Také vám v dětství rodiče říkali, že slova nikdy neublíží? Nejspíš jste už s nástupem dospělosti sami zjistili, že to není tak úplně pravda a že slovo může občas ublížit více než facka. Zanechá ránu, která sice není vidět, ale o to hůř se hojí. Někdy se dokonce nemusí zahojit vůbec.
Ať už jde o kritiku udělenou učitelem ve škole, krutý komentář pronesený v zápalu hádky nebo sarkastickou legraci, která vás totálně shodí, lidskou přirozeností bohužel je, že máme tendenci si tyto negace vůči naší osobě pamatovat mnohem víc než slova chvály. Psychologové mají pro tento jev dokonce pojmenování, odborně jej nazývají negativity bias neboli „zaujatost negativitou“.
Prostřednictvím této negativity bias, která je u člověka vrozená, podvědomě zkreslujeme skutečnost a mnohdy se negativní kritikou mučíme víc, než je potřeba. Jde v podstatě o tendenci nechávat se silněji ovlivnit emocemi negativními spíš než těmi pozitivními. Podle Roye Baumeistera, sociálního psychologa z University of Queensland a spoluautora knihy The Power of Bad: And How to Overcome It (Síla zla: A jak je překonat), pod vlivem zaujetím negativitou věnujeme nadbytek pozornosti hrozbám a nebezpečí zbytečně zveličujeme.
Lépe připraveni?
Jak ale Baumeister vysvětluje, negativity bias má i svou světlou stránku. Zaměření se na horší stránku věci lidem od pradávna pomáhá připravit se na katastrofy, které by jinak nemuseli přežít – od zemětřesení přes vichry až po morové rány. Ačkoliv existují přesvědčivé důkazy o tom, že optimismus se ve stresových situacích také vyplácí, protože pomáhá zachovat chladnou hlavu, zaměření na negace nemusí v takových případech vždy nutně znamenat něco špatného, co nás žene do záhuby.
Bojíme se terorismu, ačkoliv počet lidí zabitých teroristy je v USA za posledních 20 let výrazně nižší než těch, kteří zemřeli doma ve vaně.
Baumeister vysvětluje, že lidský mozek se vyvinul, aby chránil naše těla a udržoval nás naživu, k čemuž užívá varovných systémů sloužících k vypořádání se s nebezpečím, kam spadá i zaujatost negativitou. „Našim předkům tato zaměřenost na negace zvyšovala šanci na přežití,“ osvětluje pro BBC s tím, že se může jednat o dobrou strategii i v dnešní době. „Zaměřením se na negativa jako první vyřešíte problémy, v podstatě zastavíte krvácení,“ zdůvodnil s tím, že takový postup je ale funkční pouze v extrémních a skutečně ohrožujících situacích. Problém dnešní doby je, že jej podvědomě využíváme v každodenním životě a to nás psychicky ničí – zkresluje náš pohled na svět a souběžně s tím zkresluje i naše reakce, které jsou přehnané.
Negace přitahují pozornost
Typickým příkladem je například sklon věnovat pozornost špatným zprávám. Novináři jsou dnes často obviňováni z toho, že píší o negativních spíš než o pozitivních věcech, což je částečně i pravda. To má ale jednoduchý důvod. Lidé dávají přednost katastrofickým scénářům před těmi pohodovými, a média tak jen odpovídají na poptávku.
Tento fakt potvrdily například i výsledky studie badatelů z McGill University v Kanadě, kteří přišli s tím, že ačkoliv většina čtenářů tvrdí, že dává přednost pozitivním zprávám, zpravidla se intenzivněji věnuje těm negativním. Důsledkem toho se ale více bojíme, zveličujeme světové problémy a žijeme ve stresu a úzkosti. „Bojíme se terorismu, o kterém se hodně píše, ačkoliv počet lidí zabitých teroristy je v USA za posledních 20 let výrazně nižší, než těch, kteří zemřeli doma ve vaně,“ píše Baumeister ve své knize.
Obavy z hypotetické, ale děsivé situace v nás mohou vyvolat strach a jedna jediná malá špatná zkušenost může mít potom neúměrný dopad na celý náš den. Randy Larsen, profesor psychologie a mozkových věd z Washington University v St Louis, zjistil, že máme tendenci trávit více času přemýšlením o špatných událostech než o dobrých, což pomáhá vysvětlit, proč nás trapné okamžiky nebo kritické komentáře mohou pronásledovat celé roky.
A podle Baumeistera nás nejvíc zraňují negace, které slyšíme od našich nejbližších. Kritika cizích lidí nás ovlivňuje mnohem méně. V některých případech mohou vést časté negativní poznámky od těch, které milujeme, dokonce k dlouhotrvajícím duševním problémům a zášti, které se stávají příčinou rozpadu mnoha vztahů. Výsledky jedné studie, v rámci níž vědci sledovali manželské páry po dobu delší 10 let, ukázaly, že míra, s níž si manželé v prvních dvou letech navzájem vyjadřovali negativní kritiku, významně rozhodovala o tom, zda spolu zůstanou, či se rozvedou. Negativity bias tak ukazuje, proč mnozí považují prosperující vztah za samozřejmost a proč si naopak velmi rychle všimnou drobností, které záhy přemění na gigantické problémy.
Na trollování si nezvykneme nikdy
Významným problémem dnešní doby jsou v tomto směru také sociální sítě, kde mohou lidé pohodlně kritizovat z pohodlí domova a rozhazovat tím i naoko sebejisté jedince, třeba i celebrity. O dopadech trollingu veřejně promluvily hvězdy jako Billie Eilish, Dua Lipa nebo bývalá členka Girls Aloud Nicola Roberts. A podle Baumeistera nemáme ani možnost se s kritikou na sociálních sítích vůbec naučit vyrovnat, protože naše mozky byly vyvinuty tak, abychom se uměli vypořádat s kritikou od příslušníků blízké komunity a ne od stovek až tisíců cizinců.
Negativní komentáře mohou být mnohem více spojeny s tím, kdo je tvoří, než s tím, komu jsou určeny.
A ačkoliv je jasné, že každý se s kritikou vyrovnává po svém – někdo lépe, jiný hůře – a dopad trollování se u každého liší, podle Lucie Macchiové, behaviorální vědkyně a hostující pedagožky na London School of Economics, může mít vypořádávání se s negativními emocemi, jež plodí, významný dopad na lidské tělo. „Negativní emoce mohou dokonce zhoršovat nebo i vytvářet fyzickou bolest,“ řekla BBC. Negativní komentáře tak mohou v konečném důsledku škodit každému a v každém věku. Pokud tedy nechcete někomu zbytečně ublížit, zamyslete se příště dřív, než pronesete rádoby vtipnou a naoko nevinnou sarkastickou poznámku na něčí účet.
Pozitivní zaujatost přijde s věkem
Dobrou zprávou nicméně je, že vedle negativní zaujatosti naštěstí existuje i zaujatost pozitivní, jejíž existenci potvrdily výsledky celé řady studií. Ta přichází s věkem a neznamená vlastně nic jiného, než že se postupem času učíme hledat na všem, co se nám stane, něco dobrého a na to se zaměřovat spíš než na to špatné. Baumeister věří, že je to proto, že se během života učíme, jak se poučit z neúspěchů a kritiky, a ve středním věku z toho potom těžíme. Umíme se vyvarovat chyb a hledíme na život z té lepší stránky.
A než dojdeme do onoho věku, kdy se přirozeně začneme přiklánět k pozitivnějšímu vidění světa, můžeme podle Macchiové své duševní zdraví chránit jinými způsoby. „Užitečnou strategií je třeba si uvědomit, že negativní komentáře mohou být mnohem více spojeny s tím, kdo je tvoří, než s tím, komu jsou určeny,“ uvádí jeden z příkladů pro BBC. Jinými slovy, člověk, který nadměrně kritizuje, je nejspíš vnitřně slabý a léčí si na nás své bolístky. Jeho nemístnými komentáři se tedy vůbec nemusíme zaobírat, protože v tomto případě nejsme my těmi, kteří potřebují pomoci.
Další strategii zmiňuje Shelley Taylorová, profesorka sociální psychologie z University of California Los Angeles (UCLA), která se zaměřila na průzkum toho, jak se ženám s rakovinou daří zvládat těžkou situaci, v níž se ocitly. Významně jim v tom pomáhají „pozitivní iluze“, tedy nerealisticky optimistická přesvědčení, která jim pomáhají vyrovnat se s těžkou situací, v níž se ocitly, nebo takzvaná minimalizace, běžná reakce používaná tváří v tvář negativitě, což je schopnost ztlumit, minimalizovat, nebo dokonce zcela vytěsnit z mysli důsledky něčeho těžkého, co nás potkalo. Například pacientky s rakovinou, které se zúčastnily Taylorové studie, se někdy srovnávaly se ženami, které na tom byly hůře než ony, aby se jejich problém zdál být menším.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: BBC
