Luboš Xaver Veselý: Nevím, zda je StarDance nebo Peče celá země veřejná služba

Když byl zvolen do rady České televize, bylo to prezentováno jako „ohrožení nezávislosti veřejnoprávního média“. Jak ale o nezávislosti mluvit v situaci, kdy se ředitelé obou veřejnoprávních institucí zodpovídají mediálním radám, jejichž členy ve finále stejně volí politici? „Média veřejných služeb mají kodex, který nezávislost zaručuje,“ říká Luboš Xaver Veselý. „Zákon o České televizi pochází z roku 1991. A samozřejmě všichni víme, jak pokrytecké je volání po politické nezávislosti v politicky definovaném systému. Ptejme se politiků, kteří s tím od roku 1991 nic neudělali a ten zákon nezměnili... Ale možná jim to vyhovuje a nechtějí to měnit.“

Jak by se tedy ten zákon změnit měl? 

Ať jsou v té radě klidně znovu zástupci politických stran. Přiznaně. Vzpomenete si na příklad, že by proti stávajícímu systému někdy dřív protestovali třeba Miroslav Kalousek nebo Miroslava Němcová? No, nevzpomenete, protože jim to vyhovovalo, když byli u vesla. Teď se ale situace otočila, rozložení sil je úplně jiné, takže se začíná mluvit o ohrožení nezávislosti. Připadá mi děsivé, když někdo může vážně tvrdit, že příchodem tří nových tváří do Rady ČT je ohrožena nezávislost televize a tím i demokracie.  

Česká televize tedy v žádném ohrožení není?

Určitě ne tím, kdo sedí v Radě. Ohrožena je tím, že několik posledních let hospodaří s deficitem. Management každý rok dorovnává prodělečné hospodaření z fondu televizních poplatků. To je holý fakt, na to jsme nepřišli my. Jestli je veřejná služba do budoucna něčím ohrožena, je to právě tohle. Ale někteří lidé to nechtějí slyšet. 

Jakým způsobem by se ten schodek, o kterém mluvíte, měl dorovnat? 

To já nevím, s tím musí přijít management České televize, my na to máme v Radě málo informací. V každém případě se hospodaření musí změnit. Navíc Českou televizi nesmí kontrolovat nikdo kromě dozorčí komise, takže ani Nejvyšší kontrolní úřad. Do České televize a do sudu není vidět, bohužel. Co ale víme, je fakt, že ve fondu televizních poplatků bylo něco okolo čtyř miliard korun a teď je tam něco přes miliardu. A ty peníze se rozptýlily za úřadování ředitele Dvořáka, tedy od roku 2011.

Když natáčíte politika v okamžiku, kdy neví, že má zapnutý mikrofon, je to pro mě stejné jako jít po městě a posmívat se někomu, kdo má rozepnutý poklopec.

Víme, že se postavilo nové studio v Brně, víme, že proběhl přechod na jiný vysílací systém, ale něco se musí začít dít. A s návrhem úpravy rozpočtu musí přijít právě management České televize. Všichni taky víme, že to bude někoho bolet, ale takhle to prostě nejde dál. Česká televize musí připustit, že se mění mediální prostředí, nastupuje u nás masově Netflix, HBO GO, šíří se video-on-demand a stále více lidí je naštvaných, že musí platit Českou televizi, na kterou se vlastně nedívají. 

A co jim na to jako radní říkáte?

Prosím je, aby poplatky platili dál. Veřejnoprávní média, média veřejné služby, jsou potřeba. Ale je otázka, jak o tom přesvědčit lidi, kteří se ptají, jestli je veřejnou službou například StarDance nebo Peče celé Česko. Na druhé straně je tady třeba extrémně kvalitní ČT Art, u které já jsem přesvědčen, že to veřejná služba je. 

Vy se netajíte tím, že jste proti bonusu pro generálního ředitele Petra Dvořáka. V posledních letech dostával pravidelně stoprocentní bonus, vaše kolegyně radní Hana Lipovská navrhovala nulu. Nakonec dostal dvě třetiny. Jste s tím spokojen?

Já se hlavně ptám, proč dostával těch sto procent? To neudělal nikdy žádnou chybu? 

To musíte posoudit vy. Jak by vás ale přesvědčil, že si je zaslouží?

Na to je jednoduchá odpověď: Musí zastavit krvácení. Petr Dvořák bude muset učinit řadu rozhodnutí, která pro něj budou složitá. Já si nemyslím, že je to nějaký ďábel, má ale kolem sebe různé lidi. Já třeba nikdy neuvěřím tomu, že by ten průzkum na téma, jestli lidé chtějí platit televizní poplatky nebo jestli je chtějí zvýšit, byl z jeho hlavy. 

Dokonce si myslím, že o něm ani nevěděl. On je dostatečně takticky a strategicky uvažující člověk na to, aby si to nikdy nedovolil. Já si naopak myslím, že Petr Dvořák může být dobrý manažer, ale prostě bude muset začít dělat věci, které budou někoho bolet, někteří dodavatelé přijdou o zakázky a já nevím, do jaké míry to chce vedení České televize v takové situaci slyšet. 

Čeho byste chtěl v Radě dosáhnout? Až vám skončí šestiletý mandát, co by za vámi mělo být?

Začnu obecně. Já považuju Českou televizi, Český rozhlas a částečně také Českou tiskovou kancelář za velmi důležitý element. Já bych nechtěl žít v zemi, kde nebude médium veřejné služby. Je mi 51 let a domnívám se, že když chce člověk něco změnit a realizovat svoji představu, nestačí psát statusy na Facebook. To k ničemu nevede.

Jediný způsob je nastavit kus vlastní kůže, přijímat za to rány, jít do toho s tím, že se to nemusí povést. Nejhorší ale je to nezkusit. Druhá nejkrásnější věc po výhře je prohra a nejhorší je nehrát vůbec, říká jeden velmi známý autor. Kdyby se mi podařilo zastavit to krvácení, o kterém jsem mluvil, kdyby se mi povedlo rozdmýchat ustálenou hladinu v Radě České televize, budu mít pocit, že jsem v té radě nebyl nadarmo. 

A co by se třeba mělo změnit na obrazovkách ČT? Jak si třeba představujete objektivitu zpravodajství? Spousta lidí si plete zpravodajství čili čisté informace s publicistikou, což je de facto interpretace informací a zasazování do kontextu. Můžou být média obecně a média veřejné služby objektivní? 

Zpravodajství ČT podle mě naopak plní svůj úkol dobře. Má říkat, co se děje, informovat a nemá vytvářet nic navíc. U publicistiky je to horší, ale nijak zklamaný nejsem, protože já jsem nikdy žádnou objektivitu publicistiky v České televizi nečekal. Česká televize se ale nemůže otevřít úplně každému bláznovi. Pro tvůrce v České televizi to bude vždy tanec mezi vejci, nicméně až na pár okamžiků, kdy byla ta neobjektivita do nebe volající, tak mě vlastně nic neuráží. 

A můžete ty neobjektivní okamžiky pojmenovat? 

Jakožto divák považuju za nejzbytečnější pořad na světě 168 hodin. Vždycky mi to přišlo blbé, o ničem a nevím, proč se kolem toho buduje takový kult. Paní Fridrichová umí hodně křičet, což je správně, protože tomu dělá marketing, ale nevím, v čem ten pořad naplňuje definici veřejné služby. Když natáčíte politika v okamžiku, kdy neví, že má zapnutý mikrofon, je to pro mě stejné jako jít po městě a posmívat se někomu, kdo má rozepnutý poklopec.

Když někdo před deseti lety řekl, že se na televizi nedívá, bylo to bráno jako výraz intelektuální nadřazenosti. Dnes je to, jak jsme o tom už v souvislosti s Netflixem a HBO mluvili, naprosto běžné. Pořád jsou tu ale lidé, kteří platí poplatky a chtějí za ně vlajkovou loď, maják, který by jim ukazoval v mediální krajině cestu. Myslíte, že je tohle Česká televize schopná poskytnout?

Během koronavirové krize se ukázalo, jak důležité místo Česká televize na mediální scéně má. Internetových platforem můžeme mít spoustu, ale dělat zpravodajství tak, jako to velmi dobře dělá ČT 24, je extrémně náročné. ČT 24 bychom měli ochraňovat jako rodinné zlato, protože to nikdo nenahradí. Zpravodajství je neuvěřitelně drahá záležitost a byla spousta pokusů to udělat jinde, ale nevyšlo to. Právě proto, že je to tak drahé a náročné.

A co se publicistiky týče, lidé nejsou hloupí. Sledují YouTube, internetové televize a podobně. Na televizi se dívají právě hlavně na to zpravodajství, protože i diskuzní pořady na YouTube můžou být daleko zajímavější než to, co dělá Václav Moravec. Zpravodajství, archiv a ČT Art – to jsou tři věci, které v České televizi fungují. Se vším ostatním je potřeba něco dělat. 

Dokážete říct tři pořady, které se vám v poslední době líbily? Je úplně jedno, jestli na ČT, Netflixu, YouTube... 

Já jsem se ze zvědavosti díval několikrát na ČT 3, protože jsem si už mnoho let říkal, že nikdy neuvidím pořady typu Zpívá celá rodina nebo Šest ran do klobouku... Jinak jsem propadl Netflixu, dívám se na seriál Koruna (The Crown, pozn. red.). Ten mě chytil. Jak mě něco nechytne, tak mě už nikdo nepřinutí se dívat dál. Líbil se mi taky třeba seriál Ozark. Netflix a HBO GO jsou prostě platfomy budoucnosti. Když si chci ale opravdu odpočinout, poslouchám audioknihy.

Na České televizi mě do bezvědomí nadchnul už zmiňovaný kanál ČT Art. Na druhou stranu tam byly věci, kdy jsem si mohl ukroutit hlavu, a říkal jsem si, k čemu je dobré, že se v zemi, kde vzniklo tolik zajímavých původních projektů, kde se točily seriály, na které se dívalo nejen Československo, ale také Německo nebo Rakousko, dneska nakupují pořady jako StarDance nebo Peče celé Česko? Kam zmizeli čeští tvůrci? Kam zmizeli lidé, kteří dokázali napsat a natočit Sanitku, Bakaláře? Buďto se přestali rodit, nebo s nimi nikdo nepracuje. A já mám pocit, že přesně tohle je úkolem veřejné služby. Vyhledat ty tvůrce a dávat jim prostor.

Reklama

foto: Autor, zdroj: Luboš Xaver Veselý