V USA si rodiče platí už i kouče, kteří učí je a jejich děti žít offline

Někteří vyšokovaní rodiče, kteří přestali chápat, co to jejich ratolesti věčně připojené na různé sítě vlastně dělají, se snaží jít zpátky v čase. A to do doby před chytrými telefony. Pro některé je ale nelehké si vzpomenout, jaké to bez telefonů vlastně bylo. A tak si najímají kouče, aby díky nim děti v jejich zasíťování alespoň přibrzdili. Podle článku New York Times se kolem „offline vychovatelů“ začíná tvořit celé byznysové odvětví. Tito vychovatelé chodí k lidem domů, do škol, a dokonce i do kostelů, aby zmateným rodičům připomněli život bez kapesních obrazovek.

Strach z telefonů je nejmarkantnější mezi bohatšími rodiči. Odehnat děti od hraní Fortnite je čím dál těžší a donutit je slézt z Instagramu alespoň během večeře taky. Faktem je, že nikdo nedokáže s přesností říct, co se s lidstvem v digitální době stane. Zda to bude dobré, anebo špatné. Ještě před pár lety se nic takového řešit nemuselo. A nikdo tedy na dnešní zasíťování mladé generace nebyl připraven.

Naučte mě vypnout

Gloria DeGaetanová je jednou z kouček z amerického Seattlu, která si všimla rostoucí poptávky po „offlinových službách“. Založila agenturu a dneska pro ni pracuje přes 500 lidí, kteří si na vesnicích účtující přibližně 1 800 korun za hodinu, ve městech o trochu víc – 2 800 a 5 600 korun. A rodiče obvykle potřebují 8 až 12 lekcí.

„Když si budete zahrávat s Matkou přírodou, zahraje si ona s vámi,“ říká koučka o své filosofii. „Přemýšlíme jako roboti, protože žijeme v této technologické době. Děti se ale v takovém prostředí vychovávat nedají.“

Jaké to bylo bez?

Jedním z top problémů, kterého rodiče chtějí své děti zbavit, je závislost na telefonech. Její doporučení jsou přitom až absurdně jednoduchá. „Prostě se musí hýbat,“ říká DeGaetanová. Jiná offline konzultantka Cara Pollardová z Chicaga si všimla, že rodiče si na své telefony zvykli natolik, že už zcela zapomněli na vlastní dětství bez telefonů.

Po čase si ale jsou schopni vzpomenout na malování nebo třeba na pozorování hvězd.

Začali za ní chodit klienti, kteří si nevěděli rady, co si mají počít s dětmi po celé odpoledne, aniž by dětem dali k dispozici tablety. Pollardová tedy s klienty hraje speciální „hry na vzpomínání“. „Říkám jim: Prostě si vzpomeňte na vlastní dětství,“ uvádí Pollardová. „Je to pro ně strašně těžké a je jim to velmi nepříjemné. Po čase si ale jsou schopni vzpomenout na malování nebo třeba na pozorování hvězd. Pak o tom mluví jako o zázraku.“

Slib žádného telefonu

Amerikou se šíří ještě jedna novinka – hnutí, které nápadně připomíná „slib zachování čistoty“. To byl trend z konce 90. let, kdy se mladí lidé zavazovali vyvarovat sexuálního života před svatbou. Verze z 21. století ale dává dohromady rodiče, kteří se zavázali chránit své děti před telefony až do osmé třídy. Ti se pod výzvu hromadně podepisují a vzájemně se tak podporují.

Vychovatelka nám říkala věci, které byly tak očividně zřejmé, ale já je prostě neviděla.

Vážně ale rodiče potřebují tlak ostatních, aby vydrželi bez telefonů, a speciální kouče, kteří by to naučili jejich děti? „Není to tak těžké, stačí si dávat pozor na to, jak moc času na telefonu trávím. Všímat si, jak mi to zasahuje do života,“ říká Erica Reischerová, psycholožka ze San Franciska. „V téhle zemi je zpeněžováno všechno, co může být zpeněženo, včetně tohoto tématu,“ dodává. Podle Reischerové je nový konzultantský boom a závislost na telefonech součástí jednoho problému. „Je to součást té samé mentality, která nás k závislosti na telefonech dovedla. Chceme všechny odpovědi naservírované až pod nos a sami se nezamýšlet. ‚Prostě mi řekněte, co mám dělat, a já to udělám‘,“ doplňuje psycholožka.

Někdy však to, co se zdá být samozřejmé, může být neskutečně těžké k zapamatování a ještě těžší k dodržování. „Vychovatelka nám říkala věci, které byly tak očividně zřejmé, ale já je prostě neviděla,“ uvedla 43letá matka z Ohia. „Ptala se mě, zda když říkám dětem, aby nepoužívaly telefon při jídle, jestli přitom sama nedržím telefon v ruce. A měla pravdu. Když jsem vyrůstala já, tak nás tohle rodiče neučili a ani nemohli. Teď se všechno musíme učit sami.“ Tato matka přitom telefony srovnává s noži nebo žhavými kamny. „Neposlali byste své dítě do kuchyně s rozpálenou plotnou, aniž byste je poučili o rizicích,“ dodává.

Pořiďte si zvířátko

Někteří rodiče jsou natolik frustrovaní, že by se sami nejraději telefonů úplně zbavili. To ale podle koučů taky v dnešním světě všudypřítomné komunikace není řešení. Kouč Richard Halpern z Portlandu tak třeba doporučuje, aby si rodina pořídila zvíře.

Ukažte kočce obrazovku a nebude ji to zajímat. Zvířata žijí v přítomnosti. Mohou nám jít příkladem.

Zvířata se podle něj na rozdíl od nás na technologiích nikdy závislými nestanou. „Ukažte kočce obrazovku a nebude ji to zajímat. Zvířata žijí v přítomnosti. Mohou nám jít příkladem,“ radí kouč. Dětem i rodičům doporučuje, aby si představili, jak by pes vypadal s mobilem. „Říkám jim: Co kdybyste se podívali na svého psa a byl by na telefonu? To by nebyla taková sranda, že?“