Gaslighting je manipulační technika, kdy první aktér zpochybňuje úsudek a zdravý rozum druhého s cílem vnutit mu verzi reality, která je pro něj výhodná. Často se tak děje ve vztazích, které provází násilí a mocenská nerovnost. Dlouhodobý gaslighting tuto nerovnost mezi lidmi ještě prohlubuje a podlamuje sebedůvěru oběti.
Termín pochází z divadelní hry „Gaslight“, která byla v roce 1944 adaptována do filmu s Ingrid Bergmanovou. Ve filmu vystupují manželé Paula a Sergis. Manžel usiluje ženu dostat do blázince a znesvéprávnit, aby získal moc nad jejím majetkem. Strategie, jak toho dosáhnout, je jednoduchá, ale účinná. Manipuluje v domě s předměty každodenní potřeby. Přemisťuje a schovává věci v domácnosti, které Paula hledá, anebo systematicky tlumí a rozsvěcuje plynové osvětlení („gas lights“). Paulu to zneklidňuje a svěří se manželovi se svými pocity – Sergis všechno opakovaně popírá a říká, že je to jenom „v její hlavě“. Žena čím dál víc ztrácí důvěru ve svoji paměť a vnímání reality.
Film dal název psychickému násilí a manipulaci, které se vyskytuje v toxických vztazích. Paula postupně zpochybňuje vlastní úsudek, pocity, vzpomínky a přijímá realitu manžela, který nad ní tak získává převahu.
Ve filmu byl cílem gaslightera materiální zisk, v reálném životě jde někdy jen o to vyhnout se převzetí zodpovědnosti za své špatné chování. Gaslighting ale nemusí být vždy až takové drama – k manipulaci se v životě občas uchyluje většina lidí, včetně dětí. Pokud to zpětně dokážete reflektovat a napravit, nejste žádní tyrani. Je užitečné vědět, jak se toxickému chování bránit, a sám se ho nedopouštět.
Systematické útoky na úsudek oběti
Gaslighting je nebezpečný, když je dlouhodobý, systematický. V takovém případě jde gaslighterovi o to získat nad druhým převahu, moc a kontrolu. Nemusí mít za lubem žádný materiální zisk, pro manipulátora je gaslighting zábava a power trip v jednom.
Když víte, že tento „mindfuck“ existuje, máte o něco lepší šance to zachytit dřív.
Žena popisuje svoji zkušenost: „Můj ex věděl, že jsem kdysi prodělala psychotickou epizodu. Když jsem objevila důkazy o jeho nevěře na internetu a konfrontovala jsem ho, snažil se mě přesvědčit, že jsem jenom paranoidní a blíží se další moje psychotická epizoda. Vložil se role starostlivého pečovatele o šílenou ženu před rodinou i našimi přáteli. Mezitím pokračoval v navazování vztahů s mladistvými prostitutkami. Jeho rodina si stále myslí, že je svatý.“
Říkáte si, že byste se nikdy nenechali takhle „zblbnout“? Můžete doufat. Gaslighting začíná velmi nenápadně a pomaličku se stupňuje. To, že z vás někdo dělá blázna, často zjistíte až s určitým časovým odstupem. Když už víte, že tento „mindfuck“ existuje, máte o něco lepší šance to zachytit dřív.
Zbystřete, pokud od svých blízkých uslyšíte následující věty:
- „Jsi hrozně přecitlivělý, myslel jsem to jenom jako vtip.“
Když vyjádříte svou bolest nebo zklamání nad tím, co vám druhá osoba řekla (mohlo se jednat například o krutou poznámku o vašem vzhledu nebo schopnostech před vašimi přáteli), bude ji bagatelizovat s tím, že si dělali jenom legraci a vy si všechno moc berete. Sranda musí být? Když to někomu ubližuje, mohli bychom si pár vtípků odpustit.
- „Patříš do blázince, všichni si to myslí.“
To, že jste se zbláznili, už vás mohlo napadnout v takovém vztahu dávno samotné. Gaslighter taky může přesvědčit vaše přátele a rodinu, že jste psychicky labilní, aby vás izoloval a zdiskreditoval. Tím pádem máte ještě méně pevné půdy pod nohama. A možná se nakonec nervově zhroutíte doopravdy. Manipulátor to taky celé může podat způsobem, že má o Vás starost, a nabídnout Vám, že odteď za vás přebere zodpovědnost a bude o všem rozhodovat. „Co kdybys mi důvěřoval a poslouchal mě, to by bylo pro všechny nejlepší“. Ne, nemyslí to s vámi dobře.
- „Máš hroznou paměť, to se nikdy nestalo.“
Každý někdy zapomínáme, ale gaslighter vás málem přesvědčí, že máte první fázi alzheimera. Gaslighting může mít jednoduchou podobu popírání faktů, v pokročilé fázi vztahu s podobnou dynamikou jste ochotní nechat si namluvit kdejaký nesmysl. Třeba, že pro Vás udělal první poslední, a vy jste rozmazlení a nevděční.
- „Je mi líto, že si myslíš, že jsem ti ublížil.“
Vypadá to jako omluva, ale není. Gaslighter nepřevzal zodpovědnost za svoje činy, ale všechno shodil na vaši špatnou interpretaci. A vy si pak říkáte, že on to přece tak nemyslel.
- „Choval jsem se takhle, protože jsi mě k tomu vyprovokoval.“
Jediná věc, nad čím máme v životě kontrolu, jsou naše vlastní reakce. Pokud byl na Vás někdo agresivní, nenesete za to zodpovědnost, a to i kdybyste byli sebevíc otravní. Dospělí zdraví lidé se musí umět ovládat.
A dost!
Jak se gaslightingu bránit? Buďte racionální, nenechte se vyprovokovat k pocitu viny a věřte si. Reagujte s rozmyslem a bez emocionální investice. Povězte gaslighterovi, že si pamatujete věci jinak a nehodláte o tom už diskutovat. Pokud vás například partner obviňuje z přecitlivělosti, můžete odvětit: „Reaguji stejně, jako by reagoval každý, kdyby ses k němu takto choval.“
Když už si vážně nejste jistí, co je pravda a co ne, zálohujte si vaši komunikaci nebo si z ní alespoň dělejte poznámky. Ideálně trvejte na tom, abyste s manipulátorem řešili věci jenom psanou formou. Budete tak mít hmatatelný důkaz nejen pro sebe, můžete s tím manipulátora v budoucnu konfrontovat.
Pokud by opravdu nic nezabralo, odstraňte toxického člověka ze svého života anebo s ním omezte kontakt na zdvořilé minimum. Lidé, kteří vám působí víc utrpení než potěšení, do vašeho života nepatří – zbavte se jich. Vaše duševní zdraví za to stojí.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Psychcentral