Za velkými okny nádherné vily sněžilo, za domem se v zahradě procházeli koně a na stole nás čekalo výborné jídlo. Prostředí čtyřdenního kurzu extraokulárního vidění (EOV) s názvem RESTART podvědomí, kterého jsem měla možnost se zúčastnit, mělo k běžné učebně daleko. Sešlo se nás tu dvanáct a kromě pokusů o vidění se zakrytýma očima nás čekala také práce s podvědomím prostřednictvím meditací, vizualizací a symbolů. Přijela jsem především ze zvědavosti, co se o sobě dozvím a zda je skutečně možné vidět bez použití očí.
Některé věci, které během cvičení vyplouvaly na povrch, na mě překvapivě seděly. Ještě zvláštnější ale byla zkušenost se samotnou maskou. Zpočátku jsem neviděla vůbec nic. Postupně jsem však začala rozeznávat cosi jako barvy a ke konci kurzu dokonce číst. Byla jsem přesvědčená, že se jednoduše dívám škvírou pod maskou. Jenže když jsem pak porovnala skutečnou velikost a podobu písmen s tím, jak jsem je vnímala se zakrytýma očima, nesedělo to. Písmena se mi totiž s maskou jevila mnohem menší a užší.
Na fyzický zrak máme fyzické oči. My ale nemáme jen fyzické tělo. Máme i energetické a světelné tělo a z každé té roviny se lze „dívat“.
Ostatním účastníkům se dařilo víceméně podobně jako mně. Až na jednu ženu, která se první dny zlobila, že nevidí vůbec nic. Poslední den se ale najednou „rozkoukala“. Dodnes si pamatuji, jak jsme všichni sledovali lektorku, která před ni postupně pokládala na koberec jeden obrázek za druhým. Žena, aniž by pohnula hlavou, říkala, co na nich je. Zároveň tvrdila, že všechno vidí jen černobíle. To mi hlava opravdu nebrala.
Znamená to, že jsme skutečně viděli bez použití očí? To si stále netroufám tvrdit. Dodnes ale občas přemýšlím, co přesně jsem tehdy zažila. A právě proto mě zajímalo, jak tuto zkušenost vysvětluje školitelka metody EOV a co se podle ní během podobných kurzů vlastně odehrává.
Kateřino, jak jste se k metodě EOV dostala a co vás na ní přesvědčilo natolik, že jste se jí začala věnovat profesionálně?
Na začátku mě k této metodě dovedla zvědavost. Slyšela jsem o dětech, které vidí skrze neprůhlednou černou meditační masku, dokážou číst ze zavřené knihy nebo přesně kopírovat pohyby osoby, ke které stojí zády. Tehdy jsem chtěla takové děti vidět, sama si to zkusit a získat pro svou racionální mysl nějaký důkaz, že je to možné.
Dneska, když někdo přijde na kurz s podobným záměrem, tak se jen usmívám. Protože stejně jako já před téměř sedmi lety brzy zjistí, že si přišel pro něco mnohem hodnotnějšího. Ne pro důkazy. Ale pro velmi jednoduché a funkční nástroje, kterými může efektivně měnit to, proč se necítí v životě šťastný. Tehdy jsem vůbec netušila, jaká životní témata mi ten čtyřdenní lektorský kurz pod vedením Mexičanky Verenice Carvajal otevře a že mi dovolí nahlédnout na vzorce, které do tak velké míry ovlivňují naše chování, reagování i situace, do kterých se dostáváme.
V té době jsem měla malou dceru, se kterou jsem žila sama. Měla jsem silný strach o to, jak nás zvládnu sama uživit, pochyby o vlastním selhání i velmi hluboké zranění z rozchodu. Pracovala jsem v oblasti zdravotnického turismu a rozhodně nebyl můj záměr stát se lektorkou. Ty čtyři dny mi ale daly tolik aha momentů, že jsem to chtěla začít žít a zkusit aplikovat do svého života.
V rámci praxe jsem pracovala s pěti dětmi, které si se mnou prošly celým desetitýdenním programem. Bylo neskutečné sledovat, jak jim to pomáhalo v růstu sebevědomí, vůle, odvahy říkat NE, emocionální stability, rozvoji intuice nebo třeba práce se strachy. Změny reportovali i rodiče a mohla bych tady na dvě stránky odvyprávět konkrétní posuny jednotlivých rodin. Bylo to fascinující.
Do mého života se to začalo propisovat velmi nenápadně. Zjistila jsem, že se na jednotlivé lekce a děti těším. Že mě baví s nimi pracovat. Prací na sobě se začaly uzavírat staré rány a dokázala jsem vidět některé situace s větším nadhledem. Přestala jsem na sebe tolik tlačit. Postupně začalo na doporučení přicházet více zájemců a dnes tuto metodiku školím i další lektory.
Když řeknete, že člověk při EOV „vidí bez použití očí“, co si pod tím máme konkrétně představit? Jde podle vás skutečně o zrakové vnímání okolního světa, nebo o jiný typ informace, kterou mozek následně převede do obrazu?
Na fyzický zrak máme fyzické oči. My ale nemáme jen fyzické tělo. Máme i energetické a světelné tělo a z každé té roviny se lze „dívat“. Fyzický zrak je omezený. Stejně jako to tělo fyzické. Ale extraokulární vidění omezené není.
Někomu se otevře nová pracovní příležitost, jiný najde odvahu ukončit nešťastný vztah nebo napravit vztahy se svou rodinou. Někdy se zlepší i psychický stav. Vždycky říkám, že metoda pomůže přesně tam, kde má a na co je člověk aktuálně připravený.
Jen je pro náš mozek hodně složité tuto informaci přijmout, protože si to neumí vysvětlit. Když se o to pokusím, jsem v racionálním stavu mysli, jenomže ta tyto další schopnosti v daný moment nepodporuje. Učíme se tedy využívat širší kapacity mysli a EOV je jedna z jejích dalších, přirozených kapacit.
Na webu uvádíte, že při kurzech používáte techniky a meditace seňory Marly. Kdo tato žena je a jakým způsobem její techniky vznikly?
Seňora Marla je pseudonym známé mexické léčitelky, vědmy, která již ale zemřela, myslím před necelými čtyřmi lety. Mexická asociace Viendo por el Mundo, pod jejíž záštitou kurzy školím, vlastní autorská práva k části její tvorby, kterou, jak sama zmiňuje ve svých knihách, channelovala pod vedením velkých duchovních průvodců. Napsala i knihu Rostro del Ángel, která je stará více než 50 let. Je neskutečné, jak je její obsah nadčasový a v této době víc než aktuální, stejně jako její techniky, které v kurzu používáme.
Jak konkrétně může účast na kurzu člověku změnit život? Vzpomenete si na účastníka, u kterého vás samotnou překvapilo, jak výraznou změnu zaznamenal?
Těch příběhů je skutečně hodně. A často jsou změny velmi nečekané. Jeden autistický chlapec, který vůbec nemluvil, mi na třetí lekci při odchodu řekl slovo „děkuji“. Jiná holčička měla ve svém pokoji vybudovaný bunkr, ve kterém spala vždy při rozsvíceném světle. Po páté lekci mi její maminka řekla, že dcera večer přišla domů, zhasla a zalezla si do postele. To se nikdy předtím nestalo.
U dospělých jde často o schopnost znovu najít sebe sama a uvědomit si, co potřebují ke spokojenému životu. Někomu se otevře nová pracovní příležitost, jiný najde odvahu ukončit nešťastný vztah nebo napravit vztahy se svou rodinou. Někdy se zlepší i psychický stav. Vždycky říkám, že metoda pomůže přesně tam, kde má a na co je člověk aktuálně připravený.
Šlo by podle vás EOV ověřit také v kontrolovaném experimentu? Jak by podle vás musel být nastavený, aby byl férový vůči metodě a zároveň dokázal přesvědčit i skeptika?
Nejde o férovost, ale hlavně o pochyby, kontrolu a snahu dokázat opak. Jak už jsem zmiňovala výše, stačí negativní emoce, stres nebo nepříjemný pocit, jakákoliv pochybnost nebo negativní přesvědčení. A to nejen naše, ale i okolí. Pokud je cokoli z toho přítomno, pak je mnohem náročnější v takových podmínkách vidět extraokulárně.
Navíc, jaký je důvod skeptika přesvědčovat, když na takové schopnosti zatím nevěří? Respektuji, že to každý má v různých životních obdobích jinak. Někdy jsme k těmto věcem uzavřenější a více v rozumu a jindy nám život pomůže se otevřít. Třeba u dětí je velmi zajímavé, že většina z nich nemá potřebu svou schopnost ostatním ukazovat nebo ji dokazovat.
Při kurzech pracujete také s emocionální zátěží dětí, problémy ve škole, šikanou nebo rodinnými problémy. Stalo se vám někdy, že jste rodičům řekla: Tohle už není pro nás, tady doporučujeme odbornou pomoc?
Ano, samozřejmě. Já osobně jsem si prošla alespoň psychiatrickým minimem, abych měla o psychických problémech lepší povědomí. Je ale důležité zdůraznit, že rozhodně nenahrazujeme lékařskou ani psychiatrickou péči. Pro absolvování kurzu je zapotřebí, aby klient dokázal následovat instrukce a rozpoznával realitu.
Stává se ale, že je klient zároveň v péči lékaře nebo jiného odborníka a my dostaneme nečekaně pozitivní zpětnou vazbu. Například již zmíněný autistický chlapec chodil také na EEG biofeedback a jeho terapeutka se rodičů sama ptala, co se změnilo, že se mu tak výrazně zlepšila koncentrace. Dítě s dyslexií, které navštěvovalo logopedii, začalo během kurzu plynně číst, s perfektní výslovností a porozuměním textu.
Jiné klientce, která byla v psychiatrické péči, zase zmizely dlouholeté panické ataky. Nic z toho samozřejmě neslibujeme. Jen popisuji změny, které jsme u klientů během kurzu pozorovali. Někdy se navíc naše práce prolíná s dalšími terapiemi, takže nelze jednoznačně říct, co přesně ke změně přispělo.
