Pátek Karla Křivana: O bolestech volebních kampaní na vlastní bolavou kůži

Za tři měsíce bude po volbách. Budeme znát výsledek velké show, komedie, hry, souboje peněz i schopností, klamu i ideálů, kterému se říká volební kampaň. Do jejího začátku bych měl radu od znalce tajemství politiky Nicola Machiavelliho: „Člověk, který chce být za všech okolností dobrý, zcela určitě pohoří mezi ostatními, kteří dobří nejsou.“

Ale nebuďme jízliví, kdo někdy zažil volební kampaň zevnitř, ví, že to je řehole. V takovém volebním štábu zažijete všechno, co jste v životě neměli rádi. Práci ve zmatku, chaosu, pod tlakem, bez soukromí, na očích veřejnosti, v neustálých pochybnostech o jejím smyslu, práci, do které stále někdo zasahuje, mění ji, k tomu pár týdnů bez pořádného spánku, osobního života, který vám řídí někdo jiný, aniž přesně tušíte kdo.

Bez kafe a bez vědomí

Především často není kafe, a když je kafe, tak není cukr nebo mlíko. Podle toho, co si do kafe dáváte. A nikdy není voda s bublinkama nebo bez bublinek, podle toho, kterou máte rádi, a kola je jen pro šéfa štábu, který ale většinou není přítomen, nebo stále sedí zamčený v jediné místnosti, která je uklizená, s kandidátem a člověkem přes peníze.

Video, které se dalo na Facebook, má málo lajků a sdílení, protože soupeř má lepší, kde je jejich kandidát s koťátkem, které se zaběhlo pod auto, a on si sundal sako a vlezl tam a vyndal ho.

Pak pracujete s lidmi, kteří nerozumí tomu, co děláte, a neustále vám do toho mluví, aby nemuseli jít a dělat svoji práci. Každý krok, každý počin si musíte neustále obhajovat. Nejdříve sami před sebou, pak před týmem, štábem, kandidátem, jeho ženou, jeho kamarádem, jejich sousedem, který návrhy viděl a vůbec se mu nelíbily, a když se všichni na nějaké verzi nakonec shodnou, tak přijde průzkum, ze kterého vyplývá, že lidi zajímá vlastně něco úplně jiného, a vy nepotřebujete už získat ty starousedlíky z vilek, kteří chtějí zachovat park a rozhodně nechtějí další pruh na nedaleké silnici, ale mladé maminky ze sídliště, které chtějí volit konkurenci, protože jim slíbila novou školu v tom parku u těch vilek, a jejich manželé a partneři chtějí už konečně rozšířit tu nedalekou silnici.

Má to málo lajků

Dobrovolníci se vracejí od stánků ze setkání s voliči s informací, že vašemu sloganu se lidé smějí nebo mu nerozumí, a oni takovéhle blbosti rozdávat nebudou a potřebují nové letáky, protože všechny už rozdali a zítra nemají lidem co dávat a něco se jim dávat musí. A video, které se dalo na Facebook, má málo lajků a sdílení, protože soupeř má lepší, kde je jejich kandidát s koťátkem, které se zaběhlo pod auto, a on si sundal sako a vlezl tam a vyndal ho a umazal se u toho a hladil ho.

A takhle zachrání celou zemi a půlka štábu se hádá, jestli to bylo hraný, nebo šťastná náhoda, a druhá to sdílí na svých soukromých profilech, protože to kotě je fakt roztomilé. A vy celou noc nespíte a přemýšlíte, jak přebijete kotě v protivníkově kampani, a máte nápad, ale když přijdete na štáb, tak je tam nový člen, který v minulých volbách vytáhl jednu stranu do Sněmovny, a celou tu strategii nám dá a všichni stráví celý den tím, že jsou nadšení a tu strategii překlápí do vaší kampaně a likvidují vaši měsíční práci, aby druhý den zjistili, že se to nedá použít, protože ten člověk to prodal i konkurenci, která už s tím vyšla ven, a tak zase přemýšlíte, jak přebijete to koťátko, na které všichni mezitím zapomněli, protože váš kandidát urazil nějakou voličku při setkání s občany, která si to samozřejmě hned dala na svůj Facebook, a všechna média to převzala a půlka štábu říká, že to nevadí, protože je vidět, že máme názor a mluvíme, jak nám zobák narostl, a druhá, že to vadí, protože máme názor a mluvíme, jak nám zobák narostl.

Jak to zdůvodnit

A tak to jde pořád a pak to najednou skončí, a když uspějete, tak vyprávíte zasvěceně do médií o tom, jak se dělají volební kampaně, a když neuspějete, tak vyprávíte zasvěceně do médií o tom, jak je důležité mít toho správného kandidáta, protože mamlasovi žádná skvělá strategie nepomůže.

Jedno je jisté: Volební kampaň je rozhodnutá, ještě než je začatá, abych parafrázoval jiného znalce strategie, čínského mistra Sun. Čemuž nikdo nerozumí, takže výsledek je nejistý až do okamžiku, kdy se začnou na obrazovkách objevovat první sloupce s procenty.

Čekají nás tři měsíce, kdy chyby a správná rozhodnutí lidí, které neznáte a nikdy jste neviděli, rozhodnou o naší budoucnosti. Volební kampaň je ale jediný závod, kterého se aktivně mohou účastnit i diváci. Což ti většinou podceňují. A pak se diví.