Zakladatel Pirátské strany: Hájíme soukromí i právo na informace, lidi do vlády máme

V roce 2009 založil Pirátskou stranu, v roce 2012 se z politiky stáhl. Narodilo se mu druhé dítě, měl rozjetou fungující firmu, stavěl dům a prý už toho bylo moc. „Měl jsem pocit, že už jsou to kluci schopni vést beze mě,“ říká Jiří Kadeřávek, se kterým jsme se sešli v jeho rodném Brně, kde vlastně strana i vznikla.

„Sem tam jsem zašel na schůzi krajského sdružení, občas na demonstrace – prostě jsem o sobě dával vědět, že jsem neumřel, ale programově jsem si dával odstup. Zároveň jsem se všemi udržoval kontakt, nikdy jsem z toho nevypadl úplně.“ Stress a napětí se začalo podepisovat na zdraví, tak si dal prostě pauzu.

„Vřele to doporučuju, občas by to měl udělat každý. Občas si dát opravdu oraz, není vůbec od věci.“ Jak si podle zakladatele strany dneska Piráti vedou? Co říká jejich působení a má strana lidi na vládní angažmá? A co říká jejím vnitřním bojům? Nejsou už Piráti náhodou standardní stranou?

Vy jste se ale pak do politiky vrátil. Kdy přišel ten pocit „strana mě zase potřebuje“?

Někdy v roce 2017. Pauza trvala pět let.

A jaké jsou dneska ve straně vaše ambice? Budete kandidovat na nějakou stranickou funkci?

Ještě nevím. Nejsem si jistý, že se chci vracet do celostátní vnitrostranické politiky. Spíš se přikláním k tomu, že budu více aktivní tady v Jihomoravském kraji. Nechci tu ceremoniální roli otce zakladatele úplně obětovat na oltář politickým střetům. Rozhodnu se podle toho, v jaké situaci bude strana v lednu, kdy se volí funkcionáři.

Celostátní fórum Pirátů nedávno hlasovalo o odvolání místopředsedy Jakuba Michálka. Ten to nakonec ustál, když 48 procent členů hlasovalo proti jeho odvolání, 38 procent bylo pro. Jak si má veřejnost výsledky interpretovat?

Já nechci lidem říkat, jak to mají vnímat, to je na každém, jak si to přebere. Podle mého zvítězil zdravý rozum. My jsme si vždycky říkali, že se budeme v politice chovat racionálně, a já bych byl rád, kdyby jakékoliv další pokusy o něco obdobného byly činěny s trošičku větším odstupem, aby prostě ti, kdo odvolání nebo podobný kontroverzní podnět navrhují, nejednali pod tíhou momentálních emocí. Co se Jakubova odvolání týče, oni tu věc postavili velice ultimativně. Vyvolali vlnu a ta má tu vlastnost, že vás buď vynese nahoru, nebo vás smete.

Úspěšné organizace potřebujou ve svém čele lidi, kteří dokážou danou organizací vést – a to Jakub dokáže, vede Piráty úspěšně.

Já nechci zlehčovat, že se Jakub chová někdy příliš tvrdě. Často jsem s ním jednal a on opravdu není příliš empatický. Chápu, že z toho lidé nemusí mít dobrý pocit. On má ale všechno srovnáno – má striktně analytický přístup bez osobní roviny. Úspěšné organizace potřebujou ve svém čele lidi, kteří dokážou danou organizací vést. A to Jakub dokáže, vede piráty úspěšně. Vezměte si Steva Jobse nebo Elona Muska. To taky nejsou žádní lidumilové. Vizionáři dokážou táhnout velké organizace a historie je bude soudit podle výsledků.

„Musíte se vzdát kontroly nad svou značkou a její propagací... Musíte rozdávat pravomoci do té míry, že v podstatě kdokoliv bude moci udělat skoro libovolné rozhodnutí skoro pro celou organizaci. Musíte přijmout a využít toho, že lidé v organizaci si budou dělat, co se jim zachce, a jediná možnost, jak je vést, je inspirovat je k tomu, aby sami chtěli směřovat tam, kam vy chcete dovést organizaci jako celek.“ Víte, kdo to napsal?

Zakladatel a první předseda Pirátské strany ve Švédsku Rick Falkvinge. Kniha Teorie hejna.

A není to trochu v rozporu s přísnými stranickými předpisy?

Já jsem měl k Teorii hejna vždycky výhrady. To, co píše Rick, je možná znakem politického hnutí, ale ne dobře fungující politické strany, která má ambice. Rick je klasický ideolog.

A vy?

Já se považuju za hybrid mezi ideologem a manažerem. Nerad se pravidlům podřizuju, ale chápu jejich nutnost.

A Piráti jako celek?

Vnímám snahu profesionalizovat se, vzdělávat se, posouvat se dál. I nově příchozí už chápou, že politika není jen vykřikování hesel na náměstích. Strana roste a potřebuje podpůrný aparát. A ten musí být do značné míry profesionální, což znamená mimo jiné také placený. My teď spíš bojujeme s tím, jak skloubit obě strany – politika, který to, co dělá, dělá v zájmu idejí a víry v principy, a placeného aparátčíka, pro kterého je to také práce za peníze. Je to navíc ještě komplikovanější, protože někteří z těch placených "stranických úředníků" jsou také voleni, což může být dost schizofrenní situace.

Placený aparát by měl udržovat co nejlepší vztahy v organizaci a snažit se prosazovat danou agendu. To ale nemusí být nutně pozice členů. Ti jsou často v opozici vůči stávajícím stranickým funkcionářům. My si ale nechceme mazat med kolem pusy a říkat si, jak to děláme dobře. Vnitřní komunikace je postavena na názorových střetech, které ale nečekáte od placeného aparátu. Na těchto volených pozicích tak může panovat určitá schizofrenie, což hrálo svou roli i v kauze Jakuba Michálka.

V té kauze byl ještě jeden zajímavý aspekt. Jedním z hlavních principů Pirátů byla vždy otevřenost a právo na informace. Piráti také dlouho dobu prosazovali absolutní otevřenost u politiků, poslední dobou a i v souvislosti se zmiňovanou kauzou se mluví o omezení tohoto principu, že prostě není třeba úplně dobré probírat všechno na fóru a veřejně.

My jsme strana, která hájí i soukromí lidí. Pokud se jedná veřejně, informace by měly kolovat naprosto volně. Pokud si ale potřebujeme něco sdělit mezi čtyřma očima, neexistuje nic, co by nás mohlo přinutit mít tam těch očí šest. Mezi dvěma osobami musí existovat svoboda sdělovat si věci soukromě, to je bez diskuse.

Platí to taky pro běžnou vnitrostranickou komunikaci? Oficiálním komunikačním kanálem je pirátské fórum, ze kterého ostatně spousta novinářů informace čerpá.

Fórum je veřejné a vyjadřování by se tomu mělo přizpůsobit. My si uvědomujeme velmi dobře, že to všichni čtou, a úroveň diskurzu tomu odpovídá. Když se někde objeví vulgarity, je vhodné si uvědomit, kde je zdroj – může to být často sociální síť, něco úplně mimo fórum. Já si naopak myslím, že otevřené fórum je obrovské plus, které nám můžou všichni závidět.

A kdo vám řekl, že demokracie je efektivní forma vlády?

Pirátskou stranu jsem stavěl na komunitě kolem internetového fóra a dodnes to považuju za svůj největší vklad. Velmi nerad slyším, když někdo říká "fórum je překonané a neefektivní, pojďme se bavit jinak". Na to vždy reaguji: A kdo vám řekl, že demokracie je efektivní forma vlády? To si jděte jinam, tam najdete super efektivní způsoby. Demokracie je často zvenčí chaotická, neefektivní – pravý opak totalitní společnosti. Ale důležité je vyhnout se šíleným excesům, což demokracie umožňuje a totalitní formy společenského řízení se tomu nevyhnou.

Nemůže tahle aféra Piráty rozštěpit?

Z toho nemám obavy. V lednu se setkáme na celostátním fóru a tam si to vyříkáme. Nepochybuji o tom, že všichni chceme to stejné. Samozřejmě se názorově střetneme, ale ze štěpení obavy nemám. Něco podobného  se u stran klasického střihu nestává. Často se ví, že stranická základna stojí proti funkcionáři, ale není s tím schopna nic udělat. No a díky tomu, že u nás může založit podnět na odvolání politika úplně každý, dokážeme tu potenciální schízu odchytit hned na začátku. Aplikujeme přímou demokracii i otevřenost, obojí dohromady je pak základem naší stranické imunity.

Takže to Piráti ustojí bez ztráty kytičky?

Ve kterém manželství nelítají talíře? Je potřeba se naučit, že někdy sice máte chuť ten talíř hodit, ale je lepší se provětrat a nechat si to projít hlavou. Mám návrh, aby u těchto zásadních odvolávaček byl podnět k diskuzi zveřejněn až po 72 hodinách, do té doby by jej předkladatel mohl upravit či stáhnout bez zveřejnění.

Aby to nebyl výsledek momentálních emocí a pohnutí mysli – tomu se nikdo bránit nemůže, ale těm negativním důsledkům unáhleného rozhodování ano. První emoce bývá často velice silná, ale my se chceme hlavně rozhodovat racionálně.

Původním impulsem k založení Pirátské strany před deseti lety byla situace okolo serveru Piratebay, kde jsou odkazy na stažení filmů, hudby či softwaru. Dnes se na streamovacích službách sežene cokoliv prakticky okamžitě. Jaké je těžiště Pirátské strany dnes? 

Pirátská strana měla étos early adopters těch, kteří byli u internetu první. Povětšinou volnomyšlenkářská skupina lidí do jisté míry připomínala prvotní komunity v reálném světě, taková prvobytně pospolná internetová společnost. Nebyli jsme nijak zvlášť organizovaní, neplatily copyrighty, neplatily patenty, licence… Právě zakladatel první Pirátské strany Rick Falkvinge pochopil, že je to šance vybudovat něco nového a zároveň neopakovat chyby minulosti. Příležitost postavit politiku na takových základech se vyskytne jednou za generaci, možná ani to ne. A nemluvím o myšlenkách, ale spíš o komunikačních principech. Což je přesně to, co internet nabízí a na co klademe v politice důraz.

V současné době se čeští Piráti soustředí hlavně na lokální politiku. Ta globální stránka "strany internetu" jakoby zapadla. Neobáváte se toho, že Piráti budou brzy snadno zaměnitelní s libovolnou jinou liberální stranou?

My se ale definujeme jako liberální strana. Získávali jsme postupně posty v komunální politice, pak v krajích, je tedy logické, že těžiště je v lokální politice. Co se globální politiky týče, tak ty drobné nuance, na které jsme poukazovali před deseti lety, na ty už dnes nemá nikdo čas. A upřímně řečeno, my na to nemáme ani aparát.

Nedovedu si představit, jak by to mohlo být jinak. Pracujeme v České republice, takže to těžiště musí být reálně tady. Nemáme tady aparát na to, abychom mohli ovlivňovat globální politiku. Produkujeme globální myšlenky, ale ty nemusí být v mediálním šumu slyšet. Pirátské hnutí celosvětově mohlo být úspěšnější, to, že jsme lídry liberálního hnutí v Česku, je ve světě u Pirátů výjimka. Takže se nemáme ani moc o koho opřít. Můžeme samozřejmě spolupracovat se Zelenými, ale je to trochu jiný názorový proud. Zatím nám na globální scéně chybí silný partner.

Co je tedy podle vás základem úspěchu zrovna českých Pirátů? Nemohou se Piráti ve světě vaším úspěchem inspirovat?

Já jsem vždycky říkal, že strana a politika nemají být o jménech, ale o mechanismech. Na špatných základech se dobrý software nedá vybudovat. Nám se evidentně podařilo ty základy postavit dobře, takže zažíváme úspěch. Navrhl jsem v nějakém rozhovoru a při diskuzích s kolegy, abychom uspořádali celoevropskou konferenci, kde bychom se dohodli, jak ten český úspěch implementovat i v zahraničí. Jenomže ono to do značné míry vyžaduje, aby i ty ostatní pirátské strany fungovaly tak trošičku projektově jako ta naše. V okolních zemích mají často i strukturální problémy, třeba na Slovensku nebyli Piráti ani zaregistrováni. Tam jsou natolik drakonické požadavky, že nebyli schopni těch deset tisíc podpisů v  zákonné lhůtě sesbírat.

Vždycky mi připadalo, že ten původní anarchistický pirátský étos byl v Česku přísnými vnitrostranickými pravidly dost omezen. Což spousta lidí brala a bere dodneška jako něco, co odporuje původním pirátským myšlenkám...

To je obecný problém veškerých liberálních hnutí. Liberálové nemají pravidla tak úplně rádi. Já tehdy říkal: Nechci vám diktovat, jak to máte dělat a organizovat. Ty začátky byly hodně nervózní, hodně emocionální, hektické, já to bral hrozně osobně… Pravidla neexistovala téměř žádná, byl to strašný Babylon. Často se zapomíná, že jsme v létě 2009 během šesti týdnů sestavili kandidátky do celostátních voleb. A pak je ústavní soud zrušil, takže znovu. Během toho přišel Jakub Michálek a řekl, že je potřeba vytvořit pravidla a řád, že se tak vyhneme infarktovým stavům.

Podvědomě jsem cítil, že má pravdu. Oni pak vytvořili s Ivanem Bartošem a Mikulášem Ferjenčíkem funkční trio, Ivan s Mikulášem byli schopni zapojit neuvěřitelné množství mladých. A já tak nějak tušil, že když je necháme, že to nezkazí. Ale k té otázce: Já si naopak myslím, že naše interní předpisy jsou jedním ze základů úspěchu Pirátské strany v Česku. Protože se s jejich pomocí podařilo podřídit liberály, kteří by si nejraději dělali, co chtějí, určité formě disciplíny. A na to mnoho lidí zapomíná.

Jste často označován jako Otec zakladatel. Dokážete si představit, že by z vás mohl být při štěpení strany také Otec sjednotitel?

Sjednocovat lidi nelze průběžně. Musí k tomu být vhodný okamžik. Může nastat krizová situace, kdy si lidé řeknou, že se musíme vrátit a podívat zpět na naše kořeny, protože strany zanikají opuštěním principů, ze kterých vyrostly. Jakmile se principům odcizíte, jdete dolů, proto je důležité umět se k nim vrátit. No a já mohu představovat tu spojku a s tím je spojena jistá míra autority a respektu.

Co byste Pirátské straně a pirátům popřál do budoucna?

Jako Piráti jsme sice úspěšní v České republice, ale pirátské hnutí prezentuje celosvětový myšlenkový proud. Takže bych si přál, aby se civilizace vrátila k pozitivnímu myšlení a našla sjednocující cíle. Aby to nebyly cíle destruktivní, kdy se každý snaží obracet druhého na svou pravdu, aby se našly cíle, které nás posunou dál jak civilizačně, tak technologicky. V tomto smyslu se mi líbí snažení Elona Muska, který řekne: Dostaneme lidi na Mars.

Takové projekty dokážou posunout civilizaci dopředu. Pamatuju si, když se podařilo dostat člověka na oběžnou dráhu, vynalézt internet, obrovská spousta dobrých věcí. A já bych si přál, abychom se z toho civilizačního nihilismu, který trochu cítím, dokázali jako civilizace opět trochu rozmáchnout.

V jednom z rozhovorů asi před dvěma lety jste řekl: Není nutné, abychom byli ve vládě. Dnes už o vládním angažmá mluví Piráti zcela otevřeně. Je na to Pirátská strana připravena?

Jsem přesvědčen, že ano. Máme natolik kvalitní lidi, že z nich mohou být dobří ministři.

Reklama

foto: Profimedia, zdroj: Jiří Kadeřávek, Piráti.cz