu a milujícího partnera, tak nemáš v podstatě nic…

Reklama

Často od jiných slyším „ty seš bohatá, ty máš štěstí“. Já jsem odmalička vždycky chtěla být bohatá a mít se dobře. Nic ale není zadarmo. Zas nechci být otrok práce. Dřív jsem si myslela, že peníze jsou v životě skoro to nejdůležitější. Teď už si to ale vážně nemyslím.

Cítíš nějakou zodpovědnost za obsah, který sdílíš se sledujícími na svých sociálních sítích?

Zodpovědnost určitě cítím k mladším slečnám, které mě sledují. Nemůžu tam dávat úplně všechno. Obsah si vybírám. Někdy je to kontroverzní, ale snažím se to nepřehánět. Přidávám fotky v plavkách nebo se občas na mém Instagramu objeví nějaká lehčí fotka v podprsence, ale podle mě je to všechno v mezích. Dneska, když otevřeš internet, zapneš televizi, Instagram či Facebook, tak všude na tebe kolikrát vyběhnout fotky, které by děti neměly vidět. Pak už je to ovšem na rodičích, zda to dítěti dovolí.

foto: Instagram a Profimedia, zdroj: Dominika Myslivcová