Trutnovské Bojiště se na konci prázdnin opět rozezní rockovou hudbou. Festival s názvem Artukus potrvá od čtvrtka až do neděle.
„Kromě nabitého hudebního lineupu budeme mít divadelní program, kreativní zónu, art instalace, projekce, třináct workshopů, kde si lidé budou moct vyzkoušet všechno od tetování až po výrobu dřeva, budou tam třeba i světelné instalace,“ říká Roman Dorňák, hlavní osobnost Artukusu. „Chceme celý areál rozzářit, aby byl živý a aby si tam opravdu každý, a to nemyslím jako frázi, dokázal něco najít.“
Na Bojišti se jezdí hlavně kvůli atmosféře, areál má své nenapodobitelné kouzlo... budou nějaké zásadní změny?
Hlavní amfiteátr samozřejmě stojí tam kde stál, stejně tak vedlejší pódia a taneční stan. Hlavní budovu, která je po levé straně u vchodu, jsme spravili a vymalovali, bude tam divadelní scéna, slam poetry, exhibice… Parková zóna, kde byly hlavně stánky, se změní na kreativní zónu. A máte pravdu, že Bojiště má své kouzlo...
Vzali jsme si do pronájmu celý areál, a už se nám ozývají pořadatelé dalších festivalů, kteří chtějí také na Bojišti něco dělat.
Co trutnovská klasika?
Z úcty a respektu jsme do lineupu zařadili klasická trutnovská jména, zahrají například Jiří Schmitzer, Michal Ambrož & Hudba Praha nebo Mňága a Žďorp...Bojiště si to zaslouží. Postupně chceme získat zpět pozornost festivalové části republiky a snad se to i daří.
Na festival přijede zřejmě spousta lidí, kteří do Trutnova byli zvyklí dlouhá léta jezdit. A budou mít asi i určitá očekávání. Naplníte je?
Sami jsme zvědaví. Ale já myslím, že jo. Já osobně jsem na Trutnov jezdil taky roky rád, moje žena je rodačka z Trutnova. Celé to vlastně děláme spolu, všichni máme k místu docela intenzívní vztah, včetně jejího táty, který na bývalém trutnovském festivalu dělal šéfa staveb.
Chceme odsunout bokem politizaci. Doba se polarizuje a u našeho festivalu jde spíš o tvorbu, o dialog.
Jsme hodně liberální a myšlenky, které trutnovský festival reprezentoval, jsou nám blízké. Na druhé straně jsme jiná generace, já jsem ročník 1981, žena 1985. Nejsme staronový festival ani nový Trutnoff. Současná témata už jsou jinde, a festival to má reflektovat. Také hudba nebude vázána na generaci našich rodičů… chceme žánrově pestrý festival, kde se budou prezentovat věci s názorem. Ale lidé si to mezi řádky najdou snad sami. Chceme také odsunout bokem nějakou politizaci. Doba se polarizuje a u našeho festivalu jde spíš o tvorbu, o dialog. Snažíme se, aby lidé nebyli jen pasívními diváky, ale aby se účastnili workshopů, art instalací… Zároveň ale nechceme, aby to byla akademická záležitost, kde si děti vyrábějí hrníčky, a táta pije pivo.
Jaké další aktivity na Bojišti podnikáte?
Máme smlouvu na deset let s tím, že areál pronajímáme třetím stranám. To je vlastně podmínka, za které fungovalo i mnoho minulých nájemců za těch posledních dvacet let. Festival není ale jediná naše aktivita, rozjeli jsme letní kino z původních pětatřicetimilimetrových promítaček. V červnu jsme dělali festival Kávy a jazzu, to byl trochu jiný formát, takový klidnější festival.
Jste v kontaktu s pořadatelem bývalého festivalu Martinem Věchetem?
Já jsem shodou okolností čtyři roky pro festival v minulosti pracoval, měli jsme na starosti kapely a catering. S Martinem se samozřejmě známe, on i Eva Navrátilová, která festival v posledních letech organizovala, mají své důvody, proč to tady nechtějí dělat. Jednalo se hlavně o pozemky a areály, které sloužily pro vedlejší scénu a pro kemp. Ty pozemky jsou v insolvenci, ovšem jsou v ní už deset let. Už když se vědělo, že budeme novými nájemci, tak jsme se s nimi setkali, pořád máme přátelské vztahy.
Roman Dorňák (Romaano)
Pořadatel festivalu Artukus. Impresário, organizátor, lyžař a freerider, skaut, milovník hor a přírody, cestovatel, amatérský antropolog, avanturista, multiotec a muž multimatky. Pochází z Brna, studoval v Hradci Králové transkulturní komunikaci, pracoval jako barman, průvodce, provozní hotelu, řidič sanitky, manažer restaurace a instruktor lyžování a vodní turistiky. Žil v mnoha zemích světa pro svou touhu žít jinak, objevovat a učit se.
Festival bude probíhat ve stejný termín jako ty poslední, které v Trutnově byly. To je záměr?
Je to pragmatické rozhodnutí. Chceme přežít déle než jeden ročník a lidé sem jsou zvyklí jezdit.
Na co vy se osobně nejvíc těšíte?
Já doufám, že to bude dostatečně velké a takové, aby lidé dokázali ocenit ten program jako celek. Hudební lineup jsme skládali od loňského podzimu, a pokud bych měl nahodit to, na co se konkrétně těším, tak to budou asi The Valentines, to je indie pop rock z Hradce, velice mladí kluci, hrozně fajn. Baestien, Tomáš Palucha, Povodí Ohře – to jsou věci, které teď docela vylétly. Tyhle kapely se snažíme dávat do hlavních časů mezi headlinery. Taky třeba Noisy Pots, kteří na velké scéně ještě prostor nedostali. A mimo to třeba Kalle, samozřejmě ty mám strašně rád. To je moje srdcovka.
A co se týče divadel, Činoherní studio Ústí nad Labem bude mít v neděli v amfiteátru venkovní představení. Ticho po pěšině se to jmenuje, bude to asi derniéra, poslední představení vůbec. To je velice zajímavý divadelní kus. Takže i na tohle se těším.
Co byste rád návštěvníkům vzkázal?
Aby byli trošku trpěliví. Je to přece jenom první ročník. Aby byli tvořiví, aby se nebáli k těm věcem přistoupit a zkusit si je. Bude toho spousta, mimochodem prvních tisíc návštěvníků dostane u vchodu fixu a můžou nám to tady pomoct vyzdobit. Aby se nebáli vzít si tenhle festival trošku za svůj, aby měli pohodu. Chceme přece, aby každý byl tak trošku kreativní a každý k tomu artu trochu přispěl – proto vlastně „Artu kus“.
Reklama
foto: Archiv Artukus a Pavel Hrabina, zdroj: Artukus