Pět setr metrů od pátého největšího zdroje v České republice, který zásobuje pitnou vodou 140 tisíc lidí, se tak možná bude těžit - a lidem hrozí, že o vodu můžou přijít. Proti těžbě jsou všichni, geologové, vodohospodáři, obce. Místní se bojí, že o vodu přijdou, tak se snaží, seč se dá, podepisují petice, posílají dopisy se štěrkem ministrovi životního prostředí, pořádají protestní pochody. Úředníci ale zatím rozhodují proti vůli všech. V době, kdy všichni omílají sucho, se má bezprostředně vedle pátého největšího zdroje pitné vody v Česku začít těžit štěrk. O těžbu mezi Uherským Ostrohem a Moravským Pískem nikdo kromě těžařů nestojí. Přesto firma zatím všechna potřebná povolení získává.
Jestli budou naši potomci jednou naši dobu nějak pojmenovávat, pak jedním z definujících ukazatelů bude určitě „doba, kdy se ještě dalo se životním prostředím něco dělat“. I ti největší klimaskeptici dnes přiznávají, že se klima mění. To, že průměrná teplota stoupá, je také fakt – ostatně nepamatuju se, že by kdy na Sibiři, kde mají žít mužici zachumlaní v iglú, dosahovaly teploty téměř 40 stupňů Celsia.
Teploty nebolí, voda ano
Jenže nic z toho se nás v Česku netýká osobně – počasí je sice proměnlivé, ale stále tak nějak „průměrné“. Žijeme, máme co jíst, jezdíme na dovolenou a sypeme do sebe farmářské potraviny a paštiky.
Firma dokonce zastrašuje obyvatele i vedení obce. Jen proto, aby prosadila stavbu za každou cenu.
Co se nás ale dotýká bytostně, je voda. To, že v některých obcích platí zákaz napouštění bazénů (který se stejně nedodržuje), je to nejmenší. To, že zemědělcům uschne polovina úrody, možná štve právě je, ale pro běžného občana, co nakupuje v supermarketu zeleninu ve slevě, je to stejně jedno. Vždyť se to doveze z Polska. Problém je ale ve chvíli, kdy vám začnou regulovat vodu, která vám teče z kohoutku. A ta doba není zas tak daleko, což je možná také jeden z důvodů, proč o vodě a hospodaření s ní hovoří letos ve svých volebních programech úplně všechny strany napříč politickým spektrem.
A přesně v této situaci má být jeden z nejvíce ohrožených regionů připraven o poslední významný zdroj podzemní vody – kvůli těžbě štěrku, který se dá těžit kdekoliv jinde. Když v roce 2016 prováděli hydrogeologové největší průzkum zásobáren podzemních vod, rozdělili Česko na 58 regionů. Nejlépe se umístilo Děčínsko, nejhůře na tom byl Dolnomoravský úval. A právě uprostřed této oblasti má vyrůst obří důl na štěrkopísek, který do podloží a kvality zásob podzemní vody zasáhne, ať se to jeho stavitelům líbí nebo ne.
Už jen poslední razítko
Firma České štěrkopísky, která podobných dolů provozuje po Česku a Slovensku celkem 16, totiž získala předposlední důležité povolení – Obvodní báňský úřad v Brně jí nedávno stanovil v dotyčném území dobývací prostor. Zbývá už jen povolení k těžbě, které se může táhnout docela dlouho – nebo taky ne. Firma České štěrkopísky je svými ostrými lokty velmi dobře známá, což by mohli potvrdit například občané obce Dobřejovice, kde se mělo těžit také. Podle Martina Sklenáře, zastupitele Dobřejovic, dokonce firma zastrašuje obyvatele i vedení obce. Jen proto, aby prosadila stavbu za každou cenu.
V Uherském Ostrohu mají přitom v územním plánu těžbu na dotčených pozemcích přímo zakázanou, přesto Báňský úřad stanovil dobývací prostor.
A své o sesterské společnosti Slovenské štrkopiesky, kterou zastupují identičtí lidé, vědí také na Slovensku. V obci Liptovský Ján měl vyrůst štěrkopískový lom na ploše větší než 100 hektarů, jenže tam se proti tomuto záměru takřka okamžitě postavila veřejnost i zastupitelé obce. Na veřejném setkání tamější poslanci jasně definovali, že s těžbou nesouhlasí, a předložili návrh na změnu územního plánu.
Právě stanovisko obce bylo klíčové, protože těžba měla probíhat na obecních pozemcích. Tamní tehdejší územní plán sice těžbu povoloval za podmínky, že projekt nebude negativně ovlivňovat životní prostředí, ovšem po změně územního plánu si můžou pánové František Jampílek a Van Duc Nguyen, majitelé a jednatelé firmy, kreslit štěrkopískové doly tak maximálně na papíře. „Bylo chybou, že jsme s obcí nekomunikovali dříve. Máme pět provozoven (čti štěrkopískových dolů) a deset dalších chceme postavit – nikde ale nebyla taková medializace jako tady,“ řekl slovenský zástupce firmy.
Jak dopadne Ostroh
To odpůrci těžby v Uherském Ostrohu a Moravském Písku si na nedostatek mediální pozornosti rozhodně nemůžou stěžovat. Pořádají se veřejné protesty, vycházejí desítky článků, například na serveru iDnes.cz se proti těžbě vyslovil i ministr Brabec, na Seznamu dokonce byl věnován jeden celý díl pořadu A dost!, pořádají se petice, město se opakovaně vyslovilo proti tomuto záměru, Jihomoravský kraj chce dokonce podat žalobu. „Je nám upíráno právo na rozhodování o využití území, kde žijeme,“ konstatuje se v prohlášení starosty Uherského Ostrohu Vlastimila Petříka.
V Uherském Ostrohu mají přitom v územním plánu těžbu na dotčených pozemcích přímo zakázanou, přesto Báňský úřad stanovil dobývací prostor (město se bude nadále soudit). V územním plánu Moravského Písku je zase zákaz převážet surovinu z těžby po polní cestě kolem odlehčovacího kanálu – to je pro těžaře jediná přístupová cesta na silnici. A k dané polní cestě se vyjadřuje i Ministerstvo průmyslu a obchodu. Slyšeli jste někdy o tom, že by se ministerstvo vyjadřovalo k takovým podrobnostem? Člověka pochopitelně napadne: Cui bono?
Bude co pít?
Pokud ale veškerá odvolání, změny, žaloby, petice a protestní akce vyjdou vniveč, pak se těžba rozběhne. A Ostrožští a Písečtí budou mít za humny obří rámusící důl, silnice budou poničeny stovkami náklaďáků, jež budou naložené extrémně těžkým materiálem. A hlavně nikdo neví, jestli budou mít co pít. Péče o vodu je přitom hlavním bodem programu všech politických stran...
Můžeme se dohadovat o tom, jestli má na změnu klimatu vliv člověk nebo ne, ale to, že voda na Moravě ubývá, je fakt. A za takovéto situace je potenciální ohrožení pátého největšího zdroje pitné vody v Česku, na němž závisí 140 000 lidí, holý a nezodpovědný nesmysl. A v takové situaci je pouze logické, pokud se ozývají i velmi silné hlasy, zpochybňující nezávislost rozhodování příslušných úředníků.
Ale ještě se to dá zvrátit. Ještě nepadlo povolení k těžbě. A pokud zvítězí zdravý rozum, ani nepadne.
Reklama
zdroj: České noviny