Lžete stejně jako všichni ostatní. Lhali jste s velkou pravděpodobností v posledních několika dnech a možná, že jste to stihli už i dnes. Co to bylo za lež? Byla to jedna z těch lží typu "jo, je mi fajn", přestože vám hrozí vyhazov z práce, ztratili jste všechny doklady a vaším nejčerstvějším zážitkem je defekt na autě? Nebo něco většího jako nevěra? Nebo lež kvůli slibu mlčenlivosti, který jste alespoň prozatím nechtěli porušit?
Výhoda lháře
Pokud je lhaní způsob, jak se dostat na vrchol a využívat ostatní, vyplatí se těm ostatním umět lháře rozpoznat. V roce 2016 byla zveřejněna studie FBI, která se zabývala různými technikami, jež se používají při „výslechu významných osob“, v podstatě tedy tím, jak vyslýchat takové padouchy, jaké můžete vidět ve filmu. Na základě tohoto výzkumu lze shrnout tři pravidla, jak takového lháře nachytat na hruškách.
1. Nechte je mluvit
Slovy „bez komentáře“ máme rodině a přátelům tendenci odpovídat jen velmi zřídka. Zatímco tedy pravdomluvní lidé obvykle mluví více, lháři často váhají a informací dávají jen velmi málo, protože nemohou čerpat z faktů, nemají dostatečnou představivost k tomu, aby si vymysleli podrobný a věrohodný příběh, nebo se bojí, že se prozradí. Nechat někoho mluvit jej coby lháře odhalí mnohem lépe než blafování ve smyslu: „Já vím, žes byl/a tam a tam, mám na to svědka.“
Pravdomluvní mají tendenci uvádět smyslové popisy, lháři nikoli.
Pozor ale. Zkušený lhář bude mít připravený scénář, proto byste měli klást nečekané dotazy. Pokud šlo třeba o to, že vám někdo tvrdí, že byl s přáteli na koncertě konkrétní skupiny, zeptejte se třeba, jaká tam hrála předkapela.
2. Vnímejte jejich pocity
V odborné literatuře lze dohledat teorii, která říká, že existuje rozdíl mezi způsobem, jakým člověk ukládá do paměti reálné vzpomínky, a způsobem, jak se do paměti otiskuje fikce. Když si totiž vybavujeme skutečnou vzpomínku, odkazujeme obvykle na smyslové detaily (jak věci vypadaly, voněly atd.) a také na to, jak jsme se při konkrétní události cítili. Naproti tomu, když si vybavujeme události smyšlené, často používáme popis, který je mnohem logičtější a věcnější.
Předpokládejme například, že vám někdo vypráví o tom, jak šel domů z kina. Pokud se jedná o pravdivou vzpomínku, pravděpodobně se zaměří například na zvuk blížícího se autobusu, který jel liduprázdnou ulicí, nebo na to, jak byl rozladěný z toho, že mu spoj ujel. Pokud se jedná o nepravdu, vyprávění bude mít spíše podobu: „Pršelo, takže jsem musel mít deštník.“ Pravdomluvní lidé mají tendenci uvádět smyslové popisy, lháři nikoli.
3. Zaměstnejte je
Lhaní je vysoce náročný multitasking. Lháři musí plánovat, co řeknou, nesmí vypadnout z role a nesmí ani zaváhat, protože by vzbudili podezření. Pokud chcete lháře odhalit, musíte mu lhaní ztížit. Dejte mu proto i další úkoly, které má dělat, zatímco vypráví svůj příběh. Pokud je jejich mozek příliš zaměstnán jinými úkoly, nezbude mu pravděpodobně dostatek duševní kapacity na to, aby ve lhaní pokračoval, tedy alespoň ne přesvědčivě.
Máte-li třeba podezření, že vás partner podvádí, pokládejte mu otázky, zatímco řídí. Pokud si myslíte, že si někdo vymýšlí alibi, přimějte ho, aby daný příběh převyprávěl pozpátku, což je z kognitivního hlediska mnohem těžší.
Schopnost odhalit lež je každopádně téměř exaktní věda, kterou bravurně ovládají především profesionálové. Pro běžný život jistě postačí výše zmíněná tři pravidla. I tak ale doporučujeme si před jejich aplikací položit otázku: Jsem připraven či připravena na pravdu?
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Big Think