Primátorem Prahy je od poloviny listopadu 2018. Komunální volby sice vyhrála ODS, ale koalici na pražském magistrátu nakonec uzavřeli druzí Piráti, hnutí Praha sobě a uskupení Spojené síly pro Prahu, v němž dominují TOP 09 a Starostové. Zdeněk Hřib byl od začátku kandidátem Pirátů na primátora, tuhle pozici i ustál. A i když je po třech měsících těžko soudit, zatím to vypadá, že tahle středopravicová koalice na pražské radnici funguje bez větších problémů. „Na rozdíl od svých předchůdců mám to štěstí, že v naší radě jsou samí kvalifikovaní odborníci,“ říká Zdeněk Hřib.
V rozhovoru pro Flowee City jsme se zaměřili především na to, jak vypadá primátorova představa o chytrém městě, proč je potřeba sdílet data městských firem, co se dá na radnici stihnout během čtyřletého volebního období a proč by vzorem pro Prahu v oblasti Smart City mohla být třeba právě Barcelona.
Co by podle vás měla na pražskou radnici přinést právě Pirátská strana?
My jsme slibovali, že přineseme změnu. Takže chceme změnit způsob, jakým magistrát doteď fungoval. Chceme, aby se víc investovalo do dopravní infrastruktury, chceme řešit aktuální krizi dostupnosti bydlení, řešíme IT služby pro občany. A chceme také řešit reformu vzdělávání, což by měl být v rámci Prahy takový pilotní projekt. Tohle jsou v kostce asi tak hlavní okruhy změn, které bychom chtěli do města přinést.
V souvislosti s městem budoucnosti se neustále mluví o Smart City. Co to pro vás konkrétně znamená? Jak by měla vypadat Praha 21. století?
Ten pojem Smart City se tady v minulých letech možná trošku zprofanoval. Pro nás je ale Smart City způsob, jak pomocí technologií učinit život ve městě příjemnějším. Zároveň by se díky technologiím mělo zlepšit i samotné řízení města. A to by se mělo dít prostřednictvím dat, která při provozu města vznikají.
Budeme mít koordinátora pro otevřená data, který by měl mít pověření, aby předávání údajů od městských společností na jednu hromadu usnadnil.
Smart City je třeba i signál v metru. Smart City je možnost zaplatit poplatek za psa kartou. Smart City je, když máte informace online o zpoždění tramvaje nebo informace o tom, kde je volné parkoviště P+R…
Je ve městě v tomhle ohledu už něco předpřipraveného? Co se dá během blízké doby stihnout?
Chystá se hodně věcí. Letos bychom například měli dotáhnout to, že bude časový kupon MHD v mobilu, už nebude nutné tahat s sebou do metra žádný plast. Také placení oněch P+R parkovišť by mělo začít fungovat přes mobil. A chceme také přinést novou elektronickou službu občanům, o které zatím ale nechci moc mluvit.
Říkal jste, že pro Smart City jsou základní otevřená data. Kde je sbíráte? Spolupracujete třeba s operátory a podobně?
Co se týče sběru dat, tak největší problém pro město spočívá právě v tom, že momentálně ta data, která sbírají některé městské společnosti, úplně sdílená nejsou. Datovou platformu řeší operátor ICT, ale stále je těžké dostat údaje z některých jiných městských společností, jako je TSK nebo Dopravní podnik. Ta komunikace mezi ICT a některými městskými firmami v minulých letech skřípala.
Tady se zkrátka z nějakého důvodu nedbalo na to, co je třeba v Barceloně úplně běžné. Funguje tam klauzule o datové suverenitě.
Teď se to snažíme narovnat tím, že budeme mít koordinátora pro otevřená data, který by měl mít pověření, aby to předávání údajů od městských společností na jednu hromadu usnadnil. A pak mohou na základě těch otevřených dat vznikat nové věci, třeba informace o dojezdech tramvají či autobusů. Data by zkrátka měla být dostupná i pro třetí strany nebo i pro konkrétní aplikace třetích stran, které jsou schopny tyhle otevřené údaje využít.
Proč některá data nejsou teď sdílená? Dají se nějak specifikovat?
Jsou to data, která vznikají při provozu toho města, a přitom jsou pro město zavřená v nějaké černé krabici a nedají se dostat ven. My je musíme otevřít a zpřístupnit. Jen jeden příklad: Každý dopravní prostředek MHD má teď krabičku, do které se řidič přihlásí, a GPS přesně ví, kudy a v jakém čase ona tramvaj nebo autobus projíždí. Data se sbírají, využívá je dispečink Dopravního podniku, ale z nějakých licenčních důvodů je nemůže poskytovat dál. To je to, co musíme změnit. Ta data musí být k dalšímu využití.
Takže by cestující třeba mohli vědět, kde který autobus právě jede, jako je tomu třeba u Uberu.
Tak nějak. A nám to potom umožní online spočítat, kde se autobus zpožďuje a podobně. Tady se zkrátka z nějakého důvodu nedbalo na to, co je třeba v Barceloně úplně běžné. Funguje tam klauzule o datové suverenitě, kterou si město dává do všech smluv se všemi dodavateli, ať už dodávají vodu, teplo nebo cokoliv jiného. Radnice tam má přístup ke všem datům, která při jeho provozu vznikají.
Chceme být maximálně otevření i soukromému sektoru, říká Zdeněk Hřib
Přitom se to dalo udělat i u nás třeba teď v metru, když se v některých stanicích v posledních letech měnily silové kabely a rozváděl signál. Bohužel tam zase nebylo součástí smlouvy to, že by operátoři měli předávat nějaká anonymizovaná měření pohybu lidí. Tyhle statistiky by bylo teď nutné znovu vyjednat.
Přece se ale ví, že třeba stanice I. P. Pavlova je z hlediska cestujících nejvytíženější…
To ano, ale to se dělá tak, že počítáte čas a počet lidí, kteří projdou mezi vstupními a výstupními sloupky. Pokud chcete měřit, odkud kam daný člověk jede, jaký je obrat pasažérů v dané stanici, tak to musíte řešit tím, že jim v jedné stanici dáte lísteček a pak tyhle lístečky na dalších stanicích sbíráte.
Reklama
To samozřejmě moc společného s technologiemi a 21. stoletím nemá. Přitom tohle je třeba záležitost, která by se ve skutečnosti měla měřit kontinuálně z mobilů cestujících právě pomocí těch anonymizovaných statistik.
Pokud už tato data bude město mít, co se s nimi bude dít dál?
Pak se dají využívat v rámci dalších městských projektů. Na zastávky tramvají a autobusů budeme moct přidávat digitální označníky, kde cestující uvidí, za kolik minut mu daná linka přijede. Další možnost je, že ta data použije město ve svých vlastních aplikacích. A třetí možnost je, že anonymizovaná data použije někdo úplně jiný v nějaké své aplikaci a vytvoří tím nějakou novou kvalitu, která by nás ani tady na radnici třeba nenapadla.
Spolupracujete v tomhle směru třeba už s nějakými startupy?
My se momentálně snažíme vytvořit takový superhub v oblasti umělé inteligence. Tady se konkrétně chystáme rozjet spolupráci s ČVUT. Ale chceme být maximálně otevření i soukromému sektoru. V oblasti vědy, výzkumu a inovací se zaměřujeme na co nejširší spolupráci. Praha by se tak mohla stát centrem pro smart technologie a vývoj umělé inteligence.
Mluvili jsme o Barceloně. Má z vašeho pohledu Praha v západní Evropě nějaký vzor?
Barcelona je určitě jedním z takových vzorů. Třeba pro mě jako zástupce České pirátské strany je zásadní, že tam vynakládají velkou část rozpočtu na IT a na open source projekty, zatímco tady neustále bojujeme s nějakým vendor lock-inem, což znamená, že zákazník, v tomto případě obyvatel nebo návštěvník Prahy, nemá možnost volby, kdo mu jakou službu přinese.
Francesca Bria se může stát radní teprve poté, co se přestěhuje do Prahy, bude mít trvalý pobyt a bude úspěšně kandidovat do zastupitelstva.
Ale chceme s tím něco udělat. V tom je Barcelona určitě vzor. A to samé platí o té datové suverenitě, o níž jsme mluvili, ale i o způsobu, jak mají v Barceloně zajištěnou páteřní infrastrukturu, jak jim fungují optické sítě…. To všechno je určitě velice inspirativní.
V Barceloně vede digitalizaci italská odbornice na městské technologie. Nedá se nějaký podobný model nastavit v Praze? Nemusíme přece všechno vymýšlet sami…
Myslíte Franceska Bria? Ona je v Barceloně radní pro oblast IT a Smart City. V Barceloně mají ovšem přímou volbu starostky, takže je tam aktuálně starostkou Ada Colauová. A ta si potom své radní přímo jmenuje. U nás musí být radní zvolení zastupitelstvem a navíc oni sami musí být zastupitelé. Takže Francesca Bria se může stát radní teprve poté, co se přestěhuje do Prahy, bude mít trvalý pobyt a bude úspěšně kandidovat do zastupitelstva… Ale vážně, my jsme s Fraceskou v kontaktu, takže tu inspiraci můžeme využít i takto.
Když už jsme u voleb a politiky, dá se za ty čtyři roky vůbec něco reálně připravit, rozhodnout, stihnout? Teď jsem někde četl, že se Libeňský most začne rekonstruovat až v roce 2023, kdy už bude na radnici nová reprezentace.
No, to nebyl úplně férový titulek. Na mostě už reálně úpravy začínají, akorát že probíhají bez uzavírek. Teprve na přelomu toho příštího volebního období dojde k opravě, které už si určitě všichni všimnou. Část mostu bude totiž uzavřená. Ale bude to samozřejmě udělané tak, aby tam vedla objízdná trasa. Už nyní probíhají přeložky sítí a další přípravy. Na tom mohla už předchozí politická reprezentace pracovat, nic jí nebránilo.
Chceme zlepšit služby a přenést jich pokud možno co nejvíc na internet tak, aby si je lidi nemuseli chodit vyřizovat osobně na úřady.
Zároveň budou probíhat opravy kandelábrů, schodišť a bočních stěn. A během jara dá Kloknerův ústav dohromady konkrétní návrh, jak ten most opravit kompletně. Stále jsou totiž ve hře dvě možnosti. Jedna je levnější, méně radikální, druhá dražší a radikálnější. Na nás bude rozhodnout, která varianta je pro město výhodnější. Takže my se odpovědnosti za opravu mostu nezříkáme. Naopak.
Co byste chtěl, aby bylo ve městě za ty čtyři roky v té oblasti technologií a Smart City vidět?
Já bych chtěl, aby se nám povedlo dostat obrovské náklady na IT do nějakých rozumných mezí. To znamená, že bych chtěl eliminovat ten vendor lock-in, který onu digitalizaci zbytečně prodražuje. To je první věc – otevřít město těm, kteří pro ně dokážou něco vytvořit. No a druhá věc s tím souvisí. Chceme samozřejmě zlepšit služby a přenést jich pokud možno co nejvíc na internet tak, aby si je lidi nemuseli chodit vyřizovat osobně na úřady.
To je asi to, co jste naznačoval v úvodu a nechtěl o tom moc mluvit…
Týká se to vlastně portálu Pražana. Jsou to služby, které by se měly odpíchnout de facto od seznamu registrovaných uživatelů Lítačky. O těch uživatelích už víme a můžeme jim nabízet další nástavbové služby v rámci města, u nichž už ale musíme vědět, s kým mluvíme.
Je tady po předchozí reprezentaci na co navázat? Třeba právě z oblasti těch dat?
Ale ano, něco se tady udělalo. Ovšem v některých případech je to nutné trochu upravit tak, aby byly dodrženy principy transparence a otevřených výběrových řízení. Aby to lépe reflektovalo potřeby občanů, aby to dávalo smysl.
Zdeněk Hřib (37)
Vystudoval obor všeobecné lékařství na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Během studií absolvoval v roce 2005 stáž na Tchaj-wanu. V Praze žije od roku 1999. Pracoval především ve výzkumných zdravotních společnostech. Podílel se na projektu elektronického receptu eRecept. Registrovaným příznivcem Pirátů je od roku 2013. Členem strany se stal v dubnu 2017, od května 2016 je u Pirátů garantem v oblasti zdravotnictví. Primátorem Prahy se stal po komunálních volbách v roce 2018.
Co se týče dat a technologií, tak je tady platforma Golemio Operátora ICT, který na technologiích spojených se Smart City pracoval v minulém období. Základ se nám podařil prosadit z opozice a samotná firma na tom pak pracovala dál. Takže to je třeba věc, na které lze typicky stavět.
Jaký je podle vás v téhle chvíli největší problém Prahy?
Největší problém je dopravní infrastruktura a její podinvestovanost. A pochopitelně krize dostupnosti bydlení. No a onen nedostatek digitálních služeb pro občany, o kterých mluvíme. A potom jsou tu další problémy, jako je například zastaralý způsob vzdělávání, nedostatečná nabídka vzdělávacích alternativ. Tomu chceme pomoct, protože Smart City bez vzdělaných lidí nevyrobíte. Těch problémů je tady celá řada a každý člen rady se pochopitelně soustředí na to, na co má ve své gesci.
Mluvil jste o tom, že starostka Barcelony si může do rady vybrat odborníky. Když občas slyšíte, že jste jako radní nezkušení, mladí, berete si to osobně?
Nezkušení, mladí… Já mám naopak pocit, že mám na rozdíl od svých předchůdců to štěstí, že v naší radě jsou samí kvalifikovaní odborníci. Můj první náměstek na územní rozvoj je renomovaný architekt, radní pro legislativu a právo je Hana Marvanová, která se skutečně právními otázkami města dlouhodobě zabývala.
Reklama
Radním pro transparenci je Adam Zábranský, který se dlouhodobě věnoval už z opozice tady na magistrátu otázkám transparentnosti ve veřejné správě. Z Prahy sobě je Pavel Vyhnánek náměstkem pro finance, který se dříve financím věnoval na úrovni městské části. Takže naopak, velká výhoda téhle rady, tedy kromě toho, že se nám podařilo dojít k hladké shodě na programu, je právě to, že jsou v ní velice kvalifikovaní odborníci.
Pro politiky je nakonec stejně nejdůležitější, jestli jsou jim v tom, co dělají, nakloněná média. Jak se vám s nimi zatím komunikuje?
Já myslím, že s tím problém nemám. Nebo jo? Snažím se chovat normálně. Funguji i na Instagramu, Twitteru, Facebooku... Zrovna teď jsem tam posílal selfíčko s ministryní pro místní rozvoj. Takže ano, využívám všechny dostupné metody komunikace. I ty moderní.
foto: Profimedia, zdroj: Město Praha
