Ve světě velkého byznysu se rozmohl podivný jev. Zaměstnanci korporací se mění v duchy. Nereagují, nejsou vidět ani slyšet. A beze slova mizí. Zaměstnavatelé, kteří ještě před nedávnem libovolně propouštěli a přijímali podle toho, jak se jim to hodilo, se probouzí do noční můry. Ta je podle konzultanta, jenž se zaměřuje na emoční inteligenci, výsledkem jejich několikaletého chování.
Deník Washington Post a další média před nedávnem zveřejnily znepokojující sdělení. Mnoha firmám zaměstnanci doslova a beze slova mizí. Důkazem jsou jedinci, kteří jednoho dne nepřijdou do práce a se zaměstnavatelem naprosto přestanou komunikovat.
Jak vypadá duch
Dalším příkladem je kandidát na práci, který souhlasí s pohovorem, ale nikdy se na něm neukáže. Nebo už i přijme práci, ale nikdy do ní nepřijde. Takové chování ale nevykazují pouze zájemci o zaměstnání. Společnosti stále více informují o příbězích zaměstnanců, kteří svou práci opustí bez jakékoliv zprávy a nikdy se nevrátí. Žádná výpověď, žádné oficiální oznámení, email, telefonát nebo alespoň esemeska. Najednou zmizí.
Pokud nejsou lidé v zaměstnání spokojení nebo pokud se jim naskytne příležitost si polepšit, mohou téměř beztrestně a téměř okamžitě staré místo vyměnit za nové.
Justin Bariso, autor knihy EQ Applied a profesionální konzultant zabývající se emoční inteligencí, na serveru Inc. uvažuje o několika příčinách. Šéfové si podle něho primárně uvědomují, že takové chování začali kandidáti vykazovat až poté, co byli třeba několikrát odmítnuti. Najednou jsou přijati a neobjeví se. Proč?
Moc možností škodí
Bariso upozorňuje na skutečnost, že míra nezaměstnanosti je dnes výrazně nižší než v posledních dvou desetiletích. V poněkud otevřenějších pracovních místech, jako je třeba IT pracovník, mají zaměstnanci navíc oproti nezaměstnaným jednu velkou výhodu – pokud nejsou ve stávajícím zaměstnání spokojení nebo pokud se jim naskytne příležitost si polepšit, mohou téměř beztrestně a téměř okamžitě staré místo vyměnit za nové.
Mnozí se zkrátka domnívají, že není potřeba absolvovat nepříjemný rozhovor s manažerem nebo personalistou, a tak pokud mohou, rádi se mu vyhnou.
V takovém jednání se podle Barisa jednoznačně projevuje vliv moderních technologií na komunikační styl mladších generací. Sociální média a aplikace pro zasílání zpráv mění charakter vztahů. Ty se sice vyvinou výrazně rychleji, kvůli nedostatku osobního kontaktu a konverzace ale často nemají hloubku. Jednoduše řečeno, mnozí se zkrátka domnívají, že není potřeba absolvovat nepříjemný rozhovor s manažerem nebo personalistou, a tak pokud mohou, rádi se mu vyhnou. Nevidí v tom nic špatného. Jde o mentalitu, která se mění pod tlakem sociálních médií.
Pomsta za vyhazovy
Situace podle Barisa ale rozhodně není jednostranná. Tvrdí, že se víceméně není čemu divit a že společnosti čili zaměstnavatelé jednoduše tak dlouho chodili se džbánem pro vodu, až se zaměstnanci utrhli. A nyní jsou zaměstnavatelé nuceni ochutnat vlastní medicínu a vypít pohár hořkého moku až do dna.
Reklama
„Pracovali jste někdy ve společnosti, kde se management ze dne na den rozhodl propustit 30 procent pracovní síly? V pátek odpoledne se zaměstnanci dozvědí, že v pondělí nemusí chodit,“ píše Bariso. To je podle něho jeden z mnoha případů, kdy společnosti z věrných zaměstnanců duchy samy vytvořily. Jenže teď se mince obrátila. Co společnostem zbývá? Čekat. A projevit empatii, úctu, pokoru a vděčnost. Alespoň to radí Jose Bariso.
foto: Shutterstock, zdroj: Washington Post
