Psycholožka: Ženský kruh je jako psychoterapie. Pomáhá uvolnit emoce i najít řešení

Přestože by se mohlo zdát, že doba covidová je za námi, terapeuti stále sbírají její důsledky. Především u mladých lidí vzrostl počet pokusů o sebevraždu, nebo se více propadají do depresí a úzkostí. „Dítě více než dospělý potřebuje styk se svými vrstevníky,“ říká psycholožka Lucie Šmahelová Černá, se kterou jsem si povídala nejen o problémech dnešní doby, ale také třeba o tom, proč je dobré si prožít rituál nebo absolvovat ženský kruh.

S jakými problémy se na vás lidé nejvíce obracejí? Co je největším problémem dnešní doby?

Často ke mně dospělí docházejí s úzkostmi, různými formami deprese, stavy vyhoření. Přivádějí je také vztahové problémy. Nejen mezi partnery, ale například rodiče chtějí pomoci nebo lépe porozumět svým dětem. Děti mají nejčastěji problémy ve škole, ve vztazích, potíže se sebevědomím. Studentům a mladším dětem naštěstí už přijde přirozené, že navštíví psychologa, když mají starosti. Povědomí o této pomoci je již lepší než dříve. Co se týká párů, které za mnou přijdou, bývají často ve fázi, že chtějí na vztahu pracovat. Psychoterapie je pak skvělý nástroj. Páry mají nejčastěji problémy v komunikaci. Dále řeší volný čas, peníze i sex.

S úzkostmi, depresemi a soustředěním může pomoci metoda EEG Biofeedback, kterou používáte. Co přesně obnáší?

Biofeedback je jakýsi mozkový trénink. Člověk pracuje se svojí zpětnou vazbou. Trénovaný se postupně učí, jak harmonizovat své myšlení, konkrétně své mozkové funkce, zahrnující schopnosti soustředění, paměti, rychlosti učení a rozhodování. Během celého tréninku se kontroluje stres, tudíž klient může pracovat s tím, jak ho účinně snižovat. Elektroda, kterou máte připevněnou na hlavě a uších, snímá aktuální mozkovou činnost. Klient na monitoru před sebou ihned vidí, jak si vede ve hře, kterou ovládá pouze pomocí vlastního myšlení. Přístroj změří charakter mozkových vln. Terapeut z toho dokáže odvodit, jak člověk spí, jakou má náladu, koncentraci nebo stres. Vhodný je pro studenty, aby si zlepšili soustředění, ale i pro managera ve stresu nebo úzkostné lidi.

Páry mají nejčastěji problémy v komunikaci. Dále řeší volný čas, peníze i sex.

V dnešní době už lidé mají celkem dobré povědomí o psychologické péči, a mít svého psychologa není nic neobvyklého. Přesto to pro lidi staršího věku přestavuje jisté stigma.

Přesně tak. Lidé, kterým je nad šedesát let, většinou k psychologovi nepřijdou. A když, tak se cítí velmi provinile. Starší člověk si o pomoc většinou neřekne. Přitom mladší člen rodiny už v dnešní době ví, na koho se obrátit. Ve školách i dalších institucích je již běžné, že tam funguje psycholog. Praxe je bohužel taková, že důchodce se svěří maximálně svému praktickému lékaři, a většinou hned odchází s receptem na medikaci, v lepším případě je odeslán na psychiatrii, kde se ale děje to stejné. Přitom staří lidé potřebují k tomu, aby se jim ulevilo, především rozhovor a až následně by se dalo uvažovat o medikaci. Dnes už každý má svého kadeřníka, doktora, ortopeda, tak proč ne psychologa. Není za co se stydět. Je to péče určená pro nás.

Má na společnost ještě vliv doba covidová?

Ačkoliv by se mohlo zdát, že je toto období za námi, psychologové stále vidí její důsledky. Zejména u dětí a studentů. V době covidu a po něm řešíme třikrát více depresí, sebepoškozování i pokusů o sebevraždu. Děti byly dva roky zavřené doma. Pokud člověk nemá režim a důvod ráno vstát z postele, tak se slabší jedinci začínají propadat do depresí. Dítě více než dospělý potřebuje styk se svými vrstevníky.

Pořádáte ženské kruhy. Můžete vysvětlit, o co se jedná a k čemu je takové setkání prospěšné?

Skupinové práce s klienty dělám zhruba jednou za měsíc. Mezi ně patří setkání žen. Je to v podstatě skupinová psychoterapie. Ženy zde sdílí osobní témata a prožívají v bezpečném prostředí svoje příběhy. Cílem je hluboká podpora žen, setkání s ženskými temnotami duše, sdílení, pojmenování, hledání cest. Ženy na sezení i hodně pláčou, protože se dokážou otevřít tak, jak by to nedokázaly například na kávě s kamarádkou nebo doma u maminky.

A jedno takové sezení mi může pomoci od problémů?

Někdy opravdu stačí jedno sezení. Ženy odcházejí s tím, že mohly říci, co je trápí, a dostaly i zpětnou vazbu. Každý kruh je jedinečný a může přijít ten, kdo dostal pozvánku. Rozhodně se nejedná o uzavřenou skupinu, která se potkává pravidelně půl roku.

Cílem ženského kruhu je hluboká podpora, setkání s ženskými temnotami duše, sdílení, pojmenování, hledání cest. 

Dále pracuji s konstelacemi. To je metoda, kde se hraje takové „divadlo života.“ Jeden z účastníků vypráví svůj příběh, svoji starost. Ostatní členové skupiny se na příběh nalaďují a posléze jej odehrají – zhostí se různých rolí. Sami za sebe pak intuitivně sdělují, jak se cítí, nebo jak by se v dané situaci zachovali. Je to psychologická metoda, která dobře funguje k posunu bariér, bloků, hlubšímu pochopení situace skrz všechny osoby, kterých se týká. Je to prostě jiná optika. Cílem je, aby člověk svůj problém lépe pochopil, viděl jej z různých úhlů nebo se smířil a vyrovnal se situací.

Máte i osobní zkušenost s rituálem?

Rituály přímo nedělám, ale zprostředkovávám je. Jsem často přítomna jako terapeut. Myslím, že je prospěšné udělat si rituál před nebo po zásadní životní změně. Rituál je dobrý, když už slova nestačí. Také je skvělý k ošetření strachů – například z porodu, rozchodu, stěhování nebo narození dítěte. Mně samotné rituály pomáhají. Na Dušičky, na Vánoce, po těžkých chvílích života, ale i k radosti. Myslím, že to děláme všichni, jen to tak nenazýváme, protože i oslava narozenin je rituál. Veliký rituál jsem si kdysi nechávala dělat před 4. porodem a ten mi velmi pomohl ošetřit můj strach z bolesti i smrti. Prožila jsem si svůj strach, pohovořila o něm s ženami mně blízkými, dostala objetí a podporu. K porodu jsem šla připravená a spokojená. Odehrál se pak velmi hezky.

Reklama

foto: Shutterstock, Archiv Lucie Šmahelové Černé (se svolením), zdroj: Autorský článek