Americká profesorka Devi Sridharová, jež působí na univerzitě ve skotském Edinburghu, se ve svém eseji pro britský The Guardian ptá: Nebylo by úžasné, kdybychom nikdy nemuseli čelit další pandemii? Asi nejen ona si přeje, aby se to nikdy více nestalo. Nemuseli bychom se vyrovnávat se smrtí blízkých, dalšími lockdowny či ztrátami pracovních míst. Děti by chodily normálně do školy, tedy do školních učeben. Vědcům je však podle profesorky Sridharové jasné, že v budoucnu budeme čelit pandemii další. Jsme na ni připraveni?
Nemusí jít přitom jen o viry. Hrozbou pro lidstvo jsou třeba i bakterie. Infekce se díky mezinárodním letům šíří bleskurychle. Pokud zůstaneme u virů, tak ty, které stejně jako koronavirus přeskočí ze zvířat na lidi, jsou stále velkou hrozbou. V Rusku se už ptačí chřipka přenesla i na lidi.
Globální akce
Bez ohledu na to, odkud se příští pandemie vezme, státy musí přemýšlet o své schopnosti reagovat. Klíčem k tomu bude spolupráce s dalšími vládami na vytvoření robustních systémů reakce. Během uplynulého roku například Spojené království vybudovalo mnoho struktur, které budou potřebné k řešení budoucí pandemie. Nyní má obrovskou testovací kapacitu, má zavedeny procesy pro rychlý vývoj vakcín a protokoly pro rychlý výzkum v nemocnicích. Je však třeba udělat více na globální úrovni, abychom zajistili, že jsme skutečně připraveni.
Vlády by měly investovat do globální sítě pro sledování virů, aby vyhledaly nové znepokojující patogeny a identifikovaly a zmírnily riziko přenosu zvířecích virů do lidské populace.
Mezinárodní cestování a obchod propojily země a vytvořily nové příležitosti pro šíření nemocí. Proto potřebujeme globální dohled, abychom identifikovali rizika. Stejně jako máme meteorologickou službu, měly by vlády investovat do globální sítě pro sledování virů, aby vyhledaly nové znepokojující patogeny a identifikovaly a zmírnily riziko přenosu zvířecích virů do lidské populace. Měli bychom se bát nejen nových patogenů, ale i nových variant stávajících virů.
Proto je nezbytné, aby země měly sekvenční zařízení pro detekci a sledování nových virových kmenů a pro posouzení, zda jsou zapotřebí dávky vakcín. Všechny země by měly mít infrastrukturu, která by jim umožnila rychle identifikovat a sekvenovat nové viry. Obzvláště klíčovou roli při finanční podpoře zemí má hrát Světová banka, zatímco Světová zdravotnická organizace by měla poskytovat technickou pomoc při budování těchto klíčových kapacit pro detekci ohnisek.
Co ukázala AstraZeneca
Druhou zásadní oblastí investic bude vývoj vakcín. Vakcíny proti koronaviru byly vyvíjeny a vyráběny pozoruhodnou rychlostí, ale příště budeme muset být ještě rychlejší, abychom se vyhnuli vysokému počtu případů nakažených, úmrtí a omezením, která jsme všichni za poslední rok podstoupili. Vývoj vakcíny je jen polovinou úspěchu. Jak ukázaly nedávné boje o omezené dodávky vakcíny AstraZeneca, země budou také muset kriticky uvažovat o své výrobní kapacitě a koordinovat s dalšími vládami vytvoření regionálních center, která umožní hromadnou výrobu vakcín a jejich distribuci.
Aktuálně je vyvíjena univerzální vakcína proti chřipce, úspěšně byly dokončeny první klinické studie u lidí.
Tyto zásady bychom měli aplikovat nejen na nové viry, ale i na ty, o kterých již víme. Chřipkové epidemie se vyskytují každou zimu a každoročně způsobují odhadem 650 000 úmrtí na celém světě, zejména u malých dětí, těhotných žen a seniorů. Pandemie chřipky z roku 1918 infikovala zhruba jednu třetinu světové populace a zabila 50–100 milionů lidí na celém světě. Úmrtnost patnáctiletých až čtyřiatřicetiletých byla v roce 1918 dvacetkrát vyšší než v předchozích letech. Aktuálně je vyvíjena univerzální vakcína proti chřipce, úspěšně byly dokončeny první klinické studie u lidí.
Vědecké pokroky, k nimž došlo v uplynulém roce, včetně výroby několika vakcín a léčby koronaviru, se mohou zdát zázračné. Ve skutečnosti tyto pokroky odrážejí roky výzkumu a vývoje, jež staví na minulé práci vědců. I historické průlomy, jako byly například objev penicilinu v roce 1928, vakcína proti obrně v roce 1961 a vakcína MMR (proti příušnicím, zarděnkám a spalničkám) v roce 1963, byly možné díky práci mnoha vědců, biologů, virologů, genetiků, inženýrů a matematiků.
Reklama
foto: Profimedia, zdroj: The Guardian
