Bereme své vlastní prožité zkušenosti a vyplňujeme mezery svou představivostí, abychom lépe porozuměli zvířatům, se kterými se setkáváme. A také proto, abychom si k nim vypěstovali vztah. Často jsou ovšem naše předpoklady mylné. Vezměte si například koně a jejich ochotu si hrát, soutěžit na dráze. Mnoho lidí předpokládá, že je to normální. Ale ve volné přírodě si dospělí koně hrají a soutěží mezi sebou jen zřídka.
„Když je vidíme hrát si v zajetí, není to nutně dobré znamení,“ říká o koních Martine Hausbergerová z Centre national de la recherche scientifique, tedy Národního výzkumného centra, což je největší evropská výzkumná a vývojová organizace se sídlem ve Francii. Tato vědkyně pracuje na univerzitě v Rennes ve Francii a zároveň chová koně na své farmě v Bretani.
Koně, kteří se potulovali se svým stádem venku a pásli se podle libosti, měli více mozkových vln theta. U lidí se předpokládá, že vlny theta odrážejí klid a pohodu.
Zhruba před třemi desetiletími začala studovat sociální vztahy těchto zvířat poté, co si všimla, že majitelé koní často odhadují jejich chování úplně špatně. „Dospělí koně, kteří si hrají, jsou často ti, kteří byli omezeni,“ uvádí ke svému výzkumu Hausbergerová. „Zdá se, že hra uvolňuje stres z tohoto handicapu. Když mají příležitost a mohou si hrát, tak se mohou cítit šťastnější přesně v ten moment. Ovšem zvířata, která se cítí dobře neustále, se nepotřebují stresu zbavovat hrou,“ tvrdí Hausbergerová.
Pomohla elektroencefalografie
Při studiu sociálních vztahů koní se Hausbergerová nezaměřuje jen na to, jak se emoce, jako je štěstí nebo smutek, mohou v daném okamžiku projevit. Zajímá se o celkový emocionální obraz koně. Jak sama říká, zkoumá „chronický stav pociťování více pozitivních, nebo negativních emocí“. Aby lidé, kteří se o koně starají, zjistili, jak je kůň spokojen se svým životem, obvykle se zaměří na věci, jako je poloha uší, držení těla, a jak reaguje kůň na své okolí.
Hausbergerová a její kolegové nedávno vyzkoušeli konkrétnější test, a to pomocí mozkových vln nabraných pomocí elektroencefalografie neboli EEG. U lidí může EEG pomoci posoudit spánkové vzorce nebo diagnostikovat stavy, jako je epilepsie, mrtvice nebo poranění hlavy. Vědci si nyní myslí, že určité typy mozkových vln mohou naznačovat depresi. EEG bylo už použito u zvířat na veterinárních klinikách a v laboratorních studiích, ale Hausbergerová chtěla tento nástroj přenést v lehké náhlavní soupravě tam, kde se zvířata cítí doma.
Tajný život koní
Výzkumníci použili náhlavní soupravu EEG k měření nálady u osmnácti koní, kteří měli zařízení na sobě během šesti desetiminutových pozorování. Výsledky zveřejněné v březnu 2021 v Applied Animal Behavior Science poskytují náhled do tajného života koní.
Koně, kteří se potulovali se svým stádem venku a pásli se podle libosti, měli více mozkových vln nazývaných vlny theta, které mají vysokou amplitudu a pohybují se pomalu. U lidí se předpokládá, že vlny theta odrážejí klid a pohodu. Naproti tomu zvířata, která žila v sólo stájích s malým kontaktem s jinými koňmi, měla více gama mozkových vln, nejrychlejších ze všech mozkových vln. U lidí jsou gama vlny spojeny s úzkostí a stresem. Taková zjištění by mohla vést ke změnám v tom, jak zacházíme se zvířaty v naší péči.
Nevařme humry zaživa
K zamyšlení nutí lidi nejen domácí či sportovní mazlové, ale široké spektrum zvířat. Nedávné studie například naznačují, že zvednutí myši za ocas jí způsobuje stres a že nečekaná cukrová pochoutka může včelám zlepšit náladu. Raci mohou pociťovat úzkost, fretky se mohou nudit a chobotnice i ryby mohou pociťovat bolest.
Například podle vědecké zprávy publikované v listopadu 2021 London School of Economics and Political Science dospěli vědci k závěru, že určité bezobratlé, jako jsou krabi, humři a chobotnice, bychom měli považovat za tvory schopné subjektivních zážitků, jako je bolest a utrpení. Závěry naznačují, že ochrana zvířat poskytovaná zákony by se měla rozšířit i na tyto tvory. Jedním z možných výsledků by mohla být aktualizace legislativy Spojeného království, která by stanovila, že je nezákonné například vařit humry zaživa.
Evoluce mozků
Po většinu posledních dvou tisíciletí západní myslitelé zásadně odmítali představu, že zvířata mají schopnost cítit. Charles Darwin se tomuto trendu postavil a ve své knize The Expression of the Emotions in Man and Animals z roku 1872 navrhl sdílenou evoluční schopnost emocí napříč druhy. Například strach. „U všech nebo téměř všech zvířat, dokonce i u ptáků, hrůza způsobuje, že se tělo třese,“ napsal Darwin například v tomto pojednání. Ale psychologická teorie zvaná behaviorismus, která se prosadila na počátku 20. století, hlubšímu zkoumání emocí zvířat zabránila vyhlášením, že „pokud to nemůžete změřit, nevymýšlejte si o tom příběhy“.
To se začalo měnit koncem 20. století. „Hledání paralel v tom, jak lidé a jiná zvířata zpracovávají zkušenosti, dává smysl, protože naše mozky a chování odrážejí sdílenou evoluční historii,“ tvrdí Michael Mendl, výzkumník v oblasti životních podmínek zvířat na University of Bristol v Anglii. „Takže bychom měli být schopni zpracovat údaje zpětně od lidí a studovat pocity i u jiných živočichů,“ říká Mendl.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Science News