Taky to tak v poslední době doma děláte? „Dobrá práce, to se ti povedlo, jsi tak šikovný...“ To jsou nejčastější pochvaly, kterými oblažujeme své děti. Bohužel právě tento způsob nadělá víc škody než užitku. Proč? Tyto věty jsou moc všeobecné, nicneříkající a navíc zaměřené pouze na výsledek. Kvůli nim pak mají děti nižší sebevědomí, vyhýbají se náročnějším úkolům a bojí se dělat chyby.
Pochvala samozřejmě nemusí být jen špatná, právě naopak, v některých případech pomáhá k motivaci, rozvoji sociálních schopností a zvýšení vytrvalosti i odolnosti. Ovšem jen v případě, že je podána správným způsobem.
Psychologové Jennifer Henderlong Corpusová a Mark Lepper ze Stanfordské univerzity se touto problematikou zabývali více než 30 let a sestavili návod, který pomůže rodičům pochvalná slova formulovat tak, aby plnila svůj účel a dětem neškodila.
Buďte konkrétní
Prvním nebezpečím frází typu "dobrá práce" je to, že nejsou specifické. Dítě neví, co přesně udělalo dobře, a bez této informace nebude v budoucnu schopné docílit podobného výsledku.
Takže neříkejte dceři, že napsala nejlepší esej v historii, raději přesně popište, které části její práce vás nejvíc zaujaly: „Líbilo se mi, jak jsi na začátku vysvětlila, proč je důležité se tématu věnovat.“ Takovéto ocenění vašemu dítěti pomůže, protože díky němu bude vědět, jak příště výkon zopakovat.
Buďte upřímní
Pozor také na neupřímnost. Když dítě vycítí, že mlžíte, může si myslet, že ho litujete, nebo jím chcete manipulovat. A i když uvěří, že to myslíte vážně, váš přehnaný obdiv může způsobit, že se začne obávat nových výzev. Co když příště nevyhoví vysokým standardům, které byly nastaveny?
Motivujte
Psycholožky Claudia Muellerová a Carol Dwecková zjistily, že děti, které byly chváleny za svou inteligenci či jinou schopnost, byly později přehnaně soustředěné na výsledky. Pakliže v něčem neuspěly, rychle přestaly projevovat nadšení a v následujících úkolech si vedly hůře. Svůj neúspěch totiž připisovaly nedostatku talentu a nabyly dojmu, že tento faktor nemohou nijak ovlivnit.
Naopak děti, které byly chválené za snahu, motivaci neztrácely a časem se ve svém snažení zlepšovaly. Proto spíše než inteligenci či šikovnost, raději oceňujte věci, které děti mohou změnit, tedy nejen snahu, ale také zvolené strategie, projevený respekt, účast, velkomyslnost a podobně.
Nechvalte snadné věci
Když dítě chválíte za velmi jednoduché úkoly, může si z toho vyvodit, že něco není v pořádku. Buď že vy jste hloupí, protože nechápete, jak je daná činnost jednoduchá, nebo že za hloupé považujete dítě.
Dítě se časem může stát závislým na našem chválení, a odkloní se tak od vlastní cesty.
Zejména u starších dětí také není dobré je příliš často oceňovat za to, co dělají rády, může to totiž snížit jejich motivaci. Když například Adam miluje brokolici a matka jej chválí pokaždé, když ji sní, Adam začne o své motivaci pochybovat. Jí brokolici jen proto, aby dostal pochvalu? Změní svůj přístup, a když ho rodič přestane chválit, jeho zájem o brokolici klesne na minimum.
Nesrovnávejte
Přestože podle výzkumů může srovnávání podpořit dětskou motivaci a zvýšit jejich radost z činnosti, jsou zde minimálně dva problémy. Děti, které často srovnáváme s ostatními, mají následně problém přijmout porážku. Druhým problémem je, že ztrácí svou vnitřní motivaci a žene je pouze touha zvítězit. Daná činnost je pro ně tedy zajímavá jen tehdy, když mohou ukázat, že právě ony jsou nejlepší.
Nechválit vůbec?
Někteří odborníci dokonce tvrdí, že děti nemusíme chválit vůbec. Patří mezi ně například Naomi Aldortová, světoznámá autorka knihy Vychováváme děti a rosteme s nimi. Ta dokonce jakékoli hodnocení považuje za manipulaci a tvrdí, že dítě se časem může stát závislým na našem chválení, a odkloní se tak od vlastní cesty. Podobný náhled na věc má i psycholog Jim Taylor z univerzity v San Franciscu. „Zejména u menších dětí stačí, když jednoduše upozorníte na to, co udělaly. Například, když vaše batole vyleze poprvé na prolézačku, jen řekněte – vyšplhal jsi tam úplně sám – bez toho aniž byste ten výkon jakkoli hodnotili. Pyšný úsměv vašeho potomka vám dá jasnou zprávu, že pochopil, co jste mu chtěli říct.“
|
Pět příkladů a jedna rada, jak dítě rozhodně nechválit Nekonkrétně: To je fakt to nejlepší, co jsi kdy napsal... Neupřímně: Hm, to se ti fakt povedlo, ale já už to radši dodělám Nemotivačně: Vidím, že ti to jde, tak už to nech na jindy Za banality: Ty už ve svých dvanácti opravdu umíš i vynést koš Tím, že srovnáváte: Fakt ti to jde, ještě tři roky a budeš tak dobrý jako Jirka Chválit furt a přehnaně: Pokud to někdo s chválením přehání, a to i s chválením za banality, neměl by možná dítě chválit vůbec |
Podle Taylora i Aldortové je další alternativou pochvaly pouhé pokládání otázek. Například: Co se ti nejvíc líbí na tom obrázku? Děti samy dobře poznají, když se jim něco podaří. A pokud jim dovolíte, aby si to alespoň občas uvědomily samy, budou silnější a nestanou se z nich slabí jedinci, kteří jsou závislí na uznání ostatních a ještě mají obavy udělat i sebemenší chybu.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Parenting Science