Elektromobilita: Co se stane se všemi těmi mrtvými bateriemi?

Doktor Paul Anderson, který se zabývá výzkumem anorganických a chemických materiálů, tvrdí, že tempo růstu obliby elektromobilů nemá v historii v podstatě obdoby. Obává se ovšem hlavně o osud baterií. Za 10 až 15 let, kdy bude na konci životnosti první vlna těchto aut, bude velmi důležité, aby byl připraven příslušný recyklační průmysl. Zatímco většina komponentů elektroaut je téměř stejná jako u konvenčních automobilů, baterie jsou zcela výjimečné. A právě baterie na konci životnosti by mohly být v budoucnu problém.

Zatímco tradiční olověné baterie jsou hojně recyklovány, to samé nelze říci o lithium-iontových akumulátorech, které se používají v elektrických automobilech. Baterie elektroaut jsou nejen větší a těžší než baterie v běžných automobilech, ale jsou tvořeny několika stovkami lithium-iontových článků, které je všechny nutné demontovat. Obsahují navíc nebezpečné materiály a při nesprávné demontáži mají tendenci explodovat.

Na krku prodejců?

V současnosti je velmi těžké získat podrobné údaje o tom, jaké procento lithium-iontových baterií se recykluje, ale mělo by to být jen něco kolem 5 %, v některých částech světa dokonce ještě méně. Podle nedávných návrhů Evropské unie by měli být odpovědní za to, že se jejich výrobky nebudou na konci životnosti jen skládkovat, dodavatelé elektromobilů.

Renault plánuje recyklovat nejen vlastní autobaterie, ale dokázal by prý takto oslovit až 25 % celého recyklačního trhu.

Například společnost Nissan nyní využívá staré baterie ze svých vozů Leaf v automatizovaných vozidlech, která převážejí díly v továrnách. Totéž dělá i Volkswagen, který nedávno také otevřel svůj první recyklační závod v německém Salzgitteru a během pilotní fáze zde plánuje recyklovat až 3 600 bateriových systémů ročně. Při recyklaci se ve Volkswagenu nejdříve zaměřují na katodové kovy, jako jsou kobalt, nikl, lithium a mangan. Demontované části bateriových systémů z hliníku a mědi se pak dostávají do zavedených recyklačních mechanismů.

Renault nyní recykluje všechny své baterie pro elektromobily, i když v současnosti jde zatím jen o pár stovek kusů ročně. Dělá to prostřednictvím konsorcia s francouzskou společností pro nakládání s odpady Veolia a belgickou chemickou společností Solvay. Renault plánuje recyklovat nejen vlastní autobaterie, ale dokázal by prý takto oslovit až 25 % celého recyklačního trhu.

Problémy s bezpečností

Problému recyklace baterií z elektromobilů se věnuje také britská Faraday Institution, jejíž projekt ReLiB má za cíl optimalizovat recyklaci baterií elektroaut a co nejvíce ji zefektivnit. V současné době se například značná část baterie během procesu recyklace redukuje na takzvanou „černou hmotu“, tedy směs lithia, manganu, kobaltu a niklu, která vyžaduje další energeticky náročné zpracování, aby se materiály daly dále použít. Ruční demontáž palivových článků umožňuje efektivní využití těchto materiálů, ale přináší problémy.

„Na některých trzích, jako je Čína, je regulace zdraví a bezpečnosti a regulace v oblasti životního prostředí mnohem laxnější a pracovní podmínky by v západním kontextu nebyly akceptovány,“ říká Gavin Harper, výzkumný pracovník Faraday Institution. Odpovědí je podle něj automatizace a robotika, která částečně eliminuje nebezpečí. Silné ekonomické argumenty pro zlepšení recyklovatelnosti baterií skutečně existují, mnoho použitých prvků je v Evropě obtížné získat, třeba lithium. Z pohledu výrobce je tedy recyklace starých baterií nejbezpečnějším způsobem, jak zajistit okamžitou dodávku nových baterií.