Vítr nic nestojí. Elektřina z něj ale ano. A její skutečná cena se nemusí objevit jen na faktuře. Může mít podobu nutných investic do sítí, proměněné krajiny nebo sporů, které končí až u soudu.
Právě teď se přitom otevírá cesta k tomu, aby větrných elektráren v Česku výrazně přibylo. Vláda letos v červenci schválila 61 akceleračních oblastí, z toho 49 pro větrné elektrárny o celkové rozloze přibližně 284 km². Jejich vymezení má výrazně urychlit povolování nových projektů. Otázkou však zůstává, zda rychlejší výstavba přinese také slibované ekonomické a energetické výhody.
Vítr je zdarma. Elektřina nikoli
Větrníky mají jednu nespornou výhodu: pořizovací náklady na megawatt instalovaného výkonu mohou být výrazně nižší než u nového jaderného bloku. Postavit elektrárnu je ovšem jedna věc. Druhá je, kolik elektřiny skutečně dodá, zvlášť ve chvíli, kdy ji potřebujeme.
V českých propočtech se u větru počítá zhruba s 2 250 hodinami plného využití ročně, což odpovídá asi 94 dnům provozu na plný výkon za rok. Jde o přepočet celoroční výroby na plný výkon, nikoli o počet dní, kdy elektrárna skutečně vyrábí.
Jeden gigawatt větrníků proto není z hlediska výroby a dostupnosti zdaleka totéž jako jeden gigawatt jádra nebo uhlí. Na rozdíl od řiditelných zdrojů totiž větrné elektrárny vyrábějí podle počasí, nikoli podle aktuální poptávky.
Výkon na papíře, elektřina v zásuvce
Že vyšší instalovaný výkon automaticky neznamená vyšší výrobu, ukazují i statistiky České společnosti pro větrnou energii. Mezi lety 2019 a 2025 vzrostl instalovaný výkon českých větrných elektráren zhruba z 339 na 378 MW, tedy asi 11,5 %, zatímco roční výroba klesla ze 700 na 666 GWh (téměř 5 %). Výrazné výkyvy přitom zaznamenáváme i mezi jednotlivými roky: zatímco v roce 2021 větrníky vyrobily přibližně 602 GWh, v roce 2024 to bylo téměř 717 GWh. Závislost na počasí je tedy velmi zřejmá.
Postavit elektrárnu je jedna věc. Druhá je, kolik elektřiny skutečně dodá, zvlášť ve chvíli, kdy ji potřebujeme.
„Kolísání výroby podle počasí však není specifické jen pro větrné elektrárny,“ komentuje pro Flowee Martin Sedlák ze Svazu moderní energetiky a jako příklad uvádí vodní elektrárny.
Do celé ekonomické rovnice však vstupuje i čas. Zatímco větrná elektrárna obvykle slouží 20 až 30 let, nový jaderný blok se projektuje nejméně na 60 let. Při srovnávání nákladů tak záleží i na tom, kolik elektřiny zdroje vyrobí za celou svou životnost.
Levnější elektřina. Ale pro koho?
Zastánci obnovitelných zdrojů argumentují také levnější elektřinou. Podle studie Energie budoucnosti, na kterou odkazuje Svaz moderní energetiky, by při rychlejším rozvoji větru a slunce mohla být průměrná cena silové elektřiny v roce 2030 o 5,5 eura za MWh a v roce 2035 o 11 eur nižší než při stagnaci. Model přitom počítá i s akumulací, flexibilními zdroji a přeshraničním obchodem.
Jenže cena na energetické burze a částka, kterou domácnosti každý měsíc platí, nejsou totéž. Kolik z předpokládané úspory tedy skutečně uvidíme na faktuře? „Aby se tento přínos ještě výrazněji promítl do konečných účtů, potřebujeme současně rozvíjet baterie, flexibilitu a modernizovat sítě,“ vysvětluje Sedlák. Podle něj může potřebu dotací snižovat konkurence investorů a rychlejší povolování. Jak by ale vycházela ekonomika výstavby bez veřejné podpory a kolik nakonec ušetří domácnosti, z uvedených propočtů zřejmé není.
Že levnější elektřina na burze ještě neznamená nižší účty, potvrzuje také evropský energetický regulátor ACER. Podle jeho zprávy z roku 2026 zůstávají ceny elektřiny pro domácnosti v EU vysoké, přestože velkoobchodní ceny klesají.
Více větru, ale i plynu
Dalším argumentem pro větrníky je posílení energetické nezávislosti. A podle studie Energie budoucnosti by rychlejší rozvoj větru a slunce mohl Česku opravdu pomoci udržet pozici čistého vývozce elektřiny. Při pomalejším rozvoji obnovitelných zdrojů by se naopak mohlo v letech 2030 a 2035 stát jejím dovozcem.
Má to však i háček. Studie totiž počítá s tím, že po útlumu uhlí vzroste spotřeba dováženého zemního plynu. Rychlejší rozvoj větrných a solárních elektráren by sice mohl tuto spotřebu omezit, oproti roku 2023 by však stále byla vyšší. Studie navíc porovnává jen různé scénáře rozvoje obnovitelných zdrojů, zatímco u jaderné energetiky počítá ve všech variantách se stejným instalovaným výkonem. Neukazuje tedy, jak by výsledky ovlivnil například větší rozvoj jádra.
O nás bez nás, protestují obce
Na papíře jde o megawatty, investice a energetickou bezpečnost. Pro obyvatele dotčených obcí však také o krajinu, ve které žijí, a možnost ovlivnit její budoucnost.
Na papíře jde o megawatty, investice a energetickou bezpečnost. Pro obyvatele dotčených obcí však také o krajinu, ve které žijí, a možnost ovlivnit její budoucnost.
Návrh akceleračních oblastí zveřejněný v dubnu 2026 prošel veřejným projednáním a během dvoutýdenní lhůty přišlo přes 13 tisíc podnětů a připomínek. Původně prověřované území se díky celému procesu výrazně zmenšilo. Část obcí ale namítá, že je stát do přípravy návrhu dostatečně nezapojil a jejich následné připomínky nevyslyšel. „Nikdo se nás na nic neptal, rozhodli o nás bez nás a my jsme proti,“ řekl Českému rozhlasu starosta Lubence Jiří Chaloupecký. Později popsal, že se obec o návrhu dozvěděla „až z médií a internetu“.
Přestože Lubenec proti vymezení akcelerační oblasti podal připomínky, jeho území z návrhu vyškrtnuto nebylo. Obec proto připravuje žalobu proti státu. A není sama. Žaloby kvůli akceleračním oblastem chystají také další obce.
Koukejte na Říp jen ze západu
Výhrady přitom nemusí znamenat odpor k větrné energetice jako takové. Často jde spíš o to, kde mají turbíny stát a jak blízko se dostanou k domům. „Nejsem proti větrným elektrárnám, ale musí být v rozumných vzdálenostech od obytných zón,“ uvedl pro iDnes starosta Morkovic-Slížan Pavel Horák. Vadilo mu, že se navržená oblast přibližovala až na 500 metrů k obydleným plochám.
Spor se vede také o podobu krajiny kolem hory Říp. Ústecký kraj odmítl navrženou akcelerační oblast Nový Dvůr, která zasahuje do ochranného pásma této národní kulturní památky. „Nepovažujeme za dobrý nápad, aby okolí takto významné dominanty Roudnicka a národní památky bylo obestavěno stožáry větrných elektráren,“ uvedl krajský radní Tomáš Kirbs. Podle něj by výstavba zásadně změnila krajinný ráz a ovlivnila turistiku.
Ještě ostřeji se ozvala ČSOP Vlašim kvůli oblasti u Trhového Štěpánova v Podblanicku. Podle ní jde o hodnotnou krajinu v srdci regionu a umístění větrníků před Rehabilitační ústav Kladruby přirovnala k tomu, „jako by byly umístěny před okna lázeňských domů v Mariánských Lázních“.
Když 35 dB není ticho
Vedle proměny krajiny se obyvatelé obávají také toho, jak se jim bude v blízkosti turbín žít. Jedním z nejčastěji diskutovaných problémů je hluk. A ten se nedá vždy jednoduše popsat jediným číslem. Zvuk, kterého si přes den možná ani nevšimneme, může být totiž v nočním tichu nepříjemně vytrvalý.
Výzkum německého Spolkového úřadu pro životní prostředí ukázal, že nejde jen o počet decibelů. Otáčení lopatek vytváří pravidelné zesilování a zeslabování zvuku – charakteristické ššš–ššš–ššš. Jakmile byla tato modulace rozpoznatelná, lidé ji hodnotili jako obtěžující. A na úrovni kolem 35 dB(A) začal ve sledovaných lokalitách podíl obtěžovaných výrazně růst.
Podobnou souvislost mezi intenzitou hluku a mírou obtěžování zjistila také kanadská studie Health Canada mezi 1 238 obyvateli okolí větrných elektráren. U silně obtěžovaných se častěji objevovaly také migrény, závratě, tinnitus, problémy se spánkem či zvýšený krevní tlak.
Odstavení a demontáže kvůli stížnostem
Že spory o hluk nezůstávají jen u stížností a odborných studií, ukazují případy ze zahraničí. V Irsku v roce 2025 High Court nařídil kvůli dopadům na bydlení úplně odstavit tři ze šesti turbín větrného parku Gibbett Hill a manželům žijícím poblíž přiznal odškodnění 360 tisíc eur. V jiném irském případě soud kvůli hluku omezil provoz turbíny stojící pouhých 369 metrů od domu.
Jenže cena na energetické burze a částka, kterou domácnosti každý měsíc platí, nejsou totéž.
Ještě dál došel spor ve francouzské Bretani. Obyvatelé obce Guern téměř dvacet let bojovali proti větrnému parku, jehož hluk a zásah do krajiny jim vadily. Po zrušení stavebního povolení nakonec úřady nařídily odstranit všechny tři turbíny. Demontáž byla dokončena v březnu 2025 a provozovatel čelil také vysokým sankcím za prodlení.
Znamená to, že podobné problémy hrozí i v Česku? „Především je nutné zdůraznit, že irský ani francouzský právní rámec není totožný s českým,“ upozorňuje Sedlák s tím, že způsob posuzování hluku se v jednotlivých zemích liší. Zatímco v Česku platí pro běžné chráněné venkovní prostory staveb limity 50 dB ve dne a 40 dB v noci, irská metodika zohledňuje i hluk pozadí a pracuje s noční hodnotou 43 dB. Podle Sedláka proto nelze ze zahraničních rozsudků vyvozovat, že české hlukové limity obyvatele dostatečně nechrání. Jejich dodržování však zároveň samo o sobě nezaručuje, že hluk nebude obyvatele obtěžovat.
Stačily podklady k posouzení přírody?
Otázky pak vyvolává i způsob, jakým se posuzují dopady větrných elektráren na přírodu, konkrétně ptactvo. A právě tady naráží snaha o rychlejší výstavbu na něco, co žádný úřední harmonogram neurychlí: přírodní cykly.
Ptáci hnízdí, migrují a zimují v různých obdobích roku. Aby bylo možné zjistit, jak konkrétní území využívají, nestačí ho navštívit během několika týdnů. Česká společnost ornitologická proto u průzkumů konkrétních větrných projektů požaduje zachycení celého ročního cyklu, tedy minimálně dvanáct měsíců sledování. Podrobnější metodické podklady doporučují i delší období.
U posuzování akceleračních oblastí je však potřeba rozlišovat délku zakázky a rozsah údajů, ze kterých hodnocení vycházelo. Smlouva s DHP Conservation pro okrsek C byla uzavřena 12. srpna 2025 s termínem dokončení 29. října. Zadání počítalo především s analýzou existujících databází, konzultacemi a podle potřeby také terénním ověřením. Samotných jedenáct týdnů proto nedokazuje nedostatečnost hodnocení. Podstatné je, zda dostupné podklady dostatečně zachycovaly citlivé druhy a sezonní využívání území.
Život ve stínu turbín
A turbíny nemají vliv pouze na ptáky. Systematický přehled 84 odborných studií zjistil vytlačování z okolí větrných elektráren v 63 procentech sledovaných případů u ptáků, 72 procentech u netopýrů a 67 procentech u suchozemských savců. A přestože netopýři na větrnících prokazatelně hynou, některé druhy mohou turbíny bohužel paradoxně přitahovat. Britská studie na 23 větrných parcích naměřila u netopýra hvízdavého o 37 procent vyšší aktivitu přímo u turbín než na kontrolních místech.
A pak je tu hmyz. Německé výzkumné středisko DLR modelově odhadlo, že rotory tamních větrných elektráren mohou zasáhnout až 1,2 bilionu kusů létajícího hmyzu ročně. I proto záleží nejen na tom, kolik nových elektráren vznikne, ale především kde budou stát a jak důkladně budou jejich dopady předem prověřeny.
Skutečná cena větrné energie
Rychlejší povolování větrných elektráren tedy ještě neznamená, že Česko získá levnější elektřinu, větší energetickou nezávislost nebo že se podaří předejít konfliktům s obyvateli. O tom rozhodne až skutečný přínos nových zdrojů, jejich celkové náklady a způsob, jakým budou začleněny do krajiny. Protože otázka nezní jen, kolik větrníků dokážeme postavit, ale i za jakou cenu, a hlavně – kdo ji nakonec zaplatí.
