Není to tak dávno, co jsme psali o tom, jak při stále běžnějších videokonferencích lidé nesledují ty, s nimiž hovoří, ale sami sebe. Novinkou je, že si kvůli tomu všímají nedostatků ve svých tvářích, a chtějí je všemožně vylepšovat. Výsledky průzkumů potvrzují, že zvýšený zájem o plastickou chirurgii vlastně nepřímo zavinil koronavirus a s ním spojená práce z domova.
Povadlé rysy, hluboké vrásky, povislé koutky, příliš velký nos… Když na sebe hodiny zíráte na obrazovce z blízkosti dalece přesahující komfortní zónu, zákonitě si začnete všímat fyzických nedostatků, které vám běžně nestojí za pohled. A pokud jste k tomu nuceni den za dnem, zákonitě vám to musí začít lézt na mozek. Tak nějak si zjednodušeně řečeno lékaři vysvětlují jev, který trefně pojmenovali „zoomová dysmorfie“.
Monitor zvýrazňuje
Lidé, kteří byli kvůli koronavirovým opatřením nuceni opustit kanceláře a usednout za monitor domácího počítače v rámci home office, neměli jinou možnost, jak se shledat s kolegy, než virtuálně, tedy nejčastěji přes Zoom nebo Microsoft Teams.
Žádosti o konzultace ve věci kosmetických procedur neubývají ani s návratem k relativně normálnímu životu.
Jenže místo toho, aby sledovali ty, s nimiž se po síti bavili, propadli kouzlu pozorování vlastního obličeje. To kouzlo se ovšem záhy změnilo v prokletí. Stále více lidí se začalo upínat na své fyzické nedostatky, což má za následek zvýšený zájem o plastické operace a různé kosmetické procedury upravující kontury obličeje.
Co je zoomová dysmorfie
Autorkou termínu zoomová dysmorfie je dermatoložka z Massachusetts Shadi Kouroshová, která jej vymyslela poté, co její klinika v létě 2020 znovu otevřela a začala přijímat klienty. Kouroshová zaznamenala obrovský nárůst konzultací ohledně kosmetických procedur, jako jsou botox, injekční výplně, laserové vyhlazení obličeje nebo chemický peeling.
Ještě překvapivější ale podle Kouroshové je, že žádosti o konzultace ve věci zmiňovaných kosmetických procedur neubývají ani s návratem k relativně normálnímu životu.
Úzkost z fyzických nedostatků
Společně s kolegy se Kouroshová rozhodla, že se budou novým fenoménem zabývat trochu hlouběji. Takže se stala spoluautorkou navazující studie, jejíž výsledky byly zveřejněny v magazínu International Journal of Women´s Dermatology a ukázaly, že 71 % dotazovaných jedinců se obávalo návratu k normálnímu životu plnému osobních setkání, přičemž 3 z 10 kvůli tomu plánovali investovat do vylepšení vzhledu.
Ačkoliv tato čísla nemusí být přisuzována pouze Zoomu, vědci předpokládají, že právě videokonference a nedostatek osobního kontaktu měly na vývoj situace největší vliv. „Se všemi ostatními obavami, které řešili, mě překvapilo, jak úzkostliví byli lidé ohledně svého vzhledu,“ řekla Kourouhová britskému deníku The Guardian.
Horší než zrcadlo
Jak je možné, že zírání na monitor počítače může tak zahýbat s míněním o vlastním fyzickém vzhledu, když jsme zvyklí se na sebe denně dívat do zrcadla? Protože to není totéž. „Přední kamery v kombinaci s blízkým zaostřením mohou vzhled lidí narušit tak, že oči vypadají menší a nosy větší,“ popsala Guardianu Kouroshová.
Vliv má podle ní i to, že v zrcadle nepozorujeme sami sebe, jak konverzujeme s jinými lidmi, jak u toho krabatíme tvář, jak se mračíme a měníme výrazy nebo mžouráme na obrazovku. To všechno totiž zvýrazňuje vrásky kolem očí. Proto je civění na Zoom horší, než když se pozorujeme v zrcadle.
Zrádné filtry
Sociální média a Photoshop jsou již nějakou dobu v kurzu, proto jsou lékaři zvyklí provádět kosmetické procedury lidí, kteří si v porovnání s podobnými filtry připadají nedokonalí. Rozdíl je v tom, že každý ví, že filtr na Snapchatu nezobrazuje skutečný vzhled a neodpovídá tedy realitě.
Zoomová dysmorfie je zákeřnější v tom, že lidé jednoduše nevěděli, jaké mohou videohovory způsobit zkreslení. Problém navíc je, že Zoom má mnohem širší záběr. Ne každý má Snapchat účet, ale téměř každý, kdo během pandemie pracoval z domu, se účastnil videokonferencí.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: The Guardian
